„Tento rok budeme mít přležitost si zvolit buď naprosto zkorumpovanou lhářku, nebo totálně nezodpovědněho egomaniaka“ (v originále „a thoroughly corrupt liar and an utterly irresponsible egomaniac“). Touto větou začínal autor Thomas Sowell, černoch, ekonom, významný vědec na kalifornském Hoover Institute, v textu uveřejněném v Townhall Daily, 17. května 2016. Tak tomu půl roku před oněmi prezidentskými volbami, v nichž se ve finále utkali Hillary Clintonová, kandidátka Demokratická strany, a kandidát Republikánské strany, jímž se k notnému překvapení stal Donald Trump, poté, co se mu podařilo přetrumfnout šestnáct zájemců o nominaci svou stranou (známé iniciálkami GOP - Grand Old Party). Jestliže Hillary způsobila nedůvěru (inspires distrust), Trump byl zdrojem znechucení (inspires disgust), toť slova tohoto výtečného Sowella.

Trump byl a stále je autentický unikát. Zájemci o dosažení politické kariéry zpravidla začínají z nižších, dosažitelných stupínků svých ambicí: napřed funkce místní, pak krajské, celostátní - kýžené zvolení stát se ve Washingtonu kongresmanem, senátorem, v domácím prostředí svého státu guvernérem a pak tedy usilování o výkon nejvyšší - čtyřleté a maximálně osmileté nájemnictví v Bílém domě. Ve dvacátém století se vyskytla výjimka - Dwight Eisenhowera. Ten žebříček k politické kariéře pominul svou rolí vrchního velitele spojeneckých vojsk za druhé světové války. Trump žádnou uniformu nikdy nenosil, vojenské povinnosti za války ve Vietnamu se nijak čestným způsobem vyhnul. Ale ve svém dosavadním počínání majitele nemovitostí včetně mrakodrapů si zdatně počíná, dokonce se schopností se úspěšně vypořádat s víc než jedním bankrotem. Nedalo by se ale vyloučit, že na prezidentském křesle by třeba úspěl.

Ovšem jeho naděje na volební vítězství se všeobeně odhadovala na maximálně deset procent. Každý aspoň trochu realista počítal s vítězstvím Hillary a s chmurnými následky. S takovou prezidentkou v době, kdy její Demokratická strana měla většinu v Senátu, ona by k Nejvyššímu soudu na uvolněná místa jmenovala nové soudce, kteří by pohrdali právem, stejně jak již ona mnohokrát prokázala.

Hillary ve své kampani velice zdůrazňovala své zkušenosti a zásluhy v zahraniční politice, jež ale končila důkladným fiaskem. Již jako senátorka hlasovala proti tzv. surge (doslova „vysoká vlna“, ve smyslu „iniciativa“), která by byla zachránila Irák a dosáhla porážky teroristů. Za jejího působení ministryně zahraničních věcí došlo k přemnohým neúspěchům, fiaskům - v Egyptě, Libyi, Iráku, Íránu, na Ukrajině, v Severní Koreji nebo Číně. Tolik takových zkušeností v Bílém domě nebude třeba.

Volby teď máme za sebou, náramně nás výsledek překvapil a zejména v dálavách zájemce mátl. Teprve se zpožděním se seznamovali s americkým systémem, že sice kandidát může zvítězit v počtu celkově získaných hlasů, čímž ale ještě nevyhrál, jestliže oponent získal víc hlasů tzv. Electoral College. Americké prezidentské volby jsou totiž utkáním padesáti států, od jižanské Alabamy po kovbojský Wyoming, každý s poněkud odlišnou problematikou a pravidly, navíc počet obyvatelstva rozhoduje o počtu hlasů přidělených v oné Electoral College, které pak rozhodují. Takto v roce 2000 prohrál tehdejší viceprezident Albert Gore a tentokrát stejně dopadla Hillary Clintonová.

Mnozí z nás překvapením zajásali. Poražený tábor se pustil do hledání příčin právě uštědřeného debaklu.

- - -

Prvním zasažitelným důvodem byla ovšem kandidátka Hillary. Její kampaň stála miliony či spíš i miliardy dolarů a místo aby byla věnovala pozornost dosud bělošské většině voličů, jakkoliv se zmenšující, soustřeďovala se na zdůrazňování hanebných vlastností svého protivníka, s aspoň devadesátiprocentní jistotou, že obdrží hlasy černochů a Hispánců. Správný to předpoklad sympatií, ale nikoliv záruka jejich volební účasti, která se neuskutečnila. Prohru jí zaručily nepředpokládané porážky ve státech jako Michigan, Wisconsin, Pennsylvánie a dokonce i Florida. Však značně jí ublížila reakce na floridský červnový masakr v nočním klubu (gay night club) v Orlandu, kde islámští teroristé se vyznamenali 49 vraždami a 53 zraněními.

Reakce Bílého domu započala sdělením, že FBI vyšetřuje blíž nijak víc zpřesněný „act of terrorism“. Obama oznámil národu, že se nepřišlo na zjištění příčiny masakru. Premisa o přesvědčení, že islám je přece náboženstvím míru, zůstala nedotčena a kdo o ní pochybuje, se dopouští nehorázného zločinu islamofobie. Takže jsme vlastně národem blbečků, nevědoucích, že islamisté - al-Kajda, ISIS, etc. - vyhlásili válku nám infidels, zejména Americe, USA - Great Satan.

