FILM: Potomci lidí
Někdy se při natáčení sci-fi hodí za hlavu všechen ten futuristický design a vezme se jen mírně upravená známá realita. Když se k tomu přidá zápletka, která nabízí obyčejnou představitelnou katastrofu, máme zpravidla co do činění se snímkem, který nám nebude připadat jako další pohádka z budoucnosti, ale jako něco, čeho se můžeme všichni dožít. V tomto roce 2027 se už skoro dvacet let nenarodilo žádné dítě. To s civilizací pěkně zamává a na povrch vyplyne to horší z lidské přirozenosti. Když patříte k poslední generaci lidí, tak se na nějaké udržování či budování vykašlete.
Velká Británie je ostrov, což má své výhody. Když okolo zuří anarchie je dobré se izolovat a v zájmu udržení civilizace nastolit autoritativní režim. Když už nejde zaručit budoucnost, tak je třeba se postarat alespoň o snesitelnou přítomnost. A hon na imigranty lidi zaměstná, taky se hodí nějaký nepřítel. Theo si zase přidal pokoutně do kávy trochu chlastu, což ho zachránilo před dalším bombovým útokem v centru Londýna. A to je dobrý důvod vykašlat se na práci a zaskočit k známému na jointa. Když se díky své bývalé přítelkyni zaplete s disidenty, je ochoten jim za slíbené prachy pomoci, díky kontaktům sežene papíry a pomůže dostat nějakou černou běženkyni pryč z města. Jenže i jednoduché plány se snadno zhatí a navíc ona je proti všem předpokladům těhotná.
Tvůrci nám ukazují rozpadající se Anglii, kde sice občas zahlédneme pár stop technického pokroku, ale celek drží pohromadě jen silou. Okolní svět známe jen z propagandistických spotů, které nás přesvědčují, že vyměnit svobody za pořádek je dobrá volba. Hlavní představitel není žádný hrdina, dělá to za peníze, ovšem je zde naznačena jeho aktivistická minulost, která se ozve v okamžiku, kdy by si jinak snažil zachránit jen svou kůži. Kromě černošky Kee, vyděšené ze svého jiného stavu, jsou ostatní postavy odsouzeny do rolí krátkodobých souputníků, vždy jen do doby než je semele běh událostí. Ve vleku událostí se často ocitají všichni, což zvyšuje věrohodnost příběhu i když trochu na úkor spádu vyprávění. Autenticitu zobrazeného napomáhá udržet i použití ruční kamery v bojových scénách, kdy v nepřehledném zmatku frakce bojuje s frakcí, zbloudilé kulky zabíjejí a přežít lze jen se štěstím. Až na pár tragikomických střípků je film prost humoru, což spolu s šedivou ošuntělostí zvyšuje depresivní dojem. Také četné výmluvné detaily tohoto světa jsou zobrazeny jako přirozená součást scény bez jakéhokoli vysvětlujícího komentáře.
Vyprávění stojí hlavně na hereckém výkonu Clivea Owena - představitele hlavní postavy, který prakticky nesleze z plátna, takže jeho únava a rostoucí zanedbanost opět dotváří pocit opravdovosti. I ostatní postavy jsou obsazeny výraznými herci z nichž vynikne jako zestárlý hippík Michael Caine a vůdkyně opoziční bojůvky v podání Julianne Moore. Výsledek se nepříjemně dostane divákovi pod kůži, není to žádná bezpečná vzdálená galaxie, všechno zobrazené by se mohlo odehrát i v Česku, jenže zde by se více pitvali v důvodech zkázy a v explicitní kritice západní civilizace, toho jsme zde ušetřeni, zbývá jen v podstatě jednoduchý a působivý příběh z našeho možného pozítřka.
Orig.: Children of Men (Velká Británie/USA 2006)
Režie: Alfonso Cuarón, scénář: Timothy J.Sexton, Alfonso Cuarón, hrají: Clive Owen, Claire-Hope Ashitey, Chiwetel Ejiofor, Julianne Moore, Michael Caine