Harrogate - ne to britské, ale americké, v appalačském pohoří, a hlavně samy Appalačské hory, jsou nejdůležitější postavou tohoto románu. A s nimi i Joy Collins, mladík, který sem přišel před rokem z New Yorku a rozhodl se, že se stane záchranářem. Bez zkušeností z hor, bez doporučení, jen s odvahou, vůlí a talentem. Ale ty tři poslední věci jsou u něj k nalezení v míře, která pro realizaci jeho snu postačuje.

Poklidné Harrogate musí o vánocích 2004 čelit dvěma problémům. Americký prezident se rozhodl s rodinou strávit vánoční svátky právě tady - a stejné přání projevil, sice ne nahlas, ale o to tvrdohlavěji, hurikán Fred. Malý tým záchranářů musí vedle porce běžných zásahů ještě vycházet vstříc požadavkům prezidentovy ochranky a prezidenta samotného, když do toho vletí sněhová vichřice. Fred urychlil svůj postup - a tak prezident, jeho dcera, pilotka vrtulníku Kitty a člen prezidentovy ochranky zmizí ve vánici.

Najít je - to znamená nikoliv hledat příslovečnou jehlu v kupce sena, ale sněhovou vločku v zapadaném pohoří. Tvrdohlavý Joy zrekonstruuje jejich let, ale je jediný, kdo věří, že má pravdu. Všichni ostatní se vypraví úplně jinam. Čas běží, hypotermie postupuje. Kdo vyhraje?

Do toho všeho se připlete Joyova minulost. Protože ještě vloni v létě Joy nebyl Joyem, ale nejsledovanějším odborníkem na mikrobiologii, a pracoval na dvou projektech. Ten veřejný - to byl lék proti rakovině. Ten neveřejný - to byl smrtící virus; a proto také od své práce utekl. Jenže Joyovo tajemství přestane být pouze jeho tajemstvím.

 Nevím, jestli začít klady nebo zápory této knihy, takže to zkusím nějak prostřídat. Pět set stránek je hodně - ale zase na druhou stranu se tam neustále něco zajímavého děje. Příběh má spíše klipový charakter, i přes formální sjednocující osu prezidentovy návštěvy je to řetěz příhod záchranářů promíchaný s pohledy do jejich soukromí a doplněný o některé další prvky. „Prezidentské“ pasáže - především pasáže, v nichž vystupují šéfové jeho ochranky - jsou nejslabším článkem celého řetězu, zato zákroky harrogateské horské služby jsou dramatické a dobře se čtou, i když si nejsem jistý, zda by živí lidé vydrželi opravdu všechno, co svým literárním hrdinům autorka naložila na hrb. Je tu poměrně dobře znát, která prostředí a situace autorka prožila, a která zná méně nebo téměř vůbec ne.

Vůbec nejslabším prvkem příběhu je stín Joyovy minulosti. Rád uvěřím, že je takovým všestranným talentem, jakým se předvedl (pomocí vysílačky zorganizoval porod uprostřed závějí, spočítal vývoj meteorologické situace a nasimuloval let prezidentského vrtulníku), tyhle jeho vlastnosti do příběhu patří a posouvají ho o kus dál. Ale tanečky tajných služeb okolo jeho osoby jsou předvedené v náznacích, chybí tu jasně vyřčený motiv jejich chování.

Celkově román spíše patří do kategorie slipstreamu nebo možná na pomezí technothrilleru, není to žánrová záležitost, pokud za fantastický prvek nepovažujete lék proti rakovině nebo míru Joyova talentu. To ale nic nemění na její čtivosti a zajímavosti, v lecčems mi tato kniha připomněla Haileye (díky sněhu hlavně Letiště), prostředí týmu horské služby je zajímavé a jednotlivé záchranářské epizody stojí za to. Chybí mi tu však výrazný nosný konflikt, protisměrné vůle několika postav, které by se splétaly do střetů a zahušťovaly by příběh. Kniha Hory nepláčou je zajímavým vstupem autorky do „velké“ literatury. Leccos už umí a předvádí to, něco se ještě musí naučit. Především to, že kniha tohoto rozsahu je něco jiného, než dlouhá povídka, a že tedy musí k výstavbě příběhu přistupovat odlišně.

Hodnocení: 55%.

Kateřina Pešková: Hory nepláčou
obálka: Jan Patrik Krásný
KJV - Poutník, 2007
518 stran, 278 Kč, brožované
ISBN 80-85892-03-1