Pro lidské konání platí jakýsi princip nezaručitelnosti výsledku. Výjimkou není ani pátrání po mimozemských civilizacích.

Před půldruhým rokem oznámil astrofyzik Craig Kasnov, že se k Zemi blíží tři objekty zřejmě mimozemského původu. Podle jejich rychlosti se dá předpokládat, že se k Zemi dostanou někdy v polovině prosince roku 2012. Toto datum souvisí s mayským kalendářem, který také poukazuje na toto údobí. Kasnov zveřejnil i souřadnice, podle kterých se objekty dají na obloze najít. Jeden z nich je neurčitého tvaru a jeho rozměry se dají počítat na desítky kilometrů. Druhý je válcovitý a třetí kruhový. Když si na internetu otevřete stránku www.sky-map.org a do okénka vyhledávače zadáte souřadnice prvního objektu, skutečně vyhmátnete z hvězdného pozadí obrázek podivuhodného objektu. Co na to vlády nukleárních mocností? Co na to NASA? Nic, protože NASA tutlá každou zmínku o mimozemských civilizacích a ukrývá hmatatelné důkazy...

Tak nějak znějí zprávy o mimozemských civilizacích, vířící ve virtuálním světě internetu, v jeho podmnožině ufologických webů. Není to ani první, ani poslední zvěst tohoto druhu. Jejich osud bývá podobný - zkoumaví lidé si ověří, zda se v programu pátrání po E. T. skutečně vyskytl nějaký Craig Kasnov, zjistí se, že nikoli, ba dokonce že jde o zlovolnou záměnu jmen, protože projektu SETI se účastní Craig Kasnoff. Pak se ukáže, že i ty fotky na webu jsou pozůstatky poškrábané emulze, zpráva je prověřena a zavržena... a koluje dál jako nějaké kosmické smetí na oběžné dráze.

Nicméně sám program SETI pokračuje už přes padesát let. Jeho duchovnímotcem byl v roce 1960 astronom Frank Drake. On navrhl, aby se použily radioteleskopy a aby pátraly po eventuálním mimozemském rádiovém vysílání. Problém byl v obrovském rušení signálu. Je to, jako kdybyste pátrali po housličkách malého cvrčka skrytého v trsu trávy na dělicím pruhu dálnice, kde na jedné straně běží finále fotbalového turnaje a na druhé běsní technoparty.

Po půlstoletém pátrání jsou výsledky nulové, pokud nebudeme za výsledek pokládat finanční krach projektu.

Projekt se finančně skoro vzpamatoval na přelomu letošního roku, mimo jiné i díky velkorysému daru Paula Allena, spoluzakladatele Microsoftu.

Další vzpruha přišla v těchto dnech z Austrálie.

Zde dali projektu k dispozici soustavu radioteleskopů systému VLBI, takže bylo možné prozkoumat kosmické okolí hvězdy označené jako Giese 581.

Jde o zkratku anglického Very Long Baseline Interferometry. Princip leží právě v té "very long baseline", tedy v dlouhé základně. Jde o to, že kosmický objekt zkoumá množství od sebe vzdálených radioteleskopů. Ty tvoří rozsáhlou síť, jsou vzájemně propojené a koordinované pomocí atomových hodin. Sdružené radioteleskopy se používají už delší dobu, ale musely být propojeny kabely, ať už klasickými, nebo optickými. Metoda VLBI má významné vědecké výsledky a má i přímé praktické dopady, například poskytuje data pro upřesnění matematických modelů k předpovídání vývoje počasí. Sítě VLBI jsou rozesety po celém světě, disponují jimi vědci v Evropě, Kanadě a USA, v Rusku, Japonsku a - jak bylo řečeno - v Austrálii.

Tým vědců z Curtin University věnoval zkoumání osm hodin pracovního času radioteleskopu Parkes, dále pak sítě Mopra nedaleko Narrabi a Australia Telescope Compact Array. Kolem zmíněné hvězdy Gliese 581 krouží planety, které by snad mohly mít podmínky vhodné k uchování života. Výsledek experimentu je pozitivně negativní. Prokázalo se, že technologie VLBI je vhodná k cílenému podrobnému zkoumání vzdálených kosmických objektů, avšak žádné rádiové signály mimozemského původu zachyceny nebyly.

Haló, jste tam?

Pátrání po mimozemských civilizacích je hledání svatého grálu moderního věku. Vždyť i Jan Neruda kladl žábám do tlamy otázku, zda jsou v nebeských dálavách žáby taky. Ošidnost problému definoval už v polovině minulého století Enrico Fermi v takzvaném Fermiho paradoxu. Dá se stručně vyjádřit asi takto:

Vesmír je tak veliký, že v něm lze předpokládat existenci technických civilizací. Nemáme však žádný důkaz k podpoře této domněnky. Může to mít tři příčiny. Buď je východisko úvahy mylné a technické civilizace jsou vzácnější, než si myslíme, nebo naše pozorování mají mezery a ještě jsme je nenašli anebo je špatná sama metodologie pátrání a díváme se špatným směrem.

Ani po více než padesáti letech se nedá k Fermiho úvaze mnoho dodat. V programu SETI pátráme po rádiovém vysílání. Tento energetický přenos informace je trvalou součástí našeho technického života. Zdaleka nemusí být jediný způsob, jak informace přenášet na velké vzdálenosti. Dokonce je zřejmé, že na opravdu kosmické vzdálenosti je to způsob nepraktický, ba nevhodný. Vždyť i konverzace s obyvateli oběžnice Gliese 581 by měla důsledkem vzdálenosti 26 světelných let prodlevy v délce jedné čtvrti století. Skutečně vyspělé civilizace by pravděpodobně využívaly jiného prostředku přenosu informace, který ovšem předpokládá nadsvětelnou rychlost.

A jsme ve sféře čiré fabulace, tak málo podložené fakty, že nemá velkou cenu se tou věcí vážně zabývat. O to zajímavější je otázka, proč projekty typu SETI vznikly a proč se v nich pokračuje, třebaže zatím k ničemu nevedou.

Asi je v nás zakódován jakýsi princip nezaručitelnosti výsledku. Kdyby naše konání směřovalo jen k činnostem se zaručeným výsledkem, setrvali bychom v blažené bídě kamenného věku. Objev je vždycky dopředu nezaručený. Kolumbus neměl jistotu, že dopluje do Indie, když se vydá napříč Atlantikem směrem západním. Pokud někdy dospějeme do fáze, že se budeme zabývat výhradně činnostmi se zaručeným pozitivním výsledkem, nebude to začátek konce. Bude to konec koncovatý a zaručený.

Takže dík za experiment SETI, za úspěch bez výsledku.

LN, 7.6.2012