žižkovskej Pepik 22.1.2009 0:23

Neplačte nad idylkou

V žižkovském činžáku na Ohradě s 25 byty bydlelo 52 partají. Pozor partají, čili rodin s několika dětmi. My jsme bydleli na společné předsíni s partají,  ve dvoupokojovém bytě, každá rodina v 18 metrech.My byli 4, sousedi 3. Během války  navštěvovali němečtí důstojíci naše sousedy, a pořádali, dnešní hatýrkou, mejdla. Na záchodě se nesvítilo, ve vaně v koupelně bylo uhlí,protože pro všechny partaje sklepy nebyly. Po válce většina lidí dělala ve Vysočanských fabrikách.Ráno pěšky přes Vítkov k Rustonce, po padla tou samou cestou zpátky.Spojení do Vysočan neexistovalo, do Karlína jakbysmet  .Někdo v diskuzi vzpomněl film. U filmu Pád Berlína jsme v kině Tábor na Poděbradce (Koněvově) všichni drželi palce, aby opravdu Berlín padl a Aljoša to přežil. Rád si přečtu o žižkovské idylce od někoho, kdo na Žižkově nebydlel a přirovnává pavlačové byty ve Vlkovce k vysokoškolským kolejím. Možná, že je škoda, že byla půlka Žižkova zbouraná a postaveny na Komeňákem paneláky, možná, že hrůza, která je v Kapslovně, nemá na Žižkově co dělat. Ale hlavně neplačte nad Idylkou, žádná nebyla. Zeptejte se Žižkováků

• reagovat
• nahlásit příspěvek

mueller 14.1.2009 22:13

Na chate mam

jeste kus Stalina na zahradce, sebrany za plotem po rozbourani. Pri explozi to litalo vsude okolo.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

a 14.1.2009 21:14

nech Žižkov Žižkovem

Dovede si p.Autor představit jak hnusně se muselo žít ve středověku? Krysy, potkani, mory, hladomory, lupiči a drancování. Je třeba bourat a postavit krásné, člověku tak nějak blízce přítulné novodobé kaplické chobotnice. Je p.Neff zvonku fakt krásný? A je-li, jaký je uvnitř či naopak? Není-li fakt hodně, ale hodně  krásný ať nechá Žižkov Žižkovem. O opak se s částečným úspěchem pokusili rudokožci, jeho bratři ve víře v moderní svět.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jaromir Hromádka 14.1.2009 18:42

nejen v Praze

V roce 1964 jsem začal učit na průmyslovce v Brně a sehnal nahonem podnájem za brněnským nádražím, tuším jmenovala se ta čtvrt¨ Dornych. I bydlel jsem v pokojíku, který byl asi pro služku - ale všechny byty měly společný záchod na chodbě. Bohužel pak se tam přistěhovali hm říká se jim tmavočeši a z toho záchodu se stal pos..hajzl takže se asi ve mně zasilo semínko rasismu.. no chtěl jsem původně napsat, že podobné byty existovaly i v roce 1964

No a ke Stalinovi, jsa narozen 1939 chodil jsem do první měšt'anky a v předmětu občanská nauka jsem najednou dostal dvě pětky nebotˇuvědomělá paní učitelka mne přistilhla, že jsem si do sešitu nevlepil obraz Stalina a majéše vypujčený sešit od spolužáka, tento si to také nemohl nalepit.

No a pamatuji se také, jak jsme z učebníc vytrhávali  - kdy nevím - potréty Visssarionoviče - to už asi byl nějak v nemilosti, ale kdo by si ty politické kotrmelce pamatoval.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Josef 14.1.2009 18:21

