P. Diviš 2.4.2024 16:13

Maginotova linie nebyla všude, pevnostní jednotky nejsou určeny pro útočný boj, holt to prosrali. Letectvo nic moc.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 2.4.2024 21:57

Ano.

Nicméně Francie neměla jen pevnostní jednotky, měla víc tanků než Německo vesměs technicky srovnatelných (neměla ovšem Guderiana) a byl tam ještě BEF. A i letectvo měla početné.

Válka mohla teoreticky skončit dřív než se pořádně rozhořela.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

K. Filip 2.4.2024 9:19

Vy jste marťan jako řepa.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Valenta 2.4.2024 9:41

Marťan má recht. Horní Uhry, Hlinkovo Slovensko později přetranformované na Husákovo, byly pro Českou republiku opravdové terno.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Valenta 2.4.2024 9:41

Marťan má recht. Horní Uhry, Hlinkovo Slovensko později přetranformované na Husákovo, byly pro Českou republiku opravdové terno.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Zasazabanovaný 2.4.2024 12:00

To vaše nechápanie nedávnej histórie je zábavné. Že vy aj nekriticky žeriete všetky rusofóbne-chciválkovské drísty súčasnosti?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 2.4.2024 13:18

No jo, nebýt Československa, žili by dnes v Horních Uhrách šťastní Maďaři a slovensky by mluvili jen zaostalí nevzdělanci v odlehlých údolích nebo pasoucí ovce vysoko v horách ... :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Zasazabanovaný 2.4.2024 13:28

Nebyť Československa, žili by v českej kotline hrdí Nemci a česky by hovorili zaostalí dedinčania, alebo baníci v špinavých baniach.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 2.4.2024 14:36

Zde se mýlíte.

V Čechám byla česká univerzita, pravda jen napůl, Karlo-Ferdinandova, i c.k. česká technická vysoká škola Františka Josefa. Kdežto v Horních Uhrách nebylo ani jedno slovenské gymnazium.

Slovenští buditelé studovali v Čechách a profesoři z Čech a Moravy budovali po roce 1918 slovenské střední školství.

První slovenská univerzita - Komenského - vznikla až v roce 1919; přednášky se konaly ve slovenském i českém jazyce. Na prvních třech fakultách, které byly otevřeny, působili zprvu převážně čeští profesoři (na lékařské fakultě jedenáct českých profesorů, na právnické a filozofické fakultě vyučovali zpočátku pouze čeští profesoři). Asi polovina českých profesorů se vrátila na svá původní pracoviště ještě před rokem 1938. Ostatní byli vyhnáni po vzniku Slovenské republiky (1939), když se rektorem univerzity stal Vojtech Tuka - citováno z Wiki.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Zasazabanovaný 3.4.2024 9:26

A zasa sa vy mýlite vy. Podľa sčítania obyvateľstva, bolo po vzniku ČSR na území Slovenska cca 22% obyvateľov maďarskej národnosti, na území Česka bolo cca 29% obyvateľov nemeckej národnosti.

Česi potrebovali Slovákov na to, aby prežili, podobne, ako Slováci potrebovali Čechov.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 3.4.2024 18:19

Uhejbáte ... :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Zasazabanovaný 3.4.2024 9:29

K tomu odunu. Roku 1938 pérebehol po dohode. Roku 1939 bol násilný. Ale ani trochu nie násilný tak, ako "odsun" sudetských Nermcov z Česka.

O prílišnom počte presídlencov na Slovensko sa v roku 1944 vyjadril aj Konštantín Čulen: „Je isté, že Slovensko by sa nebolo obišlo bez českej pomoci. To je skutočnosť, na ktorej sa nič nedá meniť. Ale táto pomoc bola príliš silná. Na Slovensko prišlo viac ľudí než Slovensko potrebovalo.“36 Problém obsadenosti pracovných miest a nemožnosti zamestnania sa vzdelaných Slovákov mal okrem politického aj sociálny a ľudský rozmer. Mnohí českí zamestnanci prišli na Slovensko hneď po vzniku Československa, to znamená, že v čase vrcholenia tejto krízy na Slovensku žili už dvadsať rokov, mali na Slovensku majetok, rodiny a s prideleným úradom, pozíciou učiteľa či vedúcim pracovným miestom v nejakom zo štátnych podnikov aj stabilné zamestnanie. Odchodom by museli začínať od úplného začiatku.