Obama a taktéž i Hillary, důsledně se neodlišující od jeho přesvědčení a počínání, vycházejí z bizárního principu, že nejúčinější zbraní, jak reagovat na terorismus, je porozumění, pochopení, laskavost (proto například z Guantánama pouštět mordýře na svobodu, aby se mohli vrátit ke svým původním zálibám). Zvýšit důraz na nebezpečnost zbraní spíš než na motivaci těch, kteří jimi zabíjejí. Na americkou společnost pak dopadá břemeno odpovědnosti, aby dokazovala, že ona vlastně není důvodem teroristického počínání.

Významný, dost ojedinělý publicista Dennis Prager, v eseji s názvem „What If the Orlando Murderer Were a Christian?“ (Townhall, 19.7.2016) začíná otázkou, jak by oficiální media, jakož i mluvčí Demokratické strany reagovali v případě, že oním multivrahem v Orlandu byl křesťan. Jak mohutně by se byly sdělovací prostředky rozběsnily na křesťanství, na jeho historii - křižácké výpravy, španělskou inkvizici, podílení se na obchodu s otroky! Při té příležitosti by se jaksi opominula zmínka, že přemnoho desítek milionů Indů ztratilo život během předchozích století muslimského vladaření, jakož i o islámských praktikách s de facto otroctvím leckde ve světě do dnešních dnů. Ano, taková realita se nezveřejňuje, však by to byl univerzálně zatracovaný zločin islamofobie.

- - -

Mohutně se ztrapnila media včetně někdejších pilířů solidní objektivity jako The New York Times, tentokrát otevřeně fandících demokratům, jejich kandidátce Hillary, a příslušně zkreslujících jejich opozici, nejen Trumpa, ale i členy jeho početné rodiny.

A přesto volby dopadly, jak dopadly. Velmi vlivný týdeník Time dokonce a velice nerad tohoto Donalda jmenoval Mužem roku. K tak nepohodlnému kroku byly k dispozici patřičné precedenty. Tak byl přece kdysi oceněn Hitler a po něm i Stalin.

Trump se svým bohatstvím netají a rovněž neváhal při sestavování své budoucí vlády jmenovat několik značných boháčů - kteří přijetím ministerské funkce si finančně určitě ublíží. Že ti by byli podplatitelní? Jak si koupit Rotschilda a v Čechách Schwarzenberga?

Povolební kanonáda ještě zcela neustala, do Trumpa je teď též stříleno s tvrzením o jeho proruských, proputinovsky orientovaných sympatiích, ba i počinech. Putin si nejen přál Trumpovo vítězství, ale i zasahoval do volebního procesu vměšováním, známým nyní jako hacking - proniknutím do komunikační sítě nepřítele nebo si informace koupit. Moskva pak některé všelijak získané informace dává dál do oběhu. Dozvídáme se, že mnoho hacking se povedlo do centra Demokratické strany, jakož i ovšem k tajemstvím republikánů.

Velice se v těchto záležitostech angažuje dosluhující Obama. Navíc se provalila disharmonie mezi počínáním FBI, orgánů vyšetřujících nezákonnou činnost, a CIA, zpravodajskou agenturou, činností špionážní, do níž se kdysi dávno podařilo proniknout našemu českému Karlu Koecherovi ve službách StB i KGB.

Dosluhující prezident Obama nyní značně usiluje o dosažení své kýžené legacy, své image. Nebude to mít snadné. Za osm roků jeho prezidentování se národní dluh zdvojnásobil, tuze vzrostl počet nezaměstnaných, příjemců stravenek, jeho Demokratická strana ztratila kontrolu v obou komorách Kongresu, též ve většině států teď vládnou republikánští guvernéři.

V pátrání po hackerech se na veřejnost dostaly zprávy o jejich motivaci, jejich zdrojích, došlo k důkladné disonanci mezi FBI a CIA v hodnocení situace. FBI, převážně větev vyšetřující a výsledek - zjištěná fakta - pak předkládá prokurátorovi, aby provinilce zažaloval, kdežto CIA ke svým závěrům postačí předpoklad nekalé zkušenosti. (The Washington Post, nejvlivnější noviny v hlavním městě, 9.12. uveřejnily zprávu, že CIA našla důvod uvěřit - „found reason to believe“ -, jak Rusové intervened, zasáhli do amerického volebního procesu. V Trumpův prospěch ovšem.

Ve školství všech stupňů převládá ponurá nálada. Na mnohých učilištích došlo ke zřízení zvláštních prostorů pro žactvo, jakož i ostatní personál, aby tam společně štkali nad krutým, jimi neočekávaným volebním výsledkem. Takovou náladu vhodně ilustruje tato televizní zpráva: Orange Coast College, profesorka jménem Cox studentům kromě jiného též oznámila, že „Trump was an act of terrorism.“ I takový výkon objektivní výuky. Jeden ze studentů si ho zaznamenal na magