Jazyk naší fantastiky (10. část)

Jazykoví brusiči z dávných i nedávných dob brojili proti vlivu cizích jazyků a proti přejímání cizích slov. Někteří se snažili všechna cizí slova radikálně vymýtit, dokonce i slova sice původem cizí, ale dávno počeštěná (škola, kostel...). Tím bychom se dostali k jakési kostře jazyka, složené jen ze slov praslovanského původu, a téměř pro všechno by nám chyběly výrazy. (Puristé by je doplnili, ale těžko v duchu jazyka; stačí připomenout „čistonosoplenu“ místo kapesníku, podezřelého z cizosti.)

Po staletí k nám přicházela slova odjinud, zejména z latiny a z němčiny, a naši předkové si je pohotově přizpůsobovali, aby zněla česky. Dnes je mnohdy od původních našich slov neodliší ani jazykovědec, pokud se přímo nezabývá přínosem cizích jazyků do češtiny.

Bránit se cizím slovům by tedy bylo pošetilé. Je však třeba zachovat jistá pravidla, např. existuje-li český ekvivalent, plně významem rovnocenný cizímu termínu, není proč přijímat cizí. Některé výrazy zůstávají jen v odborném názvosloví, jiné naopak poklesnou do jazyka lidového, zatím co český výraz je spisovný (například spisovně kopaná, lidově fotbal).

Germanismy se u nás vyskytují spíš v překladech než v původní tvorbě, např.: Vydal se do míst s žádnými stopami života (spr. beze stop života). Tu noc spát nebude, stejně tak (vypustit!) jako tu příští a přespříští. Objevili se a stejně tak (vypustit!) náhle zase zmizeli. Zahloubala se a více (spr. už) nepromluvila.

Archaismy jsou už řídké a vyskytují se vlastně jen v historické próze, a to záměrně, pro zintenzívnění představy (stejně jako ruské sobaky v Čelakovského Ohlasech). Zaznamenala jsem jen jeden mírně archaický výraz: Vyvlekli ho a vrhli se naň (spr. na něho).

Rovněž rusismů je velmi málo, nepočítáme-li obecnou nákazu zkratkovými slovy (samizdat, koldům, Svazarm, kolchoz, chozrasčot...), ale přesto někdy...: Napsal to Shakespeare; opisuje (česky popisuje) tam tebe, Gully.

Nejtěsnější styk máme už dlouho se Slovenskem, proto se v našich (nejen scifictických) textech nejčastěji vyskytují slovakismy. A to nejen jednotlivé termíny, ale i vazby, tvarosloví a různá odchylná vyjádření.

Jednotlivé termíny: ...vynořily se čerstvé hroby, když jsme projeli zákrutou (čes. zatáčkou). - Pak další zákruta a před námi ležel východ... - Jak jsme projížděli zákrutou... Zákrut je mnoho, zřejmě se vžívají. Ale dosud je to slovakismus. - Čtvercový blok byl pořád strážený (čes. střežen). - Za slova zákruta a strážit máme rovnocenné české termíny (zatáčka, střežit), je tedy zbytečné je přejímat. Líbilo by se mi však přejmout slovo čaro, za něž rovnocennou náhradu nemáme.

Vazby a předložkové pády: Bez toho, že by byla provokatérka... (čes.: aniž byla provokatérka; lépe: aniž provokovala). - Na čele (čes. v čele) nás jelo asi pět set, všichni na koních. - Kirk Tyne stál na čele teoretického aparátu. - Probudili se nad ránem (čes. k ránu, nebo před svítáním). - Na vině jsme byli všichni (čes. vinni). - Hlas mu přeskakoval od dojetí (čes. dojetím). - Jsem to já, kdo je odpovědný děkanovi, a svoje povinnosti si splním (čes. bez zvratného zájmena: povinnosti splním).

Tvarosloví: Jde vlastně jen o jeden typ chyby, která se v češtině rozšířila ve slovesném příčestí, posílena slovenštinou, v níž to chyba není. Z textů: A tak se Brunhilda vydala dlouhou bílou ulicí, nesená (čes. nesena) dvěma silnými otroky. - Na to byl nalepený (čes. nalepen) další rytmus. - My jsme přinucení (čes. přinuceni) převzít odpovědnost. - Oni... budou kopancem přinucení (čes. přinuceni) tak jako já. - Vaše nabídka je zaznamenaná a odmítnutá (čes. zaznamenána a odmítnuta). - Ovládnutý (čes. ovládnut) děsem a hnusem princ cítil, jak v něm roste nezvladatelný hněv. (Tato věta není slohově česká. Lépe: Prince ovládl děs a hnus a vyvolal v něm nezvladatelný hněv. Dobrý překladatel by ji ještě přestylizoval.)

Když už jsem u překladů, musím poznamenat, že je v nich daleko víc chyb než v původních textech. Značnou část „viny“ na tom nese jazyk originálu, ale překladatel by měl umět česky, překládá-li do češtiny. Co říkáte větě „Později jsem se o to zapříčinil dosti často"? Nebo: „Vyjela na vrchol kopce a uviděla dědu, jak míjí dle úpatí a míří na východ.“ Nebo: „Matka mne a Erika byla otcovou ženou po smrti Clymney“. (Spr.: Moje a Erikova matka byla otcovou ženou po Clymneině smrti.) - „Rozhořel jsem dýmku.“

Dlouho bych mohla pokračovat, ale o překladech někdy jindy. Na shledanou u základů stylistiky.

Ludmila Freiová

(převzato z IK 13/1993, na Sardenu pak 5. dubna 2002)

Předchozí díl naleznete zde.