Padesát je velice krásné číslo, takové celé kulaťoučké a červnová Pevnost 2006 se stala právě jubilejní padesátou. Vůbec celý dosavadní rok je ve jménu kulatin. Ať už to bylo několik výročí fandomových "bohů" nebo právě zmíněná Pevnost, která přinesla několik ucelených informací o několika fenoménech fantastiky. Jinými slovy: Vše nejlepší Pevnosti.

Již v úvodníku se šéfredaktor David Hartmann stručně zamyslel, zavzpomínal, poděkoval a nadšeně vykřikl: "vzhůru do další padesátky!" Kousek napravo od tohoto sloupečku si čtenář mohl opět připomenout výsledkovou listinu letošních cen Akademie SFFH. Pak si čtenář mohl připomenout, nebo se teprve dozvědět, něco o Parconu uchystanému na 1.-3. září 2006, komiksovém Crweconu, který proběhl 10. června 2006. Popřípadě dvoustranu završit krátkými názory spisovatele, publicisty a překladatele (pana VanderMeera, Pagiho a pana Podaného) na jejich oblíbené ruské spisovatele. Veskrze jedině získáte, když se zaměříte na Bulgakova, Gogola, Pelevina, Lukjaněnka a určitě si dokážete vybavit mnoho dalších.

Téma čísla se zaměřilo na ruské velkofilmy o Hlídce. Ďuro Červenák nás opět zavede do světa Denní a Noční hlídky, filmové pecky posledních let z produkce rozlehlého Ruska. Autor textů doporučuje sledovat filmy v těsném závěsu za sebou a být alespoň letmo seznámen s původními předlohami z pera spisovatele Lukjaněnka, ale o tom až Martin Fajkus v Cyklu o Hlídkách. V rámci tématu se dozvíme vše právě o této tri(tetra)logii a jejich tvůrcích.

Jiří Popiolek se vrhl na mnohačetnou ságu o Malazské říši z pera Stevena Eriksona, kterou u nás vydává nakladatelství Talpress. Rozsáhlý článek představí nejenom obálky knih, rozhovor s překladatelkou Danou Krejčovou a dokonce samotným Stevenem (v interview připraveném M. Fajkusem a M. Šustem), ale nabudí i takové odmítače fantasy jako jsem já, aby si udělali další poznámku do svých literárních plánů do budoucna. Každý díl Eriksonovy ságy překvapí něčím novým. Proto je takřka jisté, že to, co je nyní dáno, bude příště úplně jinak. Malazská kniha padlých je tak především nádhernou ukázkou toho, co znamená požitek z četby plné dobrodružného objevování nových souvislostí (str. 13). O kvalitě a rozsáhlosti vás drsně přesvědčí povídka Potoky krve. O té však později. Na jiném místě, na jiné stránce.

Literární novinky představí plánované knižní projekty autorů domácích i zahraničních, připomenou některá význačná ocenění a vytáhnou překvapení z klobouku nazvaného ediční plán nakladatelství Argo. Martin Šust se zamyslí nad nedostatkovým zboží vyvažovaným zlatem - originalitou.

Následující knižní recenze se věnují zajímavým knihám posledních měsíců, z nichž nemalou část už jsme měli možnost představit zde na Sardenu. Opět si postesknu nad jejich rozsahem, který je mnohdy stejně dlouhý jako anotace na zadních obálkách, pravda, až na skvělý rozbor perly Engerlingové od Jaroslava Velinského. Pevnost mi naznačuje, že mám daleko větší mezery v české fantastice před rokem 2000, než jsem předpokládal. Holt, se současnou produkcí a možnostmi přečíst kolem 50-100 knih za rok se nemohu ničemu divit.

Jednadvaceti stránková dlouhá povídka Stevena Eriksona Potoky krve vás zavede do rozsáhlého světa, špinavého a prohnilého města a několika osudů, nejenom obyčejných lidí, abychom společně odhalili řešení detektivní zápletky. Emancipor Reese, ostatně skvělý chlapík, přesto trochu postarší má svou ženu, pár parchantů na krku, bohužel však přijde o svou práci. Naštěstí se mu shodou okolností, chcete-li osudu, naskytne příležitost získat skvělou práci. Povede se mu to. Pak je tu kapitán Guld, ctící svého vladaře a oddaně plnící své úkoly. Nesmíme opomenout několik vražd, celkem normálních na zavšivené poměry města. A Bauchelain s Korbalem Špičákem - plus nemálo zajímavých postav, které - ale o tom už možná něco osvětlí celý cyklus.

Celá "skoronovela" je čtivá, sugestivní, ale stále máte pocit (zvlášť po jejím přečtení), že jste se dozvěděli spíše méně než více, a to zjistíte také osobnost samotného vraha. Práce spádá příliš těsně do celého cyklu

Michal Špaček možná nemá punc všemi známého autora, ale čtenáři Pevnosti ho dobře znají z "antitolkienovského" cyklu, v němž vypráví drsné příběhy z pohledu skřetů. Novela Devět bojovnic Elbereth patří (právem) k těm nejlepším z nich. Dvě dějové linie sledují elfí bojovnice a skřetí jednotku, které cesty lásky svedou dohromady.

Jiří Pavlovský pokračuje v lekci Prostého umění konverzace (aneb ukázek s přednáškou). Na čtyřech textech se prakticky zaměřuje, jak docílit funkčních, zajímavých a vtipných dialozích postav v literárních dílech.

Pavel Weigel sestavil ze svých vzpomínek a životopisných faktů neskutečně podrobný, nostalgii vyvolávající, životopis tohoto nedávno zesnulého velikána fantastiky.

Martin Šust seznamuje nás čtenáře a zejména mladé fany s Šedými eminencemi české fantastiky. Jedna z věcí, kterých si na Pevnosti strašně vážím jsou malé fotografie redaktorů, autorů či překladatelů, protože jak jinak, než vizuálně se můžeme seznámit s naším oblíbeným spisovatelem někde na conu? Vždyť zeptat se někoho cizího může být někdy tak těžké.

Darth Zira nadšencům a dalším lidem připomene a představí neuvěřitelný svět Zdeňka Buriana - geniálního malíře - který ovlivnil nemálo dětských srdcí a doprovázel nejenom fantastiku po desetiletí.

Uf, trocha oddechu a už jsme zase v barvách a filmové pecky na sebe nenechají dlouho čekat.