20.10.2017 | Svátek má Vendelín


Z DRUHÉHO KOPCE: Klukovské vzpomínky 391

8.11.2016

Psal jsem o tom, jak jsem kdysi musel trávit školní prázdniny v NDR, čili ve Východním Německu. Bylo to za účelem naučit se tento nelibozvučný jazyk. Táta to s námi myslel dobře: čím víc jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem a za války ses domluvil česky akorát do Mělníka... Díky tomu, že jsem tam musel trávit prázdniny, poznal jsem záludnosti německé kuchyně. Puntíkovaný salám jsem měl každý večer k večeři a jednou nás baba, u které jsme se ségrou bydleli, obdařila úžasnou lahůdkou, o které by Zdeněk Pohlreich řekl, že to je východoněmecké gastronomické porno. O co šlo? Jako lahůdku saské kuchyně jsme dostali ohřátého uzenáče politého marmeládou (nebo povidly)! To jsem považoval za to nejstrašnější, co mně kdy někdo dal k jídlu. Až donedávna. Trávil jsem s přáteli konec minulého týdne ve Speyeru a v Sinsheimu. Proč? Jsou tam dvě ohromná technická muzea. Vlastně jedno, ale na dvou místech. Bydleli jsme ve Speyeru v hotelu, který patří muzeu. Před oknem našeho pokoje byla L-39 v letové poloze, krásná vyhlídka! Druhým oknem jsme se koukali na Boeing 747 Lufthansy. Zuzana byla spokojená, konečně se mohla koukat na letadla.

Speyer 1

Večer jsme šli do restaurace Alter Hammer na břehu Rýna, kterou nám doporučila recepční. Protože to bylo sympatické děvče, věřili jsme jí. První, co nás překvapilo, byla tma v ulicích. Patrně v městské radě tohoto starého města zasedají Zelení, ti mají takové pitomé nápady jako šetřit na městském osvětlení. V šeru jsme doklopýtali k restauraci, kde se kupodivu na rozdíl od ulic svítilo. Dostali jsme jídelní lístek, kde doporučovali místní specialitu: „wurst salat mit kartofeln“. Objednali jsme si tuto specialitu, jen syn mého kamaráda si objednal steak. Těšili jsme se na večeři, protože nám vyhládlo. „Chlapec se ošidil o specialitu, hlupák!“ Ne, hlupáci jsme byli my, jak se později ukázalo. On dostal dva poměrně velké steaky a my jsme dostali něco neuvěřitelného. Zuzana to nazvala „Babišova pomsta“, protože se dočetla, že si koupil jakýsi potravinový závod v Německu. Jídlo, než jsme do toho kousli, vypadalo jako špagety s hranolky, což samo o sobě je děsivá kombinace. Pod domnělými špagetami ale nebyly buřty, jak jsme se domnívali. Ty špagety byly z jakéhosi průmyslového salámu, který protlačili strojkem na špagety. To vše bylo zalito octem a posypáno cibulí. Hranolky byly teplé, tento hnus byl studený. Radek se do toho hrdině pustil se slovy, že to není tak špatné. Matouš se bavil pohledem na naše zkroucené obličeje, potutelně se bavil a při tom si labužnicky krájel své steaky!

Radek, jeho otec, mu chtěl dát facku, ať se tak blbě neškllebí. Tiše jsme doufali, že pod horou salámových špaget bude něco k jídlu. Nebylo! Neuvěřitelná byla cena tohoto hnusu - stejná jako onoho steaku. My jsme chtěli objevovat zázraky a taje německé gastronomie, ale v této zemi není co objevovat. Měli jsme se my hlupáci řídit Matoušem, který v Německu pracuje a má zkušenosti, takže sází na jistotu. Tato „specialita“ odsunula ohřátého uzenáče s marmeládou na druhé místo! Cestou po setmělém a liduprázdném městě jsme se koukali na jídelní lístky hospod a objevili jsme ještě větší mňamurdu: štrůdl s náplní z jelita a z jitrnice - prejt ve štrůdlu! Nedivím se, že tento národ prohrál válku!

Speyer 3
Speyer 2

Druhý den jsme vsadili na jistotu a dali jsme si pečené vepřové nožičky v pivní omáčce. Byla to dobrota a na jídelním lístku měli také „wurst salat mit kartofeln“. Říkali jsme si, že kdo bude mít po jídla ještě hlad, může si dát tuto jistě oblíbenou specialitu.

Když jsem se byl ohřát v muzejní restauraci, seděla u vedlejšího stolu maminka s dvěma dcerami. Všechny tři měly nádherné vlasy. Jsem na vlasy ujetý, a tak jsem mohl na mamince oči nechat. Terezka se mě zeptala, kam stále koukám. „Podívej se na tu ženskou, jaké má krásné vlasy!“ Když jsem se vracel z toalety, obě dcery se olizovaly nad wurst salatem s hranolky. To by mohly vypadat jako bohyně, ale když jsem koukal, jak jim to jede, tak u mě skončily!

Speyer 4

Obě muzea vřele doporučuji, jsou velmi rozsáhlá a na rozdíl od našeho NTM je tam na co koukat. Když už bylo muzeum Sinsheim přeplněné, hledalo nové prostory, kam by mohlo expandovat. V nedalekém Speyeru byla prázdná hala, kde bývala letecká továrna Gotha. Pak to byl sklad celní správy. Ta halu opustila a v roce 2002 zde technické muzeum otevřelo novou expozici. Vřele tento výlet doporučuji, ale není to záležitost na jedno odpoledne!



Diskuse


J. Fridrich
16:09
8.11.2016

J. Řezák
10:30
8.11.2016

S. Rehulka
9:12
8.11.2016

F. Kusák
10:04
8.11.2016

J. Hanzal
9:11
8.11.2016

počet příspěvků: 5, poslední 8.11.2016 04:09









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.