Dlouhou zimní periodu mohou lidé na planetě Nevya přečkat jen díky Kantorům - výjimečným jedincům, kteří svojí psychickou silou nahrazují ústřední vytápění. Román je příběhem dvou dívek - Emle, která krásně zpívá, ale nedokáže svoji psí energii usměrnit a vytvořit teplo, a Mreen, která psychickou energii dokáže využívat a usměrňovat lépe než kdokoliv jiný, ale v zájmu kosmické rovnováhy je němá. 

Vlastně celá ta kniha je o úplně něčem jiném, než o planetě Nevya nebo o těchto dvou dívkách. Pěvkyně ve sněhu je studií o vztahu společnosti a talentu z mnoha různých aspektů. Moc snadno podlehne touze využívat zdroje společnosti absolutně - a to včetně zdrojů talentu. Lidé neobdaření se těmi výjimečnými cítí ohroženi a dávají jim to najevo. Ti talentovaní zase zápolí se svojí vlastní reakcí na chování ostatních.

Mreen a Emle si jsou vzájemnými protiklady. Jedna němá, druhá s vynikajícím hlasem, jedna sršící teplem okolo sebe, druhá s talentem zablokovaným v samotném zárodku. Potřebují se - Mreen se bez Emle nedomluví, Emle krouží okolo talentované Mreen jako můra okolo ohně, příliš blízko nebo příliš daleko - obojí je špatně. Zároveň si nerozumějí, není to věc slov, jazyka, je to záležitost vzájemného nepochopení. 

Nerozumějí si proto, že se nedokáží vyrovnat s existencí a vlastnostmi svého talentu a zároveň si ho poměřují navzájem. V tom si jsou obě dívky rovné, jakkoliv se nacházejí na opačném konci spektra schopností nadaných. Sledujeme je obě, jak jsou zavaleny vlastní minulostí, jsou jí spoutány a omezuje je. Vzpomínky jak hedvábný šátek svazují jim krk i ruce a ochromují je. Obě dvě mají hluboko v sobě zasuté zážitky, na které by nejraději zapomenuly. Ale ty zážitky jsou tak propojeny s jejich talentem, že zapomenout na ony události znamená ztratit své schopnosti. .

Obě zbývající roviny konfliktu sice do děje zasahují, ale už o poznání méně, než vnitřní pnutí Emle i Mreen. Autorka se soustředila na emoční stránku celé záležitosti, a ta určila i další priority. Vztah obyčejných lidí k talentovaným se nejintenzivněji dá zobrazit přímo v rodině, kde mateřská láska těžce soupeří se strachem z něčeho neznámého a zároveň i výjimečného. Ve stínu obou těchto citově vypjatých úrovní se pak postoj mocných téměř ztrácí. Pokud hledáte kafkovské zpracování tématu „talent a úřad“, máte smůlu, protože Luise Marleyová se především soustředila na Emle a její vnitřní život.

Rozepisuji se o tomto aspektu příběhu, protože je zajímavý a působivý; a také se o něm docela dobře píše. Luise Marleyová se touto knihou po letech vrátila k prostředí planety Nevya, bylo jí důvěrně známé a měla ho zažité. Proto nezahlcuje čtenáře postřehy, poznámkami a vysvětlivkami o Nevye, pohybuje se po ní s jistotou a i dokonce úsporně.

Při čtení jsem si chvílemi připadal jako při čtení návodu na obsluhu kartonážní šičky. Dobré až velmi dobré řemeslo bez šťávy, chyběla mi tu jiskra, humor a lehkost. Pro svoji emocionální sílu to ale je čtení přece jenom o fous nad úrovní vlakového čtiva.

Luise Marleyová: Pěvkyně ve sněhu (Singer in the Snow)
překlad: Jana Odehnalová
obálka: Milan Fibiger
medailon autorky: Martin Šust
Triton, edice Trifid, 2007
340 stran, 289 Kč (členové klubu Trifid 229 Kč), brožované
ISBN 80-7387-005-8

Hodnocení: 55 %