Už přes půl roku se v různých zprávičkách objevují narážky na chystanou stávku hollywoodských scénáristů a herců kvůli honorářům. Ačkoliv to u nás není příliš známo, v americkém systému jsou odbory - ovšem jen některé a nějakým způsobem - hodně silné... Tak například na Broadway odbory svého času předepisovaly majitelům divadel, kolik hudebníků a za jakou mzdu musí zaměstnávat.

Ve třicátých a čtyřicátých letech to byla studia, která v americkém filmu rozhodovala o tom, kdo, kde, s kým a za kolik bude hrát. I ty největší tehdejší hvězdy se třásly strachem, za jaké porušení smlouvy je bude studio žalovat a jakou smluvní pokutu bude vyžadovat. Dnes je situace tak skoro půl napůl - ty největší hvězdy si mohou vybírat role a dohadovat se o honorářích. Ale ona vrstva herců, kteří se nemohou pyšnit prefixem starring, je v situaci dost podobné, jako jejich předchůdci před půlstoletím.

Podobně tomu je i se scénáristy. A tak obě odborové organizace - gilda scénáristů i ta herecká - si vyhlášením termínu stávky posílily svoji vyjednávací pozici. Scénáristé se se svými zaměstnavateli dohodli již dříve, před nedávnem došlo k dohodě i u herců (tedy herců B a C kategorie), a to o zvýšení platové úrovně o téměř deset procent (to se ovšem promítne na rozpočtech filmů nejvýše tak o 2 - 3 procenta). Natáčení filmů v druhé polovině tohoto roku tedy nebude ohroženo, zato se zvyšuje naděje, že se v Praze budeme setkávat s více hvězdami amerického filmu, než dosud.

Austrálie a Nový Zéland (a do určité míry i Velká Británie) jsou při stěhování filmařů z USA první na ráně - nejenom kvůli láci, ale hlavně kvůli neexistenci jazykové bariéry. Praha a Česká republika však patří hned do následující kategorie, jazykové problémy jsou do značné míry přebity jednak studiovými možnostmi, ale také vynikajícími exteriéry.

Článek původně vyšel 23. srpna 2001.