Z roku 1997 mi uvázly v mysli dva okamžiky, které se dnes pro slovenskou fantastiku jeví jako zásadní. První je z počátku roku, kdy jsem dostal od tehdejšího vydavatele a jediného tvůrce fanzinu FANtastický magaZÍN Ivana Aľakši odpověď na mou výzvu založit slovenský časopis. Narozdíl od jiných osobností slovenské fantastiky, kterým jsem dopis poslal, v ní nepsal, že to nemá smysl kvůli konkurenci, slabému slovenskému trhu nebo slovenské povaze. V jeho odpovědi stálo, že mimo jiné kvůli tomu studuje žurnalistiku.

Druhý okamžik je ze 4. června, když jsme ve trojici s Ivanem a Viliamem Búrem rozbalovali v rychlíku na Parcon ve Spišské Nové Vsi nulté číslo prvního slovenského sci-fi časopisu. Graficky to byl trochu upravený zmíněný FANZÍN, sice s barevnou obálkou, ale ta měla vnitřní strany prázdné. Už tehdy nám začínalo být jasné, že jsme vytvořili něco, co může slovenské fantastice výrazně pomoci. A to navzdory tomu, že se v té době neměla zrovna špatně – tehdejší ročník Ceny Gustáva Reussa je dodnes považován za jeden z nejsilnějších.

Při takovém vzpomínání na začátky mi v hlavě rezonují další útržky – od křtu »krví« ještě toho dne večer na zmiňovaném Parconu (tou »krví« bylo ve skutečnosti červené šampaňské, ale vysvětlit to policistům musela naše tehdejší sci-fi »máma« Eva Kováčová), nedělní dopolední první besedu s redakcí slovenského sci-fi časopisu, kde kromě nás nikdo nevěřil, že přežije tři čísla (a dnes už se nikomu nedivíme), spousty dalších besed, první ocenění, až po cenu za nejlepší evropský časopis na Euroconu v Chotěboři, ale také neveselé okamžiky, kdy jsme toho, s Ivanem na střídačku, měli plné zuby. Všechny tyhle vzpomínky však zvýrazňují jednu skutečnost – Fantázia nikdy nebyla časopis »jednoho člověka« a vždy, když někdo z vedení časopisu nestíhal, nebo se z více či méně subjektivních příčin věnoval něčemu jinému, ho zbytek redakce nejen podržel, ale také motivoval k dalšímu nasazení.

Tak Fantázia přežila deset let. Několikrát kolovaly fámy o jejím zániku, mnohokrát, a v podstatě až dodnes, to s její periodicitou nevypadalo dobře. Změnil se šéfredaktor, průběžně a nepřetržitě se vyvíjí grafika, několikrát se na různých postech změnili redaktoři – nic neobvyklého pro jakýkoli jiný časopis. Když ale porovnáte nulté nebo první číslo s dneškem, pokrok je jasný. Ne jen ve vzhledu (Fantázia má dnes dvě barevné lesklé obálky, lepenou vazbu a z více než 100 stran je třetina barevných), ale i obsahově. Z čistě literárního časopisu se stal časopis všech, kterým fantastika v nějaké formě něco říká – ať už filmové, hudební, výtvarné, anebo se jen chtějí pobavit nad mírně bulvárními zprávami o svých oblíbencích. S novým šéfredaktorem Jurajem Malíčkem přišla i nová koncepce lehce tematických čísel, zaměřených na do té doby na Slovensku nezmapované oblasti zájmu scifistů, jako jsou new weird nebo seriály.

Celý předcházející odstavec bych nemohl napsat, nebýt lidí, kteří s Fantázií spolupracují – a ještě donedávna bez jakéhokoli finančního ohodnocení. Desítky autorů a redaktorů, někteří v obou dvou funkcích (Ďuro Červenák, Saša Pavelková, Miloš Ferko, Mišo Jedinák), mnoho ilustrátorů, malířů a komiksových scénáristů – ti všichni vysokou úrovní svých děl vytvořili poklad, který Fantázia přinesla Slovensku.

Bohužel, víceméně jen jemu. Jeden z problémů, který se lidem okolo časopisu nikdy nepodařilo vyřešit, je průnik časopisu do České republiky. Má to objektivní příčiny, hlavně tu, že naše národy se pomalu ale jistě jazykově vzdalují. Mnozí slovenští autoři však právě díky publikování v češtině v antologiích za našimi západními hranicemi známí jsou – a o některých se dá říct, že jsou i oblíbení. A z toho vyplývá hlavní důvod vzniku téhle antologie – přinést českým čtenářům kvalitní povídky autorů, kteří po ně byli do této chvíle skryti na stránkách Fantázie, a představit nové, kteří by se díky stejnému kulturnímu kontextu, ale hlavně více či méně společným hodnotám všech čtenářů fantastiky, mohli českým fanouškům science fiction, fantasy nebo hororu líbit. Současně je to pro Fantázii vítaný pohled zpět na všechno to nejlepší, co za deset let vydala. A samozřejmě také jedna z forem oslavy desátého jubilea časopisu Fantázia.

Moderní slovenskou fantastiku můžeme datovat zhruba do roku 1990, kdy vznikl Slovenský syndikát autorů fantastiky a vyhlásil Cenu Gustáva Reussa. Do antologie jsme navzdory tomu zařadili i povídku staršího autora – Kriváň 2 od nestora slovenské science fiction Jozefa Žarnaye. Důvodů pro to bylo hned několik: jednak jsem chtěl vybrat něco z prvního čísla Fantázie, a jednak si myslím, že pro starší čtenáře bude zajímavé přečíst si pro ně novou povídku od autora, který nejčastěji zastupoval Slovensko v antologiích československé fantastiky. Nu, a v antologii, kterou držíte v ruce, žádná jiná alternativní historie není.

Z toho vyplynulo logické řazení povídek. První část antologie tvoří povídky, které podle mne patří k tomu nejlepšímu, co časopis za deset let vydal. Máte možnost si je přečíst v pořadí, v jakém ve Fantázii od čísla 1 až 32 vycházely. Žánrová různorodost, od splatter hororu přes temnou a klasickou fantasy, polit fiction, kyberpunk až po hard sci-fi a space operu znamená, že se mnoha čtenářům nemusí líbit všechno, ale každý si může najít svého favorita.

Druhou část tvoří přídavek, který může nabídnutému míchanému drinku přinést ještě něco navíc, co v ústech zůstane po odeznění hlavní chuti. Jsou to autoři, které i na Slovensku zná jen málokdo – přiznám se, že i pro mne byla jejich jména neznámá. V nakladatelství Wales, které se společně s několika dalšími o slovenské autory příkladně stará, však mají svou budoucnost.

Tolik o minulosti Fantázie a o téhle knížce. Na počtenou za deset let – možná z počítače někoho jiného, možná (při prosazení se dnešního masivního trendu elektronického publikování) jen v digitální podobě. Věřím však, že se stejně kvalitními povídkami.

Fantázia: To nejlepší ...a ještě něco navíc
Překlad: Tomáš Štipský a Robert Pilch
Obálka: Beata Tomash
Formát: 115 x 165 mm
Počet stran: 363
ISBN: 978-80-86939-60-5
Maloobchodní cena: 239,- Kč
Vychází: 12.7.2007 (pro český trh)