Pamatujete si ještě, jaká očekávání jste vkládal po listopadu 1989 do budoucnosti osobní i budoucnosti česko-slovenské fantastiky?

Celých těch posledních pár let jsem usiloval o založení sci-fi periodika, nejlépe měsíčníku. V běhu bylo několik projektů. Vznikl napůl samizdat Ikarie XB1 na fandomové půdě. Spolu s Vlastou Talašem jsme se pokoušeli prosadit měsíčník v rámci vydavatelství Magnet, to patřilo armádě. V nakladatelství Panorama jsem chystal sborník, který by měl časem vycházet periodicky a přejít do měsíčníku. Pochopitelně, že souběžně šlo i o usilování vydávání knih. Tehdy už vycházelo mnoho titulů samizdatově. Nedlouho před převratem se mi podařilo prosadit první oficiální fandomové vydání SF knihy, byl to Conan Barbar na půdě Svazarmu! Osobně to povolil dr. Kubálek, hlavní povolovatel a zamítatel knih na ministerstvu kultury. Řekl mi tenkrát: "Tohle jsem vám podepsal, ale ta příští kniha ať je o střelbě ze vzduchovky!" Takže v převratu jsem viděl obrovskou příležitost pro naši fatastiku. Nejbližší velký con byl Fenixcon v Brně a tam došlo k velmi hektickému zakládání jakéhosi syndikátu fantastiky. Byli jsme zpitomělí minulým režimem a navíc se nevědělo, zdali se nerodí zase nějaký "socialismus s lidskou tváří", takže jsme lpěli na ideji, že vydavatelem periodika musí být nějaká organizace. Tu jsme se pokusili založit.

Došly tyto sny naplnění?

Došlo k obrovskému rozkvětu, o tom není pochyb. Tady nemá smysl diskutovat, produkce je veliká a kvalitní. Vše důležité vychází. Dělá mi to velkou radost.

Mohl byste nám povědět, co za posledních dvacet let považujete za největší úspěch, jak z osobního hlediska, tak z pohledu na fandomové dění?

Vzestup nových talentů. Jiří Kulhánek, to je fenomenální zjevení. Plejáda autorů, pravda, spíš zaměření fantasy, to mi moc nesedí, ale chválabohu i za to. Obrovskou radost mám z vzestupu českého comicsu. Ten pro mě znamená nejméně očekávané překvapení. Bál jsem se, že tu není výtvarné podhoubí pro tento druh umění a vida, nastoupila nová generace a jsme na špičkové evropské úrovni.

A největší neúspěch?

Propad sci-fi filmu české produkce. Není zájem? Nechápu to, vždyť ve světovém měřítku má fantazijní charakteristiku, když to přeženu, každý druhý film. Letos jsme na SF festivalu v korejském Pučchonu předváděli jako "žhavou novinku" Ikarii XB 1. To je nejsmutnější zjištění.

Zajisté máte celkem jasno, kam chcete nadále směřovat. Povězte našim čtenářům, co chystáte? Co od Vás mohou očekávat do budoucna?

Posledních pět let pro mne znamenal dobu návratu. Nová verze Tmy je fakticky nový román, vyšel Rock mého života z arkadské série, Tušení podrazu, Jeruzalémský masakr a ještě letos vyjde můj první horor Celebrity. Na půdě Albatrosu jsem zahájil práci na přepracování série verneovek s Burianovými ilustracemi, letos vyjde čtvrtý svazek, Tajuplný ostrov, příští rok to bude Matyáš Sandorf a Dva roky prázdnin. Pokračuju v arkadském cyklu. Ještě letos dokončím Hvězdu mého života. To je román, ve kterém se Kuba Nedomý setká s Dědkem Čuchákem a hlavně se svou Su. No a pro rok 2011 chystám zase horor, jmenuje se Rekvalifikační kurz a jde v něm o tom, že bude znovu zaveden trest smrti a ve školicím středisku v Třeboni se deset adeptů připravuje na povolání kata. Zkoušejí to prakticky, jeden na druhém. Už jsem ve třetině a je to milé čtení. No a dál? Verneovek bude celkem asi patnáct, jednu napíšu sám, dokonce už vím, o čem bude - půjde o spojnici mezi Dvacet tisíc mil pod mořem a Tajuplným ostrovem a Nemovou říší J.M. Trosky. Dozvíme se tam, jak se Vernův Nemo do Troskovy říše dostal. No a musím také stihnout dopsat rozepsaný Ultimus, to je román o tom, jak byl Kuba Nedomý v koncentráku. Takže je toho vcelku dost.

Na závěr by nás zajímalo, jestli máte nějaké přání, které se zda být v současnosti spíše námětem pro vědeckofantastickou literaturu a nepředpokládáte, že by v nejbližších letech došlo naplnění.

Aby se vynalezl prášek proti blbcům, něco jako DDT. Nechtěl bych, aby je ten prášek zahubil, naopak - aby je učinil šťastnými. Čímž by přestali škodit. Ale tahle idea nikdy nedojde naplnění, tím jsem si jistý.