Překvapilo mě, když jsem zjistil, že Heitz plánoval svou trpasličí trilogii třetím dílem vážně skončit (říkají to vždycky, víme svoje). Nechat hlavního hrdinu zmizet v Černé soutěsce – brlohu všemožného zla, na pár posledních stranách naznačit nečekaný další vývoj v charakterech některých postav… a skončit? Ne, to by tedy opravdu nešlo. Naštěstí jsou fanoušci Tungdila Zlatorukého početní, vytrvalí a v nátlaku na své oblíbené spisovatele zřejmě zběhlí. Stačilo si tak počkat a máme možnost otevřít Osud trpaslíků – čtvrtý a už opravdu, ale opravdu poslední díl ságy. Pojďme si shrnout, jestli nám to čekání stálo za to.

Od Tungdilova zmizení v jámě lvové uplynulo 250 cyklů, tedy čas, během nějž se ve Skryté zemi vystřídalo možná 5 generací lidí. Naopak našim známým trpaslíkům pouze přibylo pár šedin ve vousech, což se rozhodně neodrazilo na jejich mrštnosti, síle, ani bojovém odhodlání. Autor uplynulý čas využil k tomu, aby do Skryté země vpustil ze všech možných směrů zlo (zatímco její nejstatečnější obránce, Boïndil Dvojčepel, budoval pevnost Zlohráz před Černou soutěskou). Svobodné země si tak mezi sebou rozdělili drak, zvrácený čaroděj, národ alfů a kordiron – stvůra, kterou si čtenáři pamatují ze závěru třetího dílu. Obráncům, vzbouřencům i porobeným obyvatelům zbývá jediné – doufat v zázrak. A ten přichází v podobě válečníka v černé zbroji, který se vynoří z temnot v čele armády zla. Že to nezní povzbudivě? Tak počkejte, až si onen válečník sundá helmu. Spatříte dlouho draze postrádanou tvář nejlepšího přítele nejen Boïndilova, ale i mnohých čtenářů – Tungdila Zlatorukého.

Největším přínosem Heitzovy trilogie pro mě bylo, že dokázal smísit prvky typicky tolkienovské high fantasy, dark fantasy a hororu. Čtvrtý díl je ještě mnohem temnější než kterýkoli předchozí, a to rovnou od začátku. Autor představuje všechny hlavní postavy v oddělených vyprávěcích liniích, ty nové vykresluje velice plasticky – ačkoli u lidských hrdinů je problém, že jsou v podstatě kopiemi svých předků z původní trilogie, Heitz zřejmě nechtěl čtenáře připravit o oblíbené postavy. Plasticitu známých protagonistů pak dokresluje novými odstíny, nejvýrazněji samozřejmě u Tungdila. Snad ani on sám neví, jak hluboko pod kůži se mu zlo, v jehož područí strávil tak dlouhý čas, dostalo, a pochybnosti, které o něm mají i jeho nejbližší, jsou jedním z hlavních motivů knihy. I ostatní se musí s temnotou, jež pohltila jejich domovy, vyrovnávat, a jak víme i z našich dějin, povstalci za svobodu nepoužívají většinou zrovna nejčistší prostředky k dosažení svých cílů.

Minimálně ze začátku se tak zdá, že se Heitzovi povedlo úspěšně vyhnout tomu, co by se dalo u pokračování na vyžádání čtenářů očekávat a co můžeme myslím bez dalšího vysvětlování nazvat Syndromem nastavované kaše. Jakmile ovšem největší hrdinové Skryté země sestaví malou skupinu těch nejlepších a Tungdil je bod po bodu seznámí s plánem cesty, která má v konečném důsledku vést až k osvobození utiskovaných zemí, začne čtenář větřit zradu a ten v žánru zběhlejší zvolá: „Proboha, typická DrD putovačka!“ Protože napsat román o putování družiny je to nejjednodušší, co může fantasy autor udělat, zvláště, když mu dojdou nápady. Protože nějaká ta epizodka, bitka, poklad nečekaně nalezený po cestě, se vždycky nějak vymyslí – a hned máme dalších pár stránek.

K Tungdilově družině se přidají všechny hlavní postavy, vyprávěcí linie se tak scvrknou na jednu, a to, že do původního Tungdilova plánu neustále zasahuje náhoda a on ho tak musí s železnou pravidelností (!) za chodu měnit, dokazuje, že si autor právě při psaní užíval vymýšlení nových překážek, které by mohl hrdinům postavit do cesty, leč až příliš okatě a ani zdaleka to nepůsobí dojmem autorského záměru.

Nicméně nebyl by to v žánru již pevně zabydlený Markus Heitz, kdyby se s touto ošemetnou volbou nepopral se ctí. Můžu vám zaručit, že 550 stran Osudu trpaslíků vaši pozornost udrží, že na konci začne přituhovat, tak jak to má být, a že finále je strhující. Konec je pak snad už opravdu koncem, ne že by se mi Tungdil a spol. zprotivili, chraň Vraccas, ale jak se říká, v nejlepším se má přestat.

Rozhřešení pro potencionální zákazníky knihkupectví nakonec: Jste-li fanouškem původní trilogie, je Osud trpaslíků naprostou povinností. Nezaujala-li vás příliš, neutrácejte, čtyřka už to nevytrhne. A jestli jste ji vůbec nečetli, rychle si pořiďte původní Trpaslíky a posléze se vraťte k bodu jedna.

Hodnocení: 70 %.

Osud trpaslíků
/Das Schicksal der Zwerge/
Heitz, Markus
Nakladatel: Fantom Print
Překladatel: Zdeněk Sladovník
Obálka: Jan Patrik Krásný
Redakce: Libor Marchlík, Jiří Popiolek
Rok vydání: 2009
Počet stran: 560
Rozměr: 170 x 240
Provedení: hardback