Skutečnost, že Paris zabil v boji muže proti muži nelítostného Apollóna, byla realitou devíti dní – velký pohřeb, zahrnující jak Trójany tak Achájce, začne během tří hodin, pokud boží spřežení, nyní nad městem, nezničí Ílium v příštích několika minutách – Helena stále nemůže uvěřit, že Paris zemřel...

Pokračování, kritikou vychváleného románu Dana Simmonse Ílion, je neméně komplexní. Úvodní situace ukazuje, jaké by to bylo, kdyby se nepřátelské armády z Trojské války spojily dohromady. Jejich společným nepřítelem není nikdo jiný než mocný Zeus a další naštvaní bohové, známí studentům řecké mytologie. V této chvíli je vhodné, abych uvedl, že četba Olympu by měla následovat až po přečtení jeho předchůdce, raději než jako samostatnou knihu, jelikož je to nutné k pochopení komplexní osnovy, která oba Simmonsovy příběhy spojuje. Děj zahrnuje tři světy: řídce obydlenou Zemi, teramorfovaný Mars, a další Zemi, kde se Homérovi příběhy Ilias a Odyssea skutečně staly. Přesto zde narazíme zde na několik velkých rozdílů. Hora Olymp, sídlo bohů, se nachází na Marsu, kde jejich moc pochází z manipulace s kvantovou pravděpodobností, přiměřenými dávkami strunové teorie a dalšími esoterickými obory fyziky. Když Hektór a jeho nový spojenec, legendární válečník Achilleus, zavelí k útoku, je tento veden skrze trhliny ve struktuře vesmíru, známé jako "červí" díry (brane holes - výkladové slovníky redakci příliš nepomohly, nápomocné by mohly být linky na Elegantní vesmír a M-Theory, pozn. redakce).

Jestli tohle není dostatečnou hybnou silou k tomu, aby vaše hlava začala uvažovat nad stavem staré Země, kde nadchází konec idylické existence zbývajících lidí po katastrofické porážce globálního obranného systému. Přeživší jsou odstrčeni a čelí šikům revoltujících Voynixů, dřívějším sluhům, kteří teď zamýšlejí vymýtit lidstvo.

Třetím hlavním prvkem románu jsou dobyvatelé známí jako Setebos a Kalibán, kteří vznikli z představivosti básníka Roberta Browninga při očividně nerozumných experimentech s kvantovou realitou. Jejich záměrem je vytvořit stav, ve kterém nemůže existovat vnímající život.

Čtenář, který se dostal až sem, by možná měl zauvažovat o investici do bezpečnostních pásů, neboť tato raketová jízda začíná pěkně házet. Postavy z historie a fantazie několika světově uznávaných klasických spisovatelů jsou servírovány dohromady jako ingredience do opulentní krmě. Šik skvělých nápadů, výpravné cesty a makrokosmické studie postav se mohou v rukách méně nadaného autora změnit do nezvratného zmatku, avšak Simmons zachází se svou představivostí s chirurgickou přesností, jež nutí čtenáře číst a číst a číst.

Mnoho z toho, co je uvedeno do pohybu, přechází do uspokojivého a uvěřitelného závěru, s pouze několika širšími, méně osobními záležitostmi, ponechanými k navnazení čtenáře pro možné budoucí dílo zasazené opět do těchto světů. Což je dobře, protože některé otázky zůstaly nezodpovězeny. Simmons vkusně prokazuje úctu k dlouho zesnulým spisovatelům, jejichž díla rabuje, přičemž téměř rovnou měrou využívá pokladnici zavedených SF nápadů, z které si z oblibou vypůjčuje. Téměř jako hudebník, který zkouší hrát díla jiných, různorodé prvky jsou zde kombinovány v novém a inovativním duchu.

Sečteno a podtrženo, Olymp a jeho předchůdce Ílion jsou mistrovsky vylíčená díla, chytrá SF bez žádné vaty nebo poučování, které často ničí tvrdší stranu žánru. Panoramatický rozmach, hloubka postav a velká odvaha, kterou obě díla nabízejí, je vynáší na stejnou roveň s vesmírným skotačením E. E. Doca Smithe, mnohočetnými světy P. J. Farmera a bujným charakterizováním J. L. Chalkera.

Recenzi Nathana Brazila ze SFSite přeložil Radek Barta (a mírně pozměnila redakce).

Simmons, Dan: Olymp (Olympos)
nakladatel: Laser-books
cca 800 stran; paperback; 120 x 185
cca 320 kč
plánováno na srpen 2007