Lidé vybojovali na Stínovém království rozsáhlé území, zatlačili jeho obyvatele do nehostinných oblastí na severu, ohraničili svá nová pole, začali klučit les a vůbec se zabydleli na nových panstvích, jako kdyby jim patřila od nepaměti. Přesněji řečeno, raději zapomněli, jak je získali. Jenže původní vlastníci se jen tak lehce svých nároků nevzdali, jen se dlouho připravovali na jejich uplatnění.

Hlavní dějová linie příběhu je postavena na královských sourozencích Brioně a Barrickovi, kteří se během jediného roku stanou z dětí regenty království. Stínové pomezí, kde panují, je mezi třemi mlýnskými kameny. Ze severu je ohrožuje Šeré plemeno, chystající se vzít si zpět své dávné  léno, přes moře proudí intriky šíleného xandského autarchy Sulepise a z boku míří na Brionino srdce kopí Lorda Ochránce Hierosolu - žádajícího její ruku výměnou za svobodu jejího otce.

Zatímco Barrick se zmrzačenou rukou propadá atakům rodového šílenství, Briona musí řídit státní záležitosti a kličkovat mezi zájmy jednotlivých šlechticů, u nichž se podle jejího velmi skromného a přízemního odhadu koeficient zrady pohybuje v rozsahu od sta do sta procent. Permoník Rohovec, nalezenec Pazourek, bojovník Shaso, dívka Qinnitan, velitel stráží Ferras a další a další postavy defilují příběhem.

Tad Williams se pustil do díla s rozmachem asi stejně velkým, jako budovatelé oněch kreseb u Nazca. Když jste v příběhu, vidíte jasně jeho postavy, jejich jednání, vzájemné střety, vlny emocí, mrtvoly a vůbec vše, co k tomuto typu fantasy patří. Snažíte-li se získat odstup, začínáte vidět tu levou nohu, tu pravou ruku - ale stále ještě vám do zorného pole nepadne celá kresba.

Ačkoliv se jak autor, tak překladatel a vydavatel snažili, aby se vše vešlo do jedné knihy, málem se jim to nepovedlo. Špalek o třech čtvrtích tisícovky stran stále ještě neobsahuje ucelený obraz, například příběhy Qinnitan a Briony jsou od sebe odděleny mořem a není tu ani náznak, jak by se nakonec měly protnout.

Svět, který nám Tad Williams nabízí, je velmi ponurý, visí nad ním šerý závoj, proudí v něm emoce i chladně kalkulované útoky. Briona, náhle vržená do vysoké politiky, jen s obtížemi zvládá tuto novou roli, chybuje a mnohdy se pohybuje na okraji svých sil. Na vnějším okraji. Ale zároveň je zarputilá, bojovná a stále doufající, že se její otec nakonec vrátí. Autorovi se podařilo do postav vdechnout docela slušný kus života s jeho klady i zápory. A to i do postav Šerých lidí.

Už vlastně samotná historie Stínového pomezí staví pojem spravedlnosti na trestnou lavici (a můj názor je, že by tam měla zůstat až do konce utkání). Šerý lid - aborigeni, původní obyvatelé těchto krajů, byli násilím vytlačeni do nehostinných okrajových částí kontinentu jako Křováci do Kalahari, a noví obyvatelé se k jejich historickému nároku staví velmi skepticky. Není divu, že tu je zaděláno na konflikt od sklepa až po půdu.

K tomu ještě patří konflikty, zatím vystupující ve vedlejší úloze, ale tak nastartované, že až se v již avizovaném druhém díle rozhoří, magie Šerého plemene bude mít co dělat, aby si zachránila holou kůži, či co ji to vlastně drží tvar pohromadě. K této jinak velmi řemeslně napsané knize s dobře vypracovanými charaktery postav mám jedinou výtku - její až téměř hamiltonovskou rozmáchlost, nutící čtenáře poletovat mezi dějovými liniemi a tématy jako kolibřík v lese orchidejí.

K zážitkům z této knihy, které určitě patří za zmínku, patří mluva střešáka Šupsemtama, k jejímuž vypilování si Petr Kotrle vyžádal pomoc - což ještě podtrhuje jeho překladatelskou profesionalitu. Čteči a potomníci jejich pamětlivi tebe budou, Petře Kotrle!

Tad Williams: Stínové pomezí (Shadowmarch)
překlad: Petr Kotrle
obálka: Michael Whelan
medailon autora. Martin Šust
Laser-books, 2006
750 stran, 349 Kč, brožované
ISBN 80-7193-216-7