21.5.2024 | Svátek má Monika


Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Výpis zvoleného vlákna.
Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
Magor Milda 24.11.2007 11:09

Pohled tohoto autora je velmi zjednodušený.

Když se historicky nikdy nespojené země, t.j. Čechy, Morava a Slezsko spojily se Slovenskem, původně jmenovaným Horní Uhry a Zakarpatskou Rusí, motivovali se tito noví spojenci zejména zvýšenou šancí na vlastní stát, i když společně s Čechy. V USA lobbovali T.G. Masaryk, E. Beneš a M.R. Štefánik za vytvoření nového evropského státu na základě historického území Království Českého s připojením slovanských sousedů. To se i přes tragickou smrt M.R. Štefánika podařilo, jsou náznaky toho, že nejúspěšnějším aktivistou byl tehdy E. Beneš.

Slováci však už brzo považovali republiku Česko- Slovenskou, jak se tenkrát psala, za přechodný útvar. Svoji funkci už splnila, pomohla odtrhnout Slovensko od Maďarska, což by se Slovákům samým sotva kdy zdařilo. První příležitost nastala na podzim 1938, kdy byla podepsána Mnichovská dohoda. Slováci jí využili a dali výpověď, tím zpečetili osud republiky. Z Čech se stal protektorát, samostatné Slovensko se stalo spojencem 3. říše a slovenská armáda bojovala na ruské frontě.

Když bylo už jasné, že 3. říše už brzy skončí, zahájili Slováci Slovenské národní povstání. Nyní zase byla republika Československá vhodným partnerem k vyvedení Slovenska ze statutu poraženého fašistického státu jako součást státu, řazeného k vítězům 2. světové války do statutu vítěze. Pro KSČ to bylo ideální řešení, vládli totiž v Praze mnozí Slováci, kteří s okolím neměli nic společného. Vláda tvrdé ruky.

Konec komunistické nadvlády vynesl opět na světlo za komunismu víceméně neviditelné tendence. V demokracii by Slováci velmi brzo zjistili, že jsou ve státě menšinou a to by jim velmi vadilo. Proto bylo rozdělení státu zcela logické, Slováci mají od té doby vlastní vládu, menšinou jsou na Slovensku Maďaři a s těmi se teď dohadují místo s Čechy, tentokrát jsou Slováci ale ve většině. Množství Slováků, žijících v Čechách, se už dlouho zcela integrovalo, o nějakých národnostních třenicích nevím. Jedině snad jsou občas problémy s cikány, které u nás Slováci 'zapomněli'.

Michal Slánička 24.11.2007 16:12

Re: Pohled tohoto autora je velmi zjednodušený.

Já se nezabýval historickou částí, ta je notoricky známá. Vám tam zkrátky chybí ta historická část, uznávám, že jsem ji měl uvést v plném rozsahu. Vyhnul bych se polemikám o nekompletnosti, zkrátka jsem myslel, že ta historická fakta každý zná a nemusí to zmiňovat znova.

Magor Milda 24.11.2007 16:20

Z tohoto krátkého přehledu vše vyplývá

a sice, že se Slováci v nouzi vždy k těm Čechům připojili, jakmile ty špatné časy přišly na Čechy, Slováci se zase odpojili. S partajemi to má velmi málo společného, kdyby Slováci nepřistoupili k obnovené ČSR, byli by úplně na dně. To 'národní povstání' je pouze účelová legenda. Proto jakmile ta nutnost pominula, t.j. 1989, začala zase odstředivá síla působit.

Michal Slánička 24.11.2007 16:29

Re: Z tohoto krátkého přehledu vše vyplývá

S tím plně souhlasím, to neodporuje vlivu komunistů na anomickou společnost.

Magor Milda 24.11.2007 17:01

Re: Re: Z tohoto krátkého přehledu vše vyplývá

Pokud jde o vliv komunistů, zřejmě jimi hýbal strach z secese. Tak zvaný Sovětský Svaz býval slepenicí nejrůznějších etnik a náboženství, veškeré komunistické násilí proto směřovalo k zamezení jakýchkoliv odstředivých tendencí. To se samozřejmě muselo projevit i na politice v ČSR, rozchod se Slováky by byl všeobecným signálem k rozpadu ruského impéria. Dopadlo by to jako v Jugoslávii, kde se složilo srbské impérium, založené na komunismu. Nám to mohlo být opravdu jedno, Slovensko bylo t.zv. black hole pro jakýkoliv kapitál. Bezedný sud, do kterého se házelo a nic v něm nepřibývalo.

Michal Slánička 24.11.2007 17:46

Re: Re: Re: Z tohoto krátkého přehledu vše vyplývá

Ano, jenomže po pádu komunismu zde zůstala jen ta anomická společnost, ve které ani příznivci zachování státu nebyli schopni na výraznější odpor. (Můžeme říci, že by to stejně nemělo smysl a je dobře, že se tak nestalo, poněvadž to přispělo ke klidnému rozchodu.)