Newton McClintok žije se svojí ženou Holly v ideálním světě, zrekonstruovaném po celosvětové válce. Vzdělávání, zkoušky - a nakonec hledání práce, která se nástupem automatizace stala vzácností. Holly se svým IQ 180 si už dávno vypracovala osvědčenou metodu, jak postupovat vzhůru. Newton má svoje nadání umístěné jiným směrem - intuice a cit mu nahrazují to, co mu chybí v rozumové oblasti. Proto také Holly zaujal, dovedl něco, co se ona nikdy nenaučí, v čem ho - a to si uvědomovala velmi intenzivně - nikdy nedožene. Zatímco Holly se svým hvězdným intelektem proplouvá úskalími tohoto systému hladce a s tahem na bránu, jaký by ji měli závidět všichni reprezentační útočníci, Newton propadne u závěrečných zkoušek. Holly ho opustí kvůli své nové a vlastně první práci - a hlavně kvůli perspektivě, která ji tato práce dává.

Newton se stává Nezaměstnaným, vyvržencem, který šťastnějším Techům nesahá ani po kotníky. Ocitne se v něčem, co velmi intenzivně připomíná koncentrační tábor. Rozlehlá budova rozdělená na izolovaná patra, v nich malá skupina Techovských dozorců a velká skupina důvěrníků - kápů mezi nezaměstnanými, k jídlu řasy, sterilní zábavu obstarává televize a nezbytná vasektomie všech mužů. Ve světě, kde se lidé běžně dožívají stopadesáti let, je pobyt v tomto lágru doživotním trestem, který si tu odpykává většina společnosti za cenu toho, že se vlády mohou tvářit, jako že je vše v pořádku. Jenže trestem za co? Za to, že jsou v dolní polovině Gaussovy křivky distribuce inteligence v populaci? Za to, že neměli dost ostré lokty při přijímacích pohovorech?

Prezident pojišťovací společnosti Prométheus Brad Douglas kdysi prostudoval Asimovovu psychohistorii - a na jejích základech vybudoval pojišťovnu, jejímiž klienty jsou vlády. Brad díky komplexním simulacím ví, že propast mezi Techy a Nezaměstnanými se zvětšuje a že v nejbližší době dojde ke konfliktu, jehož nutným důsledkem bude zničení současného společenského uspořádání. Nezaměstnaní jsou vyřazeni z přístupu k technologiím, neznají je, nerozumějí jim, nedokáží je ovládat a ani používat, a navíc je budou ničit, budou likvidovat symboly toho, co z nich udělalo Nezaměstnané. Brad připravuje Prométhea ke službě lidstvu po této předvídané katastrofě. Holly se připojuje k týmu - a i zde se rozhodne získat místo nejvyšší.

Lidé žijí ve světě, v němž se vedle utopických myšlenek realizují i ty aspekty, které Thomas Moore a jeho následovníci poněkud zanedbávali. A my tento svět pozorujeme ze dvou velmi odlišných perspektiv - z Newtonovy žabí perspektivy z úrovně společenské spodiny a z Hollyiny ptačí perspektivy (a to nejenom v přeneseném smyslu - vedení Prométhea žije a pracuje ve vzducholodi, putující třicet kilometrů nad povrchem Země). Pozorujeme, jak se dlouhodobá nespokojenost proměňuje v potřebu akce, revoluce, násilí a ničení. A také jak se úžasné plány na záchranu této civilizace pomalu bortí.

Muž z Prométhea je román, který recykluje až nadměrečné množství idejí a témat utopistické a postutopické literatury i SF jako takové. Ohromující množství mnohokrát použitých motivů bylo sestaveno do rozsáhlé koláže. Do ní sice autor přidal několik novinek, ale ty jsou naneštěstí téměř utopeny v záplavě známého. Čím méně čtenář zná SF (a z ní především klasickou část žánru), tím spokojenější při čtení bude. Přes tuto výtku je to zručně napsaný příběh zkušeného autora. Škoda, že se při překladu názvu nepodařilo zachovat víceúrovňové konotace v něm skryté - český název je dokonce spíše zavádějící. 

Hodnocení: 40%.

Ray Farady Nelson: Muž z Prométhea (The Prometheus Man)
překlad: Josef Studený
obálka: Paul Youll
Classic, 2009
279 stran, 199 Kč, brožované
ISBN 978-80-86707-87-7

(zkrácená verze této recenze vyšla tiskem v Pevnosti 05/2009)