Kdysi jsem přečetl zajímavou hororovou povídku, která využívala motivu absence třináctého poschodí v americkém hotelu. Proto jsem očekával něco podobného také od filmu Thirteenth Floor natočeného Pepou Rusnakem (filmografie nic moc, třeba dva díly Schimanskiho) v roce 1999. Jaké bylo mé překvapení, když jsem se dočkal příjemného scifíčka, si zajisté dovedete sami dobře představit.

Na počátku stál určitě zajímavý nápad a neméně otřelé a příjemné zpracování, jenž má člověka strhnout hned v úvodu, kterému vévodí Descartesův citát : "Myslím, tedy jsem." Střih. Nacházíme se v hotelovém pokoji, kde dopisuje svůj dopis bohatý pan Fuller. Idylka, poklidné prostředí smétanky třicátých let v Los Angeles, ctihodný pan Fuller (Armin Mueller-Stahl) předává (nepříliš spolehlivému) barmanovi Ashtonovi ono psaní pro pana Douglese Halla (Craig Bierko). Boháč odchází domů, uléhá vedle manželky a...

...A střih. Najednou se ocitáme na jiném místě, v jiném světě, který připomíná ten náš. Fuller si ověřil určitou hypotézu a nadšeně volá Hallovi, když tu někdo přijde a zavraždí ho. Zápletka příběhu byla nastolena a chystáme se odhalovat tajemství dopisu, Fullerova vraha a ještě několika dalších záležitostí (neznámá dcera Fullera, podivné výpadky paměti Halla, ...).

Do hry vstupuje detektiv McBain (Dennis Haysbert) v poklidném proudu událostí se účastníme zajímavé detektivky. Fuller (majitel počítačové firmy roku 1999, Hall (zástupce) a a Whitney (klasický počítačofil - Vincent D'Onofrio) jsou totiž tvůrci virtuálního světa. Pro Halla, trápícího se vřelými city k "dceři" (nepříliš excelující Gretchen Mol) zavražděného, vyvstává další problém, zjistit, co chtěl šéf v dopise sdělit, proto se Douglas vydává do městského světa virtuální reality, aby na vlastní kůži poznal, že simulace lidí v něm opravdu žijí a cítí. Pozorného a přemýšlivého diváka určitě brzy napadne, co musí přijít.
Svět v němž hlavní hrdinové prožívají své radosti a slasti je totiž také pouhou simulací a dílky skládačky do sebe neuvěřitelně rychle ve finále zapadají.

Nejspíš jsem prozradil víc, než by mohlo být zdrávo, ale nemyslím si, že byste přišli o kouzelnou atmosféru pomalu plynoucího nízkorozpočťáku. Scénář napsal režisér Josef Rusnak společně s Ravelem Centeno-Rodriguezem, nechajíce se inspirovat knihou Daniela Galouye Simulacron 3 (taky jste o ní neslyšeli?).

Za zmínku rozhodně stojí téměř shodné datum uvedení snímku ve stejné době jako Matrix, ačkoli se k jejich srovnávání nemohu odhodlat, ale pro ilustraci to bude vhodné. 13. patro bylo rozhodně levnější, takže neočekávejte žádné extra efekty, většinou si tvůrci vystačili se světelnými efekty, trochou blikajících očí a jednou serverovnou.
Matrix těžil kromě myšlenky a skloubení až mytologických motivů především z nadmíry akce. V Patře se autoři drželi zejména nápadu a celkem fajnové, bohužel však předvídatelné pointy (s ,imi,e, akčních scén a vizuálních efektů).

Herecké výkony bych hodnotil jako ucházející a uvěřitelné. Chvíli jsem si musel zvykat na neokoukané tváře, ale změna je život a ksichtíky herců měly něco do sebe. Když tohle všechno spojíme s příjemnou hudbou Haralda Klosera máme zde nadprůměrný snímek. Na druhou stranu nechápu, jak do něj produkce mohla nastrkat 16 miliönů dolarů.

Pro každého milovníka inteligentního SF založeného na originální idee je Třinácté patro poviností. Na své si přijdou také romantické povahy, věřící v lásku na první pohled. A pokud už nic jiného, tak aspoň budete v pokušení nasednout do auta a vydat se za hranice svého města ;-)

Třinácté patro
Thirteenth Floor, The
Mysteriózní / Sci-Fi / Thriller
Německo / USA, 1999, 100 min
Režie: Josef Rusnak
Hrají: Craig Bierko, Armin Mueller-Stahl, Gretchen Mol, Vincent D'Onofrio, Dennis Haysbert, Leon Rippy, Shiri Appleby, Alison Lohman, Will Wallace