Byla to rozkoš - pálit. (str. 13)

V nakladatelství Baronet vyšel podruhé antiutopický román povídkáře a temného snílka Bradburyho s jednoznačným názvem 451 stupňů Fahrenheita (nebylo by typické, kdyby dnes vyšel v českém překladu jako 232,78 stupňů Celsia?). Příběh z roku 1953 se může směle řadit mezi další obdobné klasiky alarmující literatury, jakými bezesporu jsou romány 1984 G. Orwella a Huxleyho Konec civilizace/Báječný nový svět. Srovnávat však tato díla by asi nemělo valného smyslu, ačkoliv ve všech zmíněných knihách je důležitý protipól osamoceného hrdiny, který prozře obludnou mašinérii systému a nastoleného společenského uspořádání. Přesto si trochu porovnávání neodpustím.

„Moc přemýšlíte,“ řekl Montag stísněně.
„Málokdy se dívám na telestěny a málokdy chodím na závody nebo do zábavních parků. Proto mám asi spoustu času na bláznivé myšlenky. Viděl jste ty sedmdesát metrů dlouhé reklamní tabule venku za městem? Víte, že kdysi byly tabule jenom sedm metrů dlouhé? Jenže auta se začala hnát tak rychle, že museli reklamy protáhnout, aby bylo dost času je přečíst.“ (str. 18)

Guy Montag pracuje jako požárník a žije svůj všední tuctový život se svou ženou, dokud se na scéně neobjeví dívka Clarissa McClellanová. Guy po pár procházkách s Clarissou zjišťuje, že mu unikalo nemálo krás života a začíná samostatně přemýšlet, uvědomovat si, jak jsou všichni lidé hloupí a manipulovatelní. Dostane se do bodu, kdy začne číst nespálené knihy a přemýšlet o tom, co je v nich napsáno, ač celý svůj profesní život bojoval za jejich likvidaci žehem. Podobně jako John s Mustafou nebo Winston Smith s O´Brienem zjišťuje, že se musí obludnému totalitnímu molochu vzepřít. Konflikt Montagova svědomí vrcholí při geniálním dialogu s velitelem Beattym...

„V knihách musí něco být. Něco, co si nedovedeme představit, když kvůli tomu zůstane žena v hořícím domě, něco v nich musí být. Jen tak pro nic za nic by tam člověk nezůstal.“
„Neměla rozum.“
„Měla zrovna takový rozum jako ty nebo já, možná lepší, a my jsme ji spálili.“ (str. 54)

Typická stavba jest patrná u těchto antiutopických románů. Čtenář je nevědomky unášen do země za zrcadlem a s přibývajícími stránkami přečteného textu hraje autorovu hru. Proniká do jiného světa, který srovnává společně s hrdiny s tím svým, aby zjistil, že se mu daná vize vůbec nezamlouvá. Ztotožňuje se s hrdinou a dovede mu odpustit i zavrženíhodné činy. Proč? Protože náš hrdina bojuje za správnou věc, za morální hodnoty uznávané "civilizovaným vyspělým" světem, za skutečnou svobodu pramenící ze zodpovědnosti za své činy, kterou musí převzít.

Nestála o to vědět, jak se co dělá, ale proč se to dělá. A to může člověka snadno zmást. Začne se pořád ptát proč, a jestli nepřestane, určitě ho z toho brzo rozbolí hlava.
... Když nechceš, aby byl člověk nešťastný z politických problémů, neukazuj mu rub i líc otázky, aby se tím netrápil, ukaž mu jenom jednu stránku. Anebo ještě lépe, neukazuj mu nic. Nech ho zapomenout, že je na světě něco takového jako válka. I když je vláda neschopná a vratká ve své pozici, i když si pomáhá z úzkých šroubováním daní, nevadí to, hlavně že o ní lidé nepřemýšlejí. Hlavní je klid, Montagu. (str. 63)

Při srovnávání těchto knih vychází 451 stupňů Fahrenheita společensky nejzajímavěji. V dystopii 1984 byla vyzdvihnuta ideologická manipulace a moc státu, Baječný nový svět zase předznamenávalo genetické šlechtění, kastovní systém a droga soma, ale Bradbury se vydal jiným směrem a varovně poukázal na lidskou lennost, neboť lidé sami si vybrali pohodlnou cestu bez knih a vědy, když právě inteligenci označili za vinnou válečnou katastrofou.

