Konečně se český čtenář dočkal pořádné technické sci-fi po vzoru klasiků žánru J. Vernea, A. C. Clarkea, S. Lema, O. Neffa a dalších. Jan Kovanic rozhodně nepatří ke spisovatelským začátečníkům, což nám dokázal prvotinou Blackout, Markem Stonem, četnými povídkami a každodenně v Šamanově doupěti na Neviditelném psu. Po letech pečlivé práce se dočkal vydání svého románu Zapomeňte na Mars, který minulý rok získal cenu Trifid - dodám jen, že zcela zaslouženě.

Kniha už pouhým vzhledem a názvem láká k otevření a mnoha očekávaním, jež rozhodně nezklame. V blízké budoucnosti se lidé rozhodnou udělat další nesmělý krůček k dálavám vesmíru a to k blízkému společníku Země, k Marsu. Předehrou, tedy sympatickým a napínavým vyprávěním ve třetí osobě, se seznámíme s nejdůležitějšími objevy pozemšťanů, které by jim náročnou cestu měly umožnit. Na Měsíci se vyskytuje dostatek raketového paliva (vody), které poslouží pro budoucí expedici. Automatické sondy, obstarávající její dodávku na orbit, však znenadání selžou a gravitace modrobílé matičky je začne volat. Lidé roku 2019 nezažíjí klidné Svátky vánoční a všemi silami pracují na odvrácení impaktu.

Jako mávnutím kouzelného proutku se ocitáme ve vyprávění Martina Špačka, jednoho z prvních absolventů hvězdné akademie, který zajišťuje pravidelné dodávky vody z Měsíce na stanici v libračním bodě mezi Zemí a Lunou. Ocitáme se v kouzelném světě Martinových neskutečných zážitků a vzpomínek na výcvik a dětství, aniž bychom věděli nebo byli schopni domyslet, jaká neuvěřitelná dobrodružství Martina očekávají.

Jestliže jste četli Clarkeův Měsíční prach, pak si dovedete představit, že mimo ochrannou roušku naší atmosféry se může stát cokoli, a to se také děje, náš hrdina, kterého si nebudeme moci neoblíbit, tak kolikrát bojuje o svůj holý život, aby se posouval stále blíže vstříc nejneuvěřitelnějšímu dobrodružství. A nebohému čtenáři nezbývá než hltat řádek za řádkem, stránku za stránkou, kapitolu...

Autor věnoval tomuto románu veškerou svou píli a nebál se konzultovat problematické body s odborníky, odvážil se dokonce nejbolestivějšího a své dítko krátil a upravoval (u technických popisů to určitě prospělo), vzniklo tak velkolepé cosi, v němž budete objevovat jemné narážky na současné civilizační a společenské problémy, obdivovat kouzlo našeho souputníka, žasnout nad blížícími se technologiemi a vžívat se do myšlení a pocitů Martina.

Jan Kovanic se nebál experimentovat a pracovat s tím nejlepším, co žánr nabízí. Kromě bohatého děje, který čaruje s napětím a překvapením bez zbytečných ztrát na životech, ostatně první lidská výprava k Marsu bude určitě projektem s minimální posádkou, sám pan Kovanic počítá s obsazením drobných žen, kvůli snížení nákladů na životní potřeby. Technické popisy se zabývají zejména působením gravitace na hmotné objekty a způsobem využití této neustávající síly na ně, sem tam, mezi řečí, se dozvídáme o zázračných mašinkách a nanotechnologiích, jež budou další generaci připadat zcela normální, jako se zdají té naší mobilní telefony. Společenské pozadí světa se za několik let nejspíš příliš nezmění, ale na drobné odchylky nás mimochodem autor neopomene upozornit.

Velice důležitou složkou příběhu je psyché hlavního hrdiny, jehož zvláštní sny nás na mnoha místech překvapí svou plastičností, právě díky nim se ocitneme ve stavu, kdy budeme tvůrci spílat za jeho necitlivost k našim nervům. Při čtení jsem kolikrát nabýval pocitu, že si spisovatel nehrál s nebohým Martinem, ale právě se čtenářem samotným. Po každém překonaném problému a ohrožení nás po mírném ukolébání vzpomínkami kosmonauta Špačka čeká ještě horší šok, ze kterého získáte pocit: Tak a je s ním ámen. A ono kolikrát ano.

Mozaika se skládá střípek po střípku, abychom neuvěřitelně zírali na vznikající nepochopitelný fraktál, ne však nepochopitelný z hlediska literárního! Poklonu musím složit předložení děsivého stavu odloučení, s níž se osamělý člověk (a ve vesmíru vás určitě nikdo neuslyší křičet) musí v Kovanicových kulisách vypořádat, dostaneme se tak skrze hlavního hrdinu na pokraj šílenství, sráz smrti.

Knize Zapomeňte na Mars se dá určitě pár drobností vytknout, zvláště ne každý ocení popisné pasáže obletu kolem Měsíce, alespoň pokud si nenajde fotografie jeho povrchu a nebude se kochat společně s kosmonautem. Někdo bude zklamán velkolepým a těžko představitelným závěrem, který osobně považuji za vrchol logické imaginace. Určitě se najde někdo, kdo odsoudí psychiku Martina Špačka a jeho chování. Ozvou se tací, komu nebudou vonět některé technologické detaily. Faktem však zůstává, že celek působí podmanivým kouzlem dobrodružství, pohádky, která není určena nejmenším, ale dospělé rozhodně okouzlí.

Zapomeňte na Mars je na české poměry ojedinělý počin, jenž nabízí stejně ojedinělý sugestivní čtenářský zážitek. S tímto románem dostanete do ruky komplexní a pečlivě propracovaný příběh, který si dovolím označit za horkého kandidáta na nejlepší domácí sci-fi tohoto roku.

Jan Kovanic: Zapomeňte na Mars
Nakladatel: Triton, edice Trifid
Ilustrace na obálce: Tereza Kovanicová
Grafická úprava obálky: Dagmar Krásná
Vydání: březen 2006
Počet stran: 364
Provedení: paperback
Doporučená cena 219,- Kč, členové SFK TRIFID 159,- Kč