Ljoňa je Diver - potápěč. Jeho oborem je potápění se do Hlubiny - do virtuálního světa, ve kterém existují pravidla, a jedním z nich je, že pravidla existují různá pro různé lidi. Diver je proto, že patří do horní části potravní pyramidy návštěvníků Hlubiny. Hlubina vznikla náhodou - i když je možné, že to tak úplně náhoda nebyla. Prostě jednoho dne jeden programátor napsal rutinu, a když ji spustil, vznikla Hlubina.

Do děje vcházíme v okamžiku, kdy v Hlubině se začaly dít divné věci. Všichni návštěvníci Hlubiny jsou propojeni datovým kanálem - pupeční šňůrou - se svojí fyzickou existencí, tělesnou schránkou sedící u počítače. Návštěvníci Hlubiny musejí dodržovat některá pravidla - a jedním z nich, které platí pro všechny, je, že svoji tělesnou schránku musejí udržovat v alespoň jakžtakž přijatelné kondici. Ale existuje tu návštěvník, který takovou pupeční šňůru nemá, z Hlubiny odcházet nemusí, a není tedy lidskou osobností přenesenou do Hlubiny. Kým tedy vlastně ten tajemný návštěvník je?

Ljoňa je vtažen do řešení tohoto problému, prochází mnoha klony různých světů, s pomocí svých přátel i proti vůli svých nepřátel přežívá. Přežívá a přitom se mění, každá zkušenost člověka obohacuje.

Virtuální realita tu není taková, jakou jsme ji potkali v příbězích W. M. Simmonse ze světa Dreamlandu či v Brownově newyorské sérii. Prvním aspektem je mnohem jednodušší technické vybavení jejích návštěvníků. Jednak proto, že napravo od železné opony se technika rozvíjela jinak (především pomaleji), jednak proto, že to, co autora zajímá, je interakce člověka s virtuální realitou a dokonce především s ostatními lidmi spíše, než způsoby, jak se do ní dostat. Ostatně scénky, kdy umělá inteligence Windows Home komunikuje se Ljoňou, jsou občerstvující.

Pokud jsem vymezil odlišnost Lukjaněnkovy virtuální reality od Simmonsovy a Brownovy, pak na oplátku musím konstatovat, že je téměř stejné krevní skupiny, jako virtuální realita Jiřího Walkera Procházky. Není tak ironická, nesrší tolika konotacemi do našeho světa, ale podobnost jsem tu cítil, i když Lukjaněnko se více soustřeďuje na akci a na samotné prostředí - tedy to, co z něj dělá jednoho z nejlepších současných ruských autorů, byť v této knize nedosahuje výšin hlídkové trilogie. Výsledkem je kniha, která v kategorii vlakového čtiva patří ke špičce.

Hodnocení: 60%.

Sergej Lukjaněnko: Bludiště odrazů (Labyrint otraženij)
překlad: Pavel Weigel
obálka: Milan Fibiger, grafická úprava: Dagmar Krásná
medailon autora: Konstantin Šindelář
Argo - Triton, edice Trifid, 2007
418 stran, 298 Kč (členové klubu Trifid 219 Kč), brožované
ISBN 80-7203-899-2 (Argo), 80-7254-973-3 (Triton)