Josef Holec starší zmizí při autonehodě, a jeho syn Josef mladší neboli Pepík se v nemocnici stane předmětem zájmu podplukovníka Vágnera od policie a podivného šaška. A dalších, ještě podivnějších postav, které se vylouply z monitoru počítače správce místní sítě. Pepík postupně rozplétá tu záhadnou záhadu, a paralelně se činí i podplukovník Vágner. Kupodivu v tomhle příběhu policie není synonymum hlouposti - jen reprezentuje spíše normální mudlovský pohled na věc.

Pepík pronikne do „jiných světů“ - časem se dozvíme, že hierarchie světů tvoří pyramidu, na jednom konci plnou hmoty, postupně se podíl této formy existence zmenšuje a nahrazuje informacemi. Infomágové mezi těmito světy dokáží přecházet, místo kouzelných hůlek a zaříkávadel k přesunům a kouzlům používají počítačové sítě - a Pepíkův táta, aniž to tušil, do této kategorie zvláštních bytostí patří také. Pepík má jeho geny, a tak je zlým infomágům nejméně stejně nebezpečný jako Josef Holec starší.

Klasická pohádková a fantasy schémata jsou doplněna celkem zajímavým nápadem. Autor však celý příběh podává v poloze dětského příběhu, děj se točí kolem puberťáka a i většina jeho průvodců jsou jeho vrstevníci. Ansámbl pak doplňuje podplukovník Vágner, počítačový expert s poněkud nevšedním jménem Alexandr B. Kanocz a samozřejmě Pepíkův táta na straně našeho světa. Protiváhou jim jsou zlí infomágové Ruspurit, Urrburt a Baziel se svými pomocníky. Šašek Casppi a jeho přátelé zase reprezentují hodné složky Arkány, světa, na který mají ti zlí zálusk.

Dějová linie ze všeho nejvíc připomíná quest - prostředí se střídají jako apoštolové na orloji, v každém čeká na jednající postavy nějaký úkol, léčka či nečekaný nepřítel nebo spojenec. Procházejí jimi, řeší úlohy, vstupují do dalších místností - světů, každý jiný, něčím zajímavý a obydlený jinou sortou nepřátel i přátel. Někdy tyto pasáže posouvají děj dopředu, jindy (epizoda se Stromem) mi připadly samoúčelné. Docela zábavnou byla epizoda, kdy drak vyrazí do Prahy pro pomoc, promenuje se po Evropské a nakonec pohodlně rozvalený na spartakiádní ploše Strahovského stadionu diskutuje s podplukovníkem Vágnerem, jak pomoci Pepíkovi.

Přestože tam najdete spoustu zajímavých epizod, celek na mne působil poněkud nesourodě a zmateně. Možná proto, že jsem ho četl z pozice dospěláka - a tohle je příběh, který je šitý spíše jako dětský kabátek - jakmile z něj vyrostete, uložíte ho do skříně, co kdyby se jednou hodil synovci...

Jiří Kábrt: Váhy osudu
obálka a typografie: Klára Sokobová
Mladá fronta, 2007
236 stran, 199 Kč, vázané
ISBN 80-204-1379-6