Osadníci Nové Země mají zoufalý nedostatek zdrojů - informačních, materiálových i lidských. Jejich udržování a rozdílení řídí Ústředí pomocí virtuální reality Epic, v níž osadníci sbírají peníze, v soubojích rozhodují spory či určují svoji budoucnost. A protože jen úzký kruh zasvěcenců zná ty správné kódy, je zřejmé, že plebs příliš mnoho šancí na postup vzhůru nemá. Do vedení komunity se navíc dostal ctižádostivý a bezskrupulózní Ragnok, který touží po reálné moci a ta virtuální mu k tomu má pomoci.

Do příběhu vstupujeme v okamžiku, kdy dospívající Erik pochopí, že ve virtuálních soubojích farmáři, jako jeho rodiče a on sám i jeho kamarádi, nemají šanci proti v podstatě profesionálním bojovníkům. A že s časem se tyto šance snižují. I farmáři v nejzapadlejších osadách tráví denně hodiny a hodiny v Epicu, aby si zajistili virtuální šanci na pořízení solárních panelů, traktorů či jiné techniky nezbytné pro pěstování základních potravin. Když však ve virtuálním souboji o zdroje prohrají, jsou třeba odveleni do dolů - ti starší si přitom pamatují, že kdysi v šachtách téměř bez výhrady pracovaly stroje. Ztráta života ve virtuálu tak znamená ohrožení života v reálu...

Erika těžce postihne virtuální „spravedlnost“ Epicu. Poté, kdy se opakovaně snaží neúspěšně zvítězit v předem prohraném boji zbraň na zbraň, vytvoří si novou identitu - a sáhne pro ni do pavučinami obestřených zákoutí hry, která snad staletí nikdo nenavštívil. Systém totiž nutil postavy bojovat, z výběru silnějších a lepších bojovníků se stal zvyk pevnější a horší než železná košile. Erik je ale donucen přemýšlet nekonvenčně - tedy způsobem, pro jehož podporu byl Epic kdysi vytvořen. Erik však netuší, že proti sobě má protivníka bez slabin. Ragnok si aktivoval postavu Popravčího, který je vybaven vším, co je v Epicu postavám k dispozici.

Erik a jeho přátelé se pouštějí do boje, který často přečasto bývá předem prohraný - do boje s mocí, mocí nekontrolovanou a absolutní. Dětem jde „jen“ o spravedlnost, o abstraktní pojem, který vlastně ani sami nedovedou naplnit obsahem a vnímají ho pouze intuitivně. Čtenář, jednak zásobený informacemi i ze strany chlapcových protivníků, ale také vyzbrojený zkušenostmi, už v tu dobu ovšem vnímá, že Erikova prohra ve skutečnosti bude znamenat další krok k zániku lidského výsadku. Postupná degradace zdrojů v kolonii je nezpochybnitelná a systém, který Erika sevřel do svých nelítostných kleští, celý proces jen urychluje.

Před čtvrtstoletím byla virtuální realita autorskou vizí. Pak se stala sdíleným prostorem (nechce se mi použít slovo „světem“) tvůrců SF, a dnes to je v žánru běžné asi jako rýma v civilním životě. Conoru Kostickovi se podařilo najít zápletku, která je zajímavá a rozšiřuje hranice tohoto tématu, autor se však zastavil na půl cesty ke thrilleru pro dospívající mládež. Epic je sice s dospívající mládeží, ale toho thrillu tam není tolik, aby to bralo dech - ohrožení a smrt ve virtuálu a v reálu nejsou propojeny garotou okamžiku do jednoty ve skonu. I přes tento nedostatek je to příběh zajímavý a čtivý, byť „pouze“ odpočinkový.

Hodnocení: 50%.

Conor Kostick: Epic
překlad: Klára Petříková
obálka: Jan Patrik Krásný
Albatros, 2009
353 stran, 249 Kč, vázané
ISBN 978-80-00-01615-3