Dan Simmons: Na K2 s Kanakaredesem (On K2 with Kanakaredes)
Na Zemi dorazili Posluchači - hmyzu podobní mimozemšťané, kteří chtějí naučit lidi slyšet Píseň, kterou zní naše planeta i celý Vesmír. Jedenz nich chce s trojicí horolezců vystoupat na K2 - ne sice nejvyšší, ale bez pardonu nejobtížnější horu naší planety.
Dan Simmons v nejlepší povídce sbírky kombinuje poutavé vyprávění o horolezení s motivy, které dokáže SF zpracovávat velmi osobitě a působivě a to doplňuje svým vypravěčským mistrovstvím.

Ursula K. Le Guin: Stavba (The Building)
Dvě rasy přežily ekologickou katastrofu - a jedna z nich staví podivnou budovu, bez zřejmého účelu, bez zřejmého smyslu.
UKLG dokáže mistrovsky vytvářet atmosféru - a tady je navíc doplněna pointou, která je zároveň zakončením i otevřeným koncem. Čtenáři je dáno na vybranou, jak se rozebere v prostém a přitom komplikovaném vysvětlení.

Laura Whitton: Žabáci (Froggies)
Na planetě Minerva žije podivná rasa. Těžební společnost se chystá planetu vyplundrovat a tím i zničit přirozené prostředí. Mají tyto bytosti nárok na ochranu zákona nebo ne?
I tady je konec otevřený - a seznam otázek, které vám poběží hlavou, bude ještě delší, než u předchozího dílka.

Kathe Koja, Barry N. Malzberg: Co jsme dělali tenkrát v létě (What We Did Last Summer)
Tak mně, sakra, nepřerušuj! Tohle jsme dělali tenkrát v létě - a já se z toho potřebuju vypovídat!
Ale já opravdu nepochopil, proč jsem jako čtenář u vyprávění musel být. I když... raději u toho vyprávění, než u toho, co vypravěč tenkrát v létě dělal.

Michael Moorcock: Líný sobotní večer v surrealistickém sportovním klubu (A Slow Saturday Night at the Surrealist Sporting Club)
Dozvíme se tu, co se stane, když Smrtka dělá tiskového mluvčího Boha.
Surrealistický je nejenom klub, ale i celá povídka. Daleko od příběhů Věčného bojovníka, zábavné počtení, odpočinkový kousek.

Thomas M. Disch: Tam v Xanadu (In Xanadu)
Spíše smutný životopis člověka, který žije-nežije ve virtuální realitě.
Právě ono neveselé ladění povídky mi z ní setřelo téměř všechnu její krásu.

Joyce Carol Oates: Promoce (Commencement)
Na nejmenované univerzitě, v nejmenovaném americkém státě, probíhá slavnostní, již dvoustá promoce jejích absolventů. A vyhlášení tří čestných doktorátů.
Povídka je zajímavá kontrastem velmi dokumentárního stylu (kterému ovšem trochu vadí anonymizace většiny postav) a hororového prvku. Myslím, že inspirací tu byl skutečný stav současné vědy, transponovaný do polohy, ze které vám může i běhat mráz po zádech... ze které vám bude běhat mráz po zádech...

James Patrick Kelly: Jedineční návštěvníci (Unique Visitors)
Monolog člověka, který se posunul v čase do budoucnosti, nás seznamuje s tím, co (možná) lidstvo čeká.
Ale zároveň nám také ukazuje, že ne všechno, o co v budoucnosti (možná) přijdeme, jsou věci, o které bychom (možná) nechtěli přijít.

Harry Turtledove: Černý tulipán (Black Tulip)
Ocitáme se uprostřed Afghánistánu, na bojové linii mezi sovětskými vojáky a mudžahídy. Jenže to by nebyl Harry Turtledove, kdyby do této scenérie nezapracoval fantastický prvek.
Země, vlastně krajina, má svoji duši, a ta může nabývat různých podob...

P. D. Cacek: Víra (Belief)
Voják Chancy se po smrti dostane do Nebe - nebo do Pekla?
Spíše filosofující povídka se zajímavou pointou, jedna z mnoha variací na posmrtný život, je zajímavá svým pohledem na jeho souvislost s naším světem.

Stephen Baxter: V netemnotě (In the Un-Black)
Kdesi daleko od Země je Pozorovatelna, plná lidí - pokud je ještě chceme nazývat lidmi. Mají úkol, o kterém netuší - žijí si svými životy, krátkými, ale kupodivu pestrými.
Povídka patří do cyklu Xeelee a vyplatí se znát alespoň jeho základní momenty, abyste si tenhle kousek textu prožili. Přesto má i svůj vlastní osobitý prvek, který je samostatný. I na velmi malém prostoru se autorovi podařilo vytvořit u hlavní postavy alespoň náznak vývojového oblouku.

Paul Di Filippo: Zdi nářků (Weeping Walls)
Byznys se dá dělat na různém základě. A na lidské smrti a rituálů okolo ní se dá vydělávat mnoha způsoby.
Paul Di Filippo nám tu servíruje hned několik zajímavých motivů, které patří v našem životě k téměř „nedotknutelným“ - a SF je přesně ten autorský nástroj, který je umožňuje zpracovat přístupně a přitom tak, aby čtenáře o nich donutil přemýšlet.

Gregory Benford: Anomálie (Anomalies)
Měsíc na své dráze okolo Země poskočil o kousek - a my se tu dozvíme, proč a co z toho vzešlo.
Další z možných pohledů na to, jak Vesmír funguje, je neotřelý a zaslouží si své místo v této antologii.

Kit Reed: Kong zajatý (Captive Kong)
I tahle povídka má v sobě hodně surrealismu - a také jedno zajímavé poselství. Neboť Kong je nesmrtelný...
Jinak mne ale příliš nezaujala.

První polovina antologie obsahuje několik klenotů, spoustu dobrého čtení a - z celkového počtu třinácti povídek - také asi tak tři kousky, které bych dokázal oželet. Simmons, Le Guinová, Benford, Di Filipo, Turtledove, Benford a také Cacek ale přispěli kousky, které přezařují ty nepovedené. I když se editorovi nepodařil deklarovaný cíl - nastartovat svým výběrem další Novou vlnu nebo něco podobného, odvedl dobrou práci.

antologie Rudý posuv (Redshift) - (recenze Modrého posuvu)
překlad: Libor Hála, Petr Kotrle, David Petrů, Richard Podaný, Robert Tschorn
obálka: Valentino Sani, grafická úprava: Dagmar Krásná
Triton, edice Trifid, 2005
355 stran, 209 Kč (členové klubu Trifid 149 Kč), brožované
ISBN 80-7254-618-X