Onen personálny problém sa netýkal len početnej českej prítomnosti na Slovensku, problematickým zostával aj pomer, respektíve nepomer, zamestnancov československých ústredných orgánov v Prahe. Slováci tvorili len minimálne percento pracovníkov ústred-

ných orgánov. Dokonca aj počas obdobia vlády Milana Hodžu pracovalo na ústredných orgánoch len 130 Slovákov, čo tvorilo približne 1,6 % všetkých zamestnancov týchto orgánov. Slováci boli počas obdobia existencie Československej republiky 63krát ministrami, ale ani za ich úradovania sa počet Slovákom výraznejšie nezvýšil. 37 V roku 1938 bol koaičnými stranami zo Slovenska predložený návrh, aby boli pracovné miesta na ministerstvách obsadzované v pomere, v akom sú jednotlivé národnosti na území Československa, čo značí, že by pre Slovákov bolo rezervovaných 24,21 % pracovných miest na ústredných

orgánoch v Prahe. Návrh nakoniec prijatý nebol.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Zasazabanovaný 3.4.2024 9:30

Odchod českých úradníkov a zamestnancov Po odmietnutí slovenského návrhu o úprave pomeru obsadzovania miest na ústredných orgánoch prišiel 22. septembra 1938 návrh, ktorého autorom bol prezident Edvard Beneš. Podľa tohto návrhu mali byť miesta na ústredných orgánoch obsadzované s ohľadom na etnické zloženie štátu. Tento návrh sa týkal aj českých zamestnancov a úradníkov na Slovensku. Ich podiel totiž nesmel presiahnuť 30 % všetkých zamestnancov.38 V tomto bode už bolo zjavné, že situácia bude riešená „zhora“ nariadeným prepúšťaním a obsadzovaním pracovných miest Slovákmi.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Zasazabanovaný 3.4.2024 9:37

A keby česká politická reprezentácia, na čele s "tatíčkom" Masarykom neoklamala Slovákov už pri zakladaní ČSR, všetko mohlo byť inak.

Pitsburgská dohoda - Schvaľovala spojenie Slovákov a Čechov v samostatnom štáte, v ktorom malo mať Slovensko vlastnú administratívu a snem. Hoci zo slovenského hľadiska znamenala ústup od hlavných požiadaviek Clevelandskej dohody, sľubovala Slovákom samosprávu a slovenčinu ako úradný jazyk na školách, v úradoch a vo verejnom živote. Na rozdiel od Clevelandskej dohody nemalo ísť o federatívne usporiadanie štátu a forma štátu mala byť republikánska.

Text dohody vznikol počas návštevy Masaryka v USA. Začiatkom mája 1918 pricestoval do USA s úmyslom najmä získať súhlas vlády Spojených štátov na oficiálne uznanie „svojho“ hnutia (reprezentovaného Česko-Slovenskou národnou radou), ktoré sa snažilo o vznik ČSR ako krajiny Čechov a Slovákov. Masaryk cestoval do USA z Japonska cez Kanadu a postupne navštívil krajanov v Chicagu a v Pittsburghu. Chicago bolo vtedy počtom Čechov druhým najväčším mestom po Prahe a v Pittsburghu žilo v roku 1918 viac Slovákov ako v Bratislave.[3]

Originálny text, ktorý navrhol Masaryk, bol jeho odpoveďou Slovenskej lige, ktorá túžila po slovenskej autonómii a federáciu ako ju požadovala Clevelandská dohoda. Masaryk potreboval okrem českej aj slovenskú podporu a preto im sľuboval, čo by v spoločnom štáte mohli dosiahnuť. V knihe Svetová revolúcia, ktorá vyšla v roku 1925 napísal Masaryk, že dohodu podpísal v snahe upokojiť „malú slovenskú frakciu, ktorá snívala o bohvieakej samostatnosti Slovenska“.[3]

