Sedm let Sardenu, čas hodný k tomu, aby se z nepatrného spojení vajíčka se spermií stal tvor, který už začíná mít svůj vlastní názor na svět, svou identitu, svou budoucnost. Možná nebudu příliš originální, když řeknu, že Sarden už tohle všechno získal a pod taktovkou svých tvůrců (a že jich není málo) se šine stále dál. Kdo ví, jestli si za dalších sedm let nevybuduje daleko větší osobnost, než zamýšlel Pagi nebo já (a desítky našich přispěvatelů), vždyť bráno z pohledu našich životů se ještě nedostal ani na dohled puberty. Přesto se za tuto dobu formoval do společensky přijatelné podoby a stejně jako dítě už začínal přijímat určité trendy, od kterých se asi jen tak neodprostí. Ty drobné změny, které jsou patrné pouze z dlouhodobějšího hlediska si ostatně můžeme zopakovat zde, tady, tuhle nebo tímhle, pokračovat můžeme na nenadálý zlom, pak až dále do archivu, z mého hlediska je však nejcenější tento úvodník, ale dopracovat se můžete až sem. Drobnosti, ve kterých se odráželo dobré a zlé, takové, které stojí za to si připomenout.

Ač to může být pokrytecké, tak jsem onen 26. květen 2007 strávil oslavou s několika přáteli. Oslavou, která mně ukázala, že mi na ní něco chybělo. Chyběla tam fantastika a jiní lidé, co jsem poznal za sedm let ve fandomu. Chyběl mi Sarden, který jsem zanedbal. Na druhou stranu jsem si uvědomil mnoho dalších věcí. Pochopil jsem lásku a sebeobětování, jehož se Sardenu dostalo od Pagiho. Píle a odhodlání, jemuž se teprve začínám oddávat, protože dělám něco, v čem se cítím jako ryba ve vodě. Každý z nás prožívá svůj jeden život - Pagi a já - jako jedni z mála - jsme si mohli užívat životů dvou. Daň za tento dar je veliká - totiž rozhodnutí, ovlivňující jednu každou z těchto existencí.

Když jsem tři týdny před výročím sci-fi rubriky, daleko staršího, Neviditelného psa začal uvažovat o oslavě, nevěděl jsem, jak to bude těžké ve víru všedních povinností. Nepřipouštěl jsem si, že vše ovlivňuje čas, jehož se nám dostává stále méně a méně. Každý den, co vyjde Sarden se musím něčeho vzdát, abych se o něco obohatil - to mi Pagi neřekl, ale nechal mě uvědomit si to. A když se takhle ohlédnu zpět, vidím jedinečný podnik, kam se vracím stejně rád jako vy - vždy mi přinese něco nového.

Zažili jsme si společně přechody od týdenního zpravodajství až po každodenní řeholi. Zjistili jsme, že svět fantastiky je natolik bohatý, abychom šli ještě dále. Pravidelné rubriky se zuby nehty drží oproti ostatním zprávám a čtyři články za den mají pouze jediné omezení - lidskou sílu, ale také proti tomu se dá bojovat, pomalu, ale jistě. Změn za posledních několik měsíců bylo nemálo. Anketa, krátké Bleskovky, pokusy o oživování starých rubrik a budování týmu nových recenzentů. Dívám se zpátky a za drobnými prohrami vidím velká vítězství. Jediné, co nedokáži spatřit je budoucnost bez Sardenu.

Věřím, že to vidíte stejně a společně se vydáme na nikdy nekončící dobrodružství. Dobrodružství, které nemálo odvážlivců vzdalo. Ale tohle se nás netýká. Někdo musí nést pochodeň a ukazovat ostatním, že nemusí plápolat jasem supernovy, jen když bude světélko plápolat.

Zanechme řečí a pojďme zase o krok dále.

A díky.