23.4.2019 | Svátek má Vojtěch


Z DRUHÉHO KOPCE: Klukovské vzpomínky 505

26.3.2019

Tak jsem si přečetl, kterak hradní opilec uspořádal mejdan pro své kámoše při příležitosti dalšího výročí svého zvolení do funkce. Mejdan stál pouhý 1 213 803 Kč! Nejsou to náklady na prezentaci státu, nebo průmyslu. Zeman vyhodil tyto peníze z okna jen a jen pro svou vlastní prezentaci. Jeho hypertrofované ego potřebovalo pochvaly od kámošů, jak je dobrý a jak tu zapráskanou pražskou kavárnu drží pod krkem. Za svou vládu navštívil jen –stány, protože žádny slušný státník o agenta Moskvy nestojí. A je to štěstí pro nás, protože ostudu, jakou udělal při návštěvě Alžběty II., nemusí nikde opakovat. Když na ni od dveří hulákal a kynul holí, čekal jsem, že ji ještě plácne po zadku se slovy: “Tak co, jak se máš, stará vojno?“

Druhdy vtipný a inteligentní glosátor se změnil na starce s vážnými příznaky demence. A rozhodně ztratil všechnu soudnost. Na oslavu své osoby neopomněl pozvat i tradiční kulturní a politické prostituty. Jen pozvánky stály 46 464 Kč! Proboha, kdo je navrhoval? Za jídlo utratil 403 100 Kč a za pití jen 52 910 Kč! Jak říkal feldkurát Katz: „To se nám to hoduje, když nám lidi půjčujou!“

Netuším, zda na té oslavě byl druhý narcis Klaus se svým povedeným synáčkem a manželkou. Této rodince musí být Zeman vděčný za své první zvolení prezidentem. Livie dostala jako trafiku vyslancování. Při volbě vytáhla fotky, kterak se na zámku pana Schwarzenberga za války hajlovalo. Jenže to nebyl nikdy zámek pana knížete, ale před 200 lety to byl zámek rodiny jeho manželky a v době druhé války jim dávno nepatřil.

Vzpomněl jsem si na starý vtip z doby bolševika. Můžete namítnout: proč z dob bolševika? Jednak Zeman byl bolševik a jeho poskokové také a bývalý bolševik je jako bývalý černoch. Onen vtip zní: Víte, co to je recepce? Recepce je místo, kde představitelé lidu pojídají svými ústy plody práce svého lidu.

vzpomínky 505 4

Už jsem se vykecal z toho, co mne štvalo, tak z jiného soudku: Minulý týden nás vytáhli moji spolužáci na výlet do přírody. Pro členy pražské kavárny: příroda je to s modrým nahoře a se zeleným dole. Kupodivu ani všechny politické kotrmelce to nezměnily. Byli jsme na soutoku Labe s Vltavou. Tam v přírodní rezervaci kvetly sněženky. Koberce sněženek. Byla to nádhera! Pouze jsem nechápal, kde se berou idioti, kteří odhodí petku nebo igelitovou tašku do takové krásy. Jsem kavárenský povaleč, nejsem lesní člověk, obdivovatel přírody. Nechlubím se tím, pouze to konstatuji. Ale několikrát mne příroda dostala, že jsem stál s otevřenou pusou, a musím říct, že i vlhko v očích jsem měl. Jsou věci, které můžete viděl stokrát na fotkách a pak, když je vidíte ve skutečnosti, tak vás svou krásou a monumentalitou šokují. 

vzpomínky 505 2

Před léty mě Honza Hamerník přemlouval ve Williamsu na Route 66, abychom odbočili a jeli se podívat na Grand Canyon. Nakonec jsem se nechal přesvědčit a vyrazili jsme. Když jsme přijeli až na parkoviště Grand Canyon Village, říkal jsem si: no jo, taková Šumava. Šli jsme podle šipek na vyhlídku a když jsem stál na hraně kaňonu a koukal do té strašné hloubky (1500 m), nevěřil jsem vlastním očím. Ta malinká zelená stružka dole je řeka Colorado? Neuvěřitelné! Stál jsem a jenom jsem zíral. Pak jsme jeli podél kaňonu a řeky, až jsme dojeli k Horse shoe bandu, což je meandr, který tvoří řeka obtékající skály, opět v neuvěřitelné hloubce. Bylo na večer a slunce zapadalo za hranu kaňonu. Protože se tato přírodní krása nalézá v indiánské rezervaci, nikde není žádné zábradlí. Prostě: hrana a propast. Netuším kolik selfíčkářů tam spadlo, ale asi hodně. Ta příroda je ale žrádlo! (J. Suchý, Kytice)

vzpomínky 505 5

Podobně jsem byl v šoku v Mexiku, když jsme přijeli k pyramidám v Tulumu a v Chitzenitzá, neboli v Ťululumu a v Čičenicích. Opět jsem jen zíral. Jsou na světě krásné věci, které stojí za to vidět! A nic na nich nezmění podlí kšeftaři s lidskou důvěrou, kteří si říkají politici.

*****************************

Letadla, můj osud 3
Třetí díl knihy fotografií dopravních letadel, které za 48 let působení na letištích udělal Jan Čech, letecký mechanik. Kniha obsahuje nejen černobílé fotografie, ale i krátké příběhy, které s daným typem autor zažil. Vydal Svět křídel.

Letadla, můj osud 3


Diskuse


V. Student
16:00
26.3.2019

J. Fridrich
14:52
26.3.2019

J. Kovaříček
Ano
13:51
26.3.2019

J. Jurax
18:13
26.3.2019

J. Svoboda
23:10
26.3.2019

J. Richter
12:59
26.3.2019

P. Princ
12:34
26.3.2019

J. Richter
12:58
26.3.2019

P. Panenka
8:39
26.3.2019

R. Langer
9:58
26.3.2019

J. Jurax
18:16
26.3.2019

J. Svoboda
23:12
26.3.2019

K. Nový
23:54
26.3.2019

počet příspěvků: 13, poslední 26.3.2019 11:54









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.