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Zasazabanovaný 3.4.2024 9:38

Pittsburská dohoda sa po roku 1919 stala predmetom politického zápasu v ČSR. Ako základ svojho programu boja za autonómiu ju používal Andrej Hlinka,[1][3] ktorý sa o nej dozvedel až rok po jej uzavretí, keď do ČSR zavítala delegácia Slovenskej ligy. V životopisnej knihe o Hlinkovi z roku 1934 to tvrdil Karol Sidor.[3] Niektorí českí politici ju právne, či úplne spochybňovali, napr. T. G. Masaryk spochybňoval jej platnosť a neskôr tvrdil, že nie je právne záväzná, lebo to bola len „lokálna dohoda amerických Čechov a Slovákov“.

Podľa historičky Margaret MacMillanovej českí politici, predovšetkým Masaryk, odmietali splniť dohodu o autonómii Slovákov (snem, administrácia, súdy) pretože štát bol nestabilný. Nemecká menšina (asi 3 mil.) bola nespokojná nemenej ako Slováci (asi 2,9 mil.). Autonómia pre Slovákov by viedla aj k autonómii nemeckej menšiny a nejasný nasledujúci vývoj.

Češi, kteří dominovali domácí politice, odmítali dát Slovensku tu autonomii, kterou Masaryk tak lehkomyslně rozdával v Pittsburgu, s odůvodněním, že Slováci ještě nejsou dostatečně zralí, aby si mohli vládnout sami. A snad ještě důležitější bylo, že nechtěli dávat záminku Němcům, Rusínům nebo Maďarům, kteří by mohli požadovat podobná práva.[4]

To k tomu odsunu Čechov a (opakovanému) rozpadu ČSR.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Zasazabanovaný 3.4.2024 9:42

Aj na tomto príklade porušenia Pitsburgskej dohody vidíte, ako sa Česi obávali Nemcov a ako potrebovali Slovákov.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Kuhaj 2.4.2024 15:06

Nebýt podivuhodného jevu zvaného národní obrození, tak jsme dneska Češi i Slováci mluvili německy a na vlastní jazyk možná občas vzpomněli coby historickou zajímavost.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Zasazabanovaný 3.4.2024 9:34

Určite. A aj Maďari by hovorili Nemecky.

To je jasné. Akurát mi vadí, keď Česi hovoria, ako Slovákom pomohli (čo nikto nespochybňuje), ale zabúdajú pri tom dodať, že Slovákom pomohli preto, lebo ich potrebovali ako protiváhu proti Nemcom. Čiže tá pomoc nebola nezištná, ale veľmi prospešná pre obe strany.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Mokrý 2.4.2024 9:58

TŘEBA SE JEŠTĚ

najdou Slováci, kteří si to pamatují a jsou za to vděční.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Zasazabanovaný 3.4.2024 9:43

Začal by som Pitsburgskou dohodou a 3 miliónmi Nemcov.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Kuhaj 2.4.2024 10:23

Já to vidím na svazáka Jasánka, který by svého času takhle bojoval proti hrozbě nadstandardních vztahů, dejme tomu, s Itálií.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Diviš 2.4.2024 8:51

A on si autor drze řeší to, co ho baví! Škandál! :-P

• reagovat
• nahlásit příspěvek

I. Polák 2.4.2024 10:39

Ne škandál, ale poněkud selektivní vidění. Pan Polanský si podle vás dovolil příliš, co? Vy asi moc necestujete, ale my ostatní, co občas do Francie zavítáme, se no-go zónám vyhýbáme připodotknutí chápeme, zvláště nyní po největších křesťanských svátcích. Pan Mařák se už asi klaní směrem k Mccce.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Kocián 2.4.2024 10:48

Však bude olympiáda a uvidíme ..

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Diviš 2.4.2024 11:40

Existenci no-go zón nijak nepopírám, dělám si jen srandu z toho, jak někdo ví, co by kdo měl a neměl psát.

A co tak pana Mařáka znám, tak jeho přístup k všem abrahámovským náboženstvím je dost záporný.

• reagovat
• nahlásit příspěvek