Televizor je „skutečný“. Je na dosah ruky, má rozměry. Řekne vám, co si máte myslet, a natluče vám to do hlavy. Musí mít pravdu. Vypadá tak věrohodně. Žene vás tak rychle ke svým vlastním závěrům, že vaše mysl nemá čas, aby protestovala: ‚Vždyť je to nesmysl!‘“ (str. 84)

Zatímco Orwell se inspiroval postupy totalitního systému a prací tajné policie, Bradbury se projevil jako vizionář. De facto předpověděl omezování osobního soukromí jedince a předznamenal vznik reality show. Upozornil na nebezpečí pramenící z nevzdělanosti a manipulovatelnosti mas a v konečném důsledku naznačil, že boj proti systému je marný a počítá se pouze trpělivost a naděje - v tomto směru mi závěr knihy připomenul neméně strhující Chvalozpěv na Leibowitze. Taktně a o to děsivěji jsou nám v náznacích představeny způsoby, kterými volnomyšlenkářští lidé zmizí pro své okolí a zároveň ukazuje jeho lhostejnost, nezájem či úlevu, pokud se tak stane.

Celá kultura je skrz naskrz prohnilá. Kostra potřebuje roztavit a znovu vymodelovat. Dobrý Bože, je to mnohem složitější než jenom zvednout knihu, kterou jste před půl stoletím odložil. Jen si vzpomeňte, že požárníků je zapotřebí jen málokdy. Veřejnost sama přestala číst, sama od sebe. (str. 87)

Je dobře že stále máme možnost samostatně přemýšlet, číst a utvářet si na svět vlastní názory. Otázkou ovšem zůstává, zdali to pro nás není příliš pracné a nebude lepší, když nám život nalinkuje vláda samotná. V zásadě mají naše životy smysl pouze v případech, že budeme hrát svou úlohu konzumenta a roztáčet kola světové ekonomiky? I takové náznaky můžeme najít v jednom z nejlepších a nejvíce alarmujícím románu minulého století.

„Ošklivé překvapení, co?“ řekl Beatty. „Protože dneska přece každý ví, každý si tím je absolutně jistý, že jemu se nikdy nic nestane. Ostatní umírají, já žiju dál. Nic nemá žádné následky, neexistuje odpovědnost. Háček je v tom, že ona existuje. Ale o tom nebudeme mluvit, co? Když tě jednou následky dohoní, to už je stejně pozdě, nemám pravdu, Montagu?“ (str. 114-115)

Bradburyho mistrovské dílo se nestalo výkřikem poplatným době svého vzniku, ale překonalo desetiletí, aby v nás vyvolalo dojem, že je v současnosti ještě více aktuální. Filozofický a myšlenkový přesah oslovuje čtenáře každého věku a pokaždé jinak. O kolika knihách můžete říci, že se k nim můžete vracet stále dokola a opakovaně nacházet další a další odkazy k současnosti? Jinýma očima se na jednání Guye Montaga budete dívat ve svých dvaceti letech, jinýma ve třiceti a pokaždé budete stále víc a víc chápat jeho motivy. Možná se na stará kolena budete cítit jako starý Faber. A to je na četbě nejdůležitější. Mění vás tím, že vás donutí přemýšlet a hledat alternativy, hloubat nad váhou tištěných slov. V tom je krása a nebezpečí literatury, umožňuje zachovávat informace, historii, vědomosti - pravdu i lež. Nemám pravdu, čtenáři?

Hodnocení: 100%.

451 stupňů Fahrenheita (ukázka z románu)
/Fahrenheit 451/
Autor: Bradbury, Ray
Nakladatel: Baronet
Překladatel: Jarmila Emmerová, Josef Škvorecký
Obálka: Jan Ungrád
Redakce: -
Rok vydání: 2009
Počet stran: 160
Rozměr: 125 x 200
Provedení: hardback
Stav: nové vydání
Cena: 169 Kč