Na začátku tohoto roku byl do ruských kin uveden druhý film Timura Bekmambetova podle Lukjaněnkovy trilogie. Denní hlídka nejenom překonala svého předchůdce, ale také ustavila nové divácké rekordy v ruských žebříčcích.

Už první Bekmambetův hlídkový film byl trhákem a byl oslavován jak sám o sobě, tak i jako signál znovuzrození ruského filmu. Ačkoliv u nás se Noční hlídka příliš neujala, ve své domovině vytáhla z kapes diváků - v přepočtu - šestnáct miliónů dolarů, o miliónek a fous víc než Pán prstenů - a že ten má v Rusku hodně velkou rodinu příznivců. Na Nový rok přišla do kin Denní hlídka - a podle posledních statistik má na kontě již dvojnásobek tržeb svého předchůdce - dvaatřicet miliónů dolarů. Přitom rozpočet Denní hlídky byl jen o milión větší, než jejího předchůdce, stála čtyři a půl miliónu dolarů. (Pro srovnání: Narnie, uvedená tam v prosinci podobně jako u nás, utržila v Rusku necelých osm miliónů dolarů, Devátá rota dvacet šest...)

Zájem Hollywoodu o tento nový objev - jak film, tak režiséra - je značný, jak o tom svědčí i článek Rosse Johnsona v The New York Times. S Timurem Bekmambetovem se setkal v mrazivé zimní Moskvě, ale podstatná část rozhovoru se točila okolo pupku filmového světa. A kolem společnosti Fox Searchlight, která Bekmambetova včas (tedy dřív, než konkurence) vyčenichala a uzavřela s ním smlouvy.

Timur Bekmambetov - kupodivu - fantastiku jako žánr nemá moc rád a o Lukjaněnkově předloze se vyjadřuje jako o jednoduché a kýčovité, ale chytré. Základem pro jeho pojetí je pochopení Lukjaněnkovy myšlenky, že okolo nás je mnoho věcí, které neumíme vysvětlit, a to nás znepokojuje. Jakékoliv jejich vysvětlení, i nepravdivé, nám vytváří pevnou zeď a ochranu.

Noční hlídka je typicky ruským - tedy složitým a nejasným - příběhem, znalost literární předlohy rozhodně pomáhá divákovi orientovat se v ději, komentuje tento film Sergej Rachlin, který recenzuje ruské filmy pro Hlas Ameriky. Z Noční hlídky se v Rusku stala společenská událost, pokud jste ji neviděli nebo alespoň o ní nedokážete zasvěceně hovořit, jste out.

Stephen Gilula, který má u Fox Searchlight na starosti distribuci, pochopil, že sestřih a dabing ruské filmy ničí. (O tom ostatně svědčily i názory diváků a kritiků z projekce Noční hlídky na karlovarském festivalu, kde byla uvedena sestříhaná verze s anglickými titulky.) Noční hlídka tedy bude v USA uvedena překvapivě v ruském znění s anglickými titulky - ty ale byly pojaty zajímavě, svojí barvou, pozicí v záběru a prolínáním budou vyjadřovat náladu a akci probíhající na plátně.

Noční hlídka bude v omezené distribuci premiérována v USA sedmnáctého února - proto také se jako součást PR kampaně objevil tento článek v NYT. Podle jejího úspěchu se rozhodne o osudu třetího dílu - Sumerečnogo dozora, Šeré hlídky neboli Dusk Watch. Půjde-li všechno podle plánů Fox Searchlight, natáčela by se v USA s americkými herci a pravděpodobně s americkým režisérem (tedy: nic zlého mu nepřeju, ale netuším, jak by se povedlo zachovat atmosféru a styl prvních dvou dílů). Timur Bekmambetov si totiž není jistý, zda by v takovém případě usedl do onoho známého plátěného křesílka, angličtina pro něj není denním chlebíčkem.

Na Rotten Tomatoes už je u tohoto filmu prvních čtrnáct recenzí se 62% fresh, čímž film těsně překonal hranici se symbolem shnilého rajčete. Z některých textů je znát, že jejich autor se soustředil na to, co je v průsečíku americké kultury a tohoto filmu - totiž trikovou stránku, a vlastní příběh a jeho výrazný etický podtext šel mimo něj. Česká premiéra Denní hlídky není stanovena, doufejme, že její ohlasy v zahraničí ji posunou do zorného pole našich distributorů - Noční hlídka u českých diváků neuspěla.

Timur Bekmambetov dokáže svoji praxi z natáčení reklam zúročit i na webovém serveru filmu - vlastně na serverech. Ty jsou totiž dva, www.dozorfilm.ru a www.inoi.ru. Oba jsou naplněny flashovými animacemi a přizpůsobeny pro IE, Mozilla si s nimi (zvláště s tím druhým) nerozumí. Dozorfilm obsahuje zajímavé informace o filmu samém, od mé loňské návštěvy silně změnil vzhled a hlavně už se otevírá s logem Denní hlídky (v galerii najdete ukázky desktopů, které tu jsou ke stažení). Inoi je zaměřen na vlastní film a jeho obsah, když projdete úvodními animacemi, dostanete se k filmovému pásu se záběry, které se po kliknutí zvětšují a celek je pak jakousi interaktivní reklamou.