K bydlení v době Neffova (a mého) dětství

Jsem o 4 roky starší než pan Neff a dětství jsem prožil v činžáku na opačné straně Prahy, ve Střešovicích. Dnes je to luxusní čtvrť s drahým nájemným, ale tehdy nad ulicí Nad hradním vodojemem stály domy z 19 stol. a bydlení v pavlačovém domě na Žižkově by nám připadalo jako přepych. Záchod jsme měli společný na dvoře a používal se vzhledem k výskytu krys a zápachu jen k vylévání kbelíků, do nichž jsme se chodili vyprázdňovat na půdu. Tam se vyskytovaly pouze čistotné myši domácí a tatínek zde měl holubník. Vodovod nebyl na chodbě, pro vodu se chodilo do stojanu na ulici, od domu byl asi 250 m. Každá domácnost měla jednotlivou místnost se vstupem přímo z chodby, okna byla vesměs na sever. My měli byt alespoň světlý a suchý, ale někteří sousedé s okny do úzké uličky měli v bytě po celý den šero. Dům byl přistavěný k severnímu srázu pískovcové skály bez jakékoliv izolace, takže větší část bytů měla jednu stěnu vlhkou natolik, že k ní často nebylo možné přistavit nábytek. A k dovršení všech hrůz se v prachu na dvoře vyskytovaly blechy, které jsme na sobě občas zavlékli až do bytu a potom pracně vychytávali. Dnes to asi vypadá neuvěřitelné, že v těchto podmínkách mohl někdo bydlet, ale po pravdě musím říci, že to mělo i své světlé stránky: lidé žili kolektivněji, všichni se navzájem znali a do jisté míry si i pomáhali, děti měly na dvoře místo pro své hry. A protože jsem v tom žil od narození, připadalo mi toto bydlení jako samozřejmost a po jiném jsem jako kluk vlastně ani netoužil. Domy byly zbourány ve 2. polovině 50 let, o zachování posledních z nich usiluje spolek pro zachování starých Střešovic.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Poklop 14.1.2009 15:49

Gottwald

Jako děti jsme si hrály na Vítkově a když nám bylo horko,tak sme se šly ochladit ke Gottwaldovi  a sázely v čem bude ležet.Vítěz to dal vždy hlasitě najevo a potom se objevil takový pán,který vypadal dost nazlobeně a vyhnal nás.Jo na Žižkově bylo veselo.Třeba když stříleli vojáci rachejtle a nám klukům ukazovali děla a ptali se zdali nemáme doma o dost starší sestřičku.Zní to dost blbě,ale tenkrát bylo více možností kultury,než dnes.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Wotan 14.1.2009 13:52

Nedotknutelní

Vedle Stalina byli i další, kteří jsou stále tabu. Vedle Stalina Všude visel Beneš, moc komunistů začala v r. 1945. Znárodnění průmyslu, zákaz nepohodlných stran, Beneš byl už pod palcem Stalina a Gottwalda rok 1948 byl vcela v režii komunistů!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R 14.1.2009 11:03

Pavlačové bydlení.

Na kolejích na vysoké škole jsme něco jako pavlačové bydlení měli. V pokoji dvě postele, dvě skříně a stůl a to bylo všechno. 25 - 30 pokojů na patře a k tomu společné hajzlíky, společnou kuchyňku s vařičem a ledničkou a společné umyvadla a sprchy.  Nevím o nikom, kdo by měl s takovým bydlením problém, naopak díky společným kuchyňkám a umývárnám jsme se všichni znali a víceméně jsme spolu i drželi pohromadě. Podle mně to je i dneska úplně dostačující bydlení pro lidi z nízkopříjmových skupin, pokud se dodržuje určitá základní tolerance. Bylo by to pro ně i úsporné finančně a celkově i úsporné ekologicky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Ava 14.1.2009 10:49

Drbny na pavlači

Taky jsem bydlel v pavlačovém baráku na Žižkově, v Bořivojově ulici. Někdy kolem r. 1970 tam OPBH zavedl vodu do bytů a zrušil společný vodovod na pavlači. Tím však taky zrušil babám společný komunikační bod a úplně jim zkazil život.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

