„Přicházel na dlouhých, olejově lesklých, mohutně kráčejících plazích nohou. Přečníval o deset metrů většinu stromů, obrovský bůh zla, své tlapy, jemné jako ruce hodinářovy, měl složeny na olejově se lesknoucí slizké hrudi. Zadní nohy byly jako písty – tisícilibrové bílé kosti zapuštěné do tlustých provazců svalů chráněných lesknoucí se šupinatou kůží, která se podobala drátěné košili jakéhosi strašlivého válečníka. Stehno – to byla tuna masa, slonoviny a spleti ocelových provazců. Z obrovského hrudníku v hoření části těla klinkavě visely ty dvě titěrné paže, paže s rukama, které mohly zvednout a prohlížet si člověka jako hračku. Hadovitý krk se svíjel. A konečně hlava – to byla tuna opracovaného kamene, lehce vyzdvižená k nebi.“ Tento fascinující popis setkání s tyrannosaurem pochází z povídky Raye Bradburyho Burácení hromu, povídky vydané zhruba před padesáti lety. Vlastně už od prvních paleontologických nálezů trvá uhranutí, fascinace, okouzlení dinosaury – jejich neuvěřitelnou velikostí a těžko představitelnou dravostí některých druhů. A také překvapivou graciézností pohybu, jenž si dovedeme představit zásluhou českého trojhvězdí: Josefa Augusty, Zdeňka Buriana a Karla Zemana; právě jim věnoval Miroslav Žamboch svou knihu Predátoři (Zemanův film Cesta do pravěku je v ději výslovně zmíněn). Od Doylova Ztraceného světa po Spielbergův Jurský park si lidská fantazie touží toto setkání zprostředkovat. A hned je tu i otázka, jak by člověk vyšel z měření sil s těmito suverénními vládci druhohor? Stačila by jeho inteligence a technika?

Stejně jako v Bradburyho povídce jde i v Žambochově příběhu o loveckou výpravu do minulosti. Zatímco Bradbury se technickou stránkou nijak nezabývá – přesun prostě zařídí cestovní kancelář – Žamboch se o jistý vědecký rámec snaží. Ovšem mladému fyzikovi musí pomoci „činitel náhoda“, aby se celá věc vůbec mohla uskutečnit. Příběh je vyprávěn v první osobě, hrdinou je dnes poměrně oblíbený typ mladého vědce/počítačového technika/teoretika, který většinu času tráví za stolem u počítače a k reprezentativnímu svalovci a ošlehanému supermanovi má pěkně daleko. Mladík při rutinní práci v ústavu objeví šťastnou náhodou návratový vektor, tedy možnost, jak navštívit vrcholné období křídy v druhohorách a za jedenašedesát dní se vrátit zpět. Poněvadž do otevření se časoprostorového okna zbývá šibeniční lhůta a není možné vypravit seriózní vědecký tým, příležitosti se chápe bohatý mladý podnikatel, který zorganizuje loveckou expedici, doprovázenou jediným paleontologem. A chybět samozřejmě nemůže ani náš hrdina, který má výpočty a měřeními na místě zajistit bezpečný návrat. Loveckou výpravu tvoří pestrá společnost aristokratů i novodobých zbohatlíků, což je také jednou z příčin rychle vznikajících napjatých vztahů a averzí. Počáteční nadšení mizí, členy výpravy svírá stále intenzívnější pocit ohrožení, brzy tu jsou také první mrtví. Draví dinosauři na vrcholu potravního řetězce jsou mnohem nebezpečnějším nepřítelem, než si kdo dokázal představit. A přesto i oni se něčeho bojí, i oni mají svého nepřítele. Podaří se rozprášeným skupinkám lidí dostat včas na základnu a stihnout návrat domů? Nepovědomá souhvězdí shlížejí chladně na lidi ztracené ve světě, který není jejich… A je to ještě vůbec Země?

Miroslav Žamboch je schopný spisovatel, většina jeho prací patří k tomu lepšímu, co bylo u nás v poslední době napsáno. Přesto něco chybí. To „něco“, co způsobí, že se nám příběh zadře do paměti tak, že jsme schopni si ho vybavit ještě po dlouhých letech. A právě toto „něco“ povyšuje slušně zvládnuté řemeslo do kategorie jedinečnosti. No, nevadí. Snad příště.

Hodnocení: 70%.

Predátoři
Žamboch, Miroslav 
Nakladatel: Triton
Obálka: Marek Hlavatý
Redakce: Kateřina Tichá
Rok vydání: 2007
Počet stran: 416
Rozměr: 140 x 200
Provedení: paperback
Cena: 299.00 Kč