Tento text naleznete i na www.sarden.cz, kde můžete bez registrace diskutovat a využívat mnoha dalších výhod.

Na začátek jedno přiznání: jako malý jsem chtěl být archeologem díky vlivu filmů o Indiana Jonesovi a seriálu Lovci pokladů. To víte, cestovat po světě, objevovat doposud skryté poklady našich předků a zažívat všechna ta skvělá dobrodružství jako boj s piráty a dalšími zloduchy, kteří by chtěli moji práci zhatit. Písky času ale moje klukovské plány zavály do kouta a místo slavného hledače artefaktů se ze mě stal obyčejný knihovník a ještě obyčejnější redaktor jednoho neobyčejného internetového deníku o fantastice.

Profesor Rax měl ale na rozdíl ode mě to štěstí stát se archeologem. Na prvních stránkách Linie krve jej potkáváme, jak od britských kolegů přebírá památky pro muzeum v Torontu, mezi nimiž je i sarkofág pocházející narozdíl od ostatních předmětů z šestnácté dynastie. Historik se vrací s novými přírůstky domů, aniž by tušil, že s sebou bere něco, nebo spíš někoho navíc.

To, co se vyklube z onoho sarkofágu, není nic jiného než mumie kněze, který kdysi oddaně sloužil jistému staroegyptskému bohu. A nyní chce dokončit to, co začal před několika tisíci lety – vystavět svému pánovi chrám a vložit vládu nad světem do jeho rukou. Pomalu přibývá mrtvých lidí, z jejichž duší získává záporák informace a poznatky o světě, který se za několik tisíc let jeho spánku stačil velmi změnit. Vše pomalu spěje k naplnění jeho plánu, ale naštěstí jsou tu Vicky Nelsonová, detektiv Celluci a hlavně upír a levoboček anglického krále Henryho VIII. – Henry Fitzroy, kteří tomu všemu můžou zabránit…

Pokud jste četli předchozí části, pak jste si všimli, že vyprávěcí kostra zůstala prakticky nezměněná – opět se objeví nepřítel, proti němuž je tahle trojka nucena bojovat. Jenže i přes tenhle fakt autorka buď obmění kulisy (druhý díl se odehrával na venkově) nebo čerpá z jiné mytologie. A tak nyní přichází na řadu ta egyptská. A nutno říci, že si psaní opět užívala a že pro dosažení nejlepšího výsledku má mýty nilského národa doslova v malíku, takže všechno, co její postavy o téhle kultuře pronesou, jim budete žrát i s navijákem.

Kromě nového dobrodružství se Huffová, stejně jako v minulých dvou dílech, soustředila hlavně na rozvíjející se vztahy mezi svými hrdiny a jejich psychologii. Přátelství mezi Vicky a Henrym se prohlubuje a přerůstá v něco víc. Takže jsem zvědavý, jak se to bude vyvíjet v příštích pokračováních.

Dočkáme se ale i dalších věcí, které máme na spisovatelčiných knihách tak rádi: dobře napsané dialogy, rychle plynoucí příběh bez jakýchkoliv zádrhelů, detektivní reálie a perfektně napsané akční scény. A také další skvělý cover Lukáše Tůmy, který nelze v žádném případě opominout. Nejsem žádný expert na obálky, ale musím říct, že tahle se mi líbila zatím z celé série nejvíc. Z pana Tůmy roste ilustrátorský talent, od něhož se dočkáme ještě velkých věcí.

Linie krve jsou titulem, po němž mohou bez okolků sáhnout nejen všichni stávající fanoušci série Krevní pouta, ale i ti, kteří mají rádi upírskou tématiku a chtějí si přečíst o tvorech noci něco nového.

Linie krve /Blood Lines/
Huff, Tanya
Nakladatel: Brokilon
Překladatel: Pavel Musiol
Obálka: Lukáš Tuma
Redakce: Robert Pilch, Jiří Popiolek
Rok vydání: 2010
Počet stran: 312
Rozměr: 115 x 180
Provedení: hardback
Cena: 248 Kč