Před lety jsem navštívil magicku jeskyni Argondie v Mostecké ulici, ale pak jsem se dozvěděl, že majitelka domu se rozhodla prostory pronajmout lukrativněji - restauraci. Ve zprávách o tomto úkazu se objevila informace, že malíř Reon přestěhuje své snové malby do Vídně. Nedávno jsem ke svému překvapení zjistil, že k tomu sice došlo, ale že Reon Prahu neopustil, našel si nové prostory a v nich obnovil výstavu svých magických obrazů.

Reonovu magickou Argondii (z těchto stránek je převzat tento Reonův portrét od Pavla Drába) tak najdete v petřínských svazích, jen kousíček od zastávky lanovky a restaurace Nebozízek, v bývalém domku zahradníka. Tedy domku - je to celkem rozsáhlá třípodlažní stavba (když započteme i adaptované podkroví), v jejíž menší části Reon bydlí a má ateliér, a ve zbytku jsou umístěny jeho obrazy a také keramika. Ta vás ostatně přivítá už přímo u lanovky, schodiště do restaurace Nebozízek svými dvěma rameny objímá skulpturu - fontánu, kterou Reon věnoval (a pokřtil ji Juraj Jakubisko). Šipky vás rychle dovedou k nepříliš vzdálenému Reonovu sídlu, a za v dnešní době velmi příjemných 70 korun českých můžete Argondii navštívit.

Prostory domku, jakkoliv na příbytek zahradníka velké, mají co dělat, aby unesly na stěnách Reonovy malby a keramiku. Část jich pochází z původní instalace v Mostecké, ale většina byla vytvořena až poté. Ačkoliv keramiku prodává rád, s obrazy z instalace se Reon loučí velmi obtížně - sám říká, že zatímco džbán je určen pro to, aby se v něm nosily tekutiny, obraz je kus osobnosti malíře (což v jeho případě platí mnohonásobně). Nicméně provoz Argondie spotřebuje přece jenom o něco více prostředků, než kolik přinesou návštěvníci (a není jich až tak málo), a tak jsem byl překvapen, když pán domu a říše Argondie se zhmotnil vedle mne a sňal ze stěny jeden z menších obrazů, ještě mi ho ukázal, abych se na něj mohl naposled podívat, a odnesl si ho k zabalení a k expedici.

Obrazy jsou čistě snové, umístěné v magických krajinách nebo to jsou portréty stylizované do mýtické polohy, v temných, zpravidla zelených odstínech doplněných jásavými barvami, které tam vnáší slunce či voda. Červenou linkou jsou pak třeba znamení zvěrokruhu. Zvláštní kapitolou je Reonova keramika, charakteristická zelenou glazurou, a zobrazující především satyry, mořské pany, skřítky připomínající chrliče či hlavy medúz, a přímo u domku najdete skupinu velké zahradní keramiky a nástěnné reliéfy.

Reonova Argondie je čistě mýtický svět, mnoho stvoření je převzato z antických bájí a dalších podobně starobylých pramenů, leckteré scenerie však najdete jen a pouze v Argondii. Za dveřmi domku na vás čeká zcela samostatný a nezávislý vesmír, prostor, kde můžete na chvíli zapomenout na to, co vás čeká doma, ve škole nebo v práci, a můžete se nechat unést Reonovou fantazií do končin, které nikde jinde nenajdete.

Reon je velmi zvláštní postavou, leccos se o něm můžete dozvědět přímo na výstavě, kde jsou xeroxové kopie řady různých článků. Tam jsem také přišel na to, že ten pozoruhodný renesanční člověk (i vzhledem, viz fotografie), který se účastnil vernisáže obrazů Hanse Gigera, byl Reon. S Gigerem ho pojí dlouholeté přátelství, ale to se dočtete v Argondii...