Do nočních ulic Lankhmaru se vyvalí Mlha nenávisti. Směřuje do bohaté čtvrti, do míst, kde probíhá velká noční slavnost. Jenže si trasu ke svému cíli vyměří špatně - snaží se projít okolo Fafhrda a Myšilova. Následují Hubené časy, kdy se oba dobrodruzi rozejdou. Pohádali se kvůli ženě, kvůli dělení kořisti, či jen bylo tak málo práce, že na jednom místě jí bylo nanejvýš pro jednoho? Tohle asi bylo nejblíž pravdě.

Fafhrd se stal akolytou kultu Isska od Džbánu a i přes usilovnou snahu svého velekněze získával další a další věřící a tedy i desátky, které rozmnožovaly bohatství této kdysi bezvýznamné církve. A Myšilov pro změnu dbal o vybírání poplatků, které církve měly platit místnímu mafiánovi. Tak se opět setkali, a obnovili jak své přátelství, tak svoji spolupráci. Jen kvůli tomu museli odejít z Lankhmaru, aby se neocitli mezi dvěma mlýnskými kameny.

Tedy odplout - a tady nastupuje mikropovídka, Moře, milko má, na kterou navazuje příběh, v němž Král není doma. Tedy mořský král - a když není doma, jeho manželky a konkubíny hledají milence na jednu noc. Fafhrd a Myšilov jsou nejblíž, a tak se setkají s těžkotonážní mořskou magií, které jentaktak uniknou. Následuje Nesprávná odbočka, ukazující, jak snadné je zabloudit v jeskynním komplexu obývaném Ningóblem Sedmiočkem, odkud jsou vyvrženi do starověkého Týru (ano, TOHO Týru, který se nachází v našem světě), kde je čeká složitá šachová úloha pojmenovaná po svém tvůrci Adeptův gambit. Šachovnicí je Týros a vůbec Přední Asie, a figurkami jsou lidé, mezi nimiž najdeme také Fafhrda a Myšilova.

Opět se tu setkáváme s vynikající ukázkou žánru Meče a magie, či přesněji Sword and Sorcery. Hubené časy jsou vlastně jen ten Sword, ale zbývající příběhy (nepočítám krátké spojovací texty) už obsahují notné dávky těžkotonážní magie hýbající hmotou. Od celkem jednoduché Mlhy nenávisti, která ze všeho nejvíc připomíná rozepsanou krátkou anekdotu (a je magickým analogem Hubených časů) se posouváme přes setkání s konkubínami mořského krále až k novele Adeptův gambit.

Ta je vrcholem této sbírky. Stodvacet stránek už poskytlo autorovi dost prostoru k tomu, aby rozvinul zápletku. Jejím základem jsou dvojčata Anra a Ahura, navzájem spojení myšlenkovými pouty, a jejich vzájemné vazby se připojují k motivům Fafhrda a Myšilova. Fritz Leiber ukázal, že se dobře umí pohybovat nejenom v Lankhmaru, ale i v našem starověku, historické reálie (ne že by jich tam bylo moc, ale pořád ještě jich je tolik, aby to vypadalo jako náš svět) použil jako inspirativní rámec, ve kterém ožívají starověcí bohové a bytosti, které se v pověstech do našich dob ani nedochovaly.

Propracovanost a úcta k jazyku jako vyjadřovacímu prostředku, to jsou hlavní prvky Leiberovy série. Často přečasto některý z našich hrdinů využije k posunu děje prvek, který se objevil v předchozím vyprávění, tehdy ještě nepatrný a naznačený, avšak viditelný a především určující budoucí trajektorii příběhu. To, co Myšilov najde v jeskynním výklenku, přesně sedí s pozorováními, které učinili o pár stránek předtím - a tak je tomu mnohokrát.

Fafhrd a Myšilov tu nejsou naposled - v autorově medailonu Martin Šust signalizuje česká vydání dalších čtyř knih s těmito hrdiny. Zaslouží si to jak oni dva, tak jejich autor. Budovy se stavějí od základů a právě tyhle, velmi kvalitní a významné pro vývoj fantasy (stejně tak, jako některá další Leiberova díla jsou významná pro vývoj SF) ukazují, v čem se od něj mnozí učili, a že jen málokdo z jeho následovníků dosáhl srovnatelné úrovně.

Fritz Leiber: Meče v mlze (Swords in the Mist)
překlad: Robert Tschorn
obálka: Milan Fibiger, mapy: Robert Tschorn
medailon autora: Martin Šust
Triton, edice Trifid, 2007
276 stran, 199 Kč (členové klubu Trifid 149 Kč), brožované
ISBN 80-7254-893-X