aster 14.1.2009 10:25

jo

Bydlení v padesátých letech bylo asi pro chudé lidi všude stejné. Naši koupili za tisíc korun polorozpadlou chaloupku v sudetech. Konfiskát po němcích. Střecha lepenková , samá díra, zdivo vlhké, ale nejzajímavější byla dřevěná latrina na konci jakési nekryté pavlače. otec jí pak upravil, aby byla krytá proti větru. Latrina byla otočena proti horám a tedy severnímu větru. Když v zimě přišly dvacítky mrazu a do toho vichřice, tak jít na potřebu do tohoto zařízení bylo velké riziko. Kvůli omrzlinám některých partií. Mělo to výhodu, že tam nikdy nikdo nečetl a při pětičlené rodině docházelo k rychlému střídání. V noci jsme spali pod duchnou ustrojení do tepláků, na hlavě kulichy a ráno jsme se budili s jinovatkou na peřině. Ještě k té vichřici v záchodě. Když jste odkryli prkénko, tak se vám do obličeje vyvalila vánice. Tenhle tvrdý způsob života měl ale velkou výhodu, minimální nemocnost  a dobrá příprava do života. Dnes když jedu do rodné vsi tak je mi ze všeho smutno. Všude samý chalupář, kolem chalup trávníčky jak samet a za hranicí svého pozemku metrové kopřivy a lebeda. Půl vesnice mají holanďani a zbytek pražáci. Zlatí němci, ti udržovali i pěšinky v lese a na každé trochu pěkné vyhlídce byla lavička.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

vita 14.1.2009 9:46

Ale stojí tam cosi - stojí.

Stojí tam metronom, který slavnostně ozdobili barevnejma světýlkama a ještě slavnostnějc spustili u příležitosti našeho předsedničení. A von ty cingrlátka pouťový neunes a zadřelo se mu ložisko... A tak stojí.

Že by předznamenání?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

MLOK1 14.1.2009 9:21

AČ TO DNES ZNÍ NAPROSTO NEUVĚŘITELNĚ,

ještě jsem zažil na vlastní oči osvětlení kuchyně dvojramenným stropním plynovým světlem v kuchyni u mé tety v krásném bytě na Královských Vinohradech (tak se opravdu Vinohrady dříve psaly) u parčíku s požárním bazénem nad Francouzskou třídou. Dodnes v duchu slyším konejšivé syčení plamenů a vidím nažloutlé světlo. Osvětlení okolních vinohradských ulic plynovými lucernami bylo v té době naprosto běžné.

       Děkuji Astonovi za milá připomenutí dob dávno minulých a přeji všem slušným lidem hezký den.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Vorda 14.1.2009 9:07

K tomu bydlení

Ne, nemám zkušenost s pavlačovým bydlením. Ale krom jiného jsme bydleli ve svém rodinném domku postaveném někdy 1860, bezpečně svépomocí a z materiálu typu "co příroda dala". Pravda, externí pohled ladil oku, idilka chalup se zahrádkami v ulici.  S bydlením to ovšem bylo mnohem horší, stavitel neznal pravý úhel, o izolacích oddělujících zdi od země se tenkrát patrně ještě nevědělo. A tak věčný plísňový pach, nezbytné celodenní větrání a potom intenzivní vytápění vyvolávající na zdích plísně, a tak stále dokola... V tom jsem dospěl a v okamžiku, kdy jsem se oženil, velmi jsem stál o to získat byt na sídlišti v bytovce. Měl jsem štěstí, povedlo se to už za 5 let.

V roce 1995 obecní úřad uspořádal výstavu o stoletém vývojii v obci. A tak se opět zjevila stará zástavba, obrázky chalup opravdu idilické. Sešla se před nimi parta lidí, z nich několik bylo původně vlastníky těch domků. Jeden se otočil ke své ženě a pravil: "V tom si mohla bydlet, kdyby mi to ty hajzlové bolševický před 20ti lety nesebrali. Někteří přítomní se přidali, tak jsem si neodpustil poznámku: "Od vás to vykoupili, (a docela slušně zaplatili včetně přidělení bytu v novém, nebo za přednostní přidělení parcely na stavbu RD), mě ale potkalo něco daleko horšího, ode mne tu hrůzu nechtěli".  No, někteří se zasmáli, jiní čučeli jak čerti... Pravdou je, že jsem nakonec i já dobře prodal, režim změnil ceny parcel v můj prospěch... Ale o těch idilických stavbách vím své...

• reagovat
• nahlásit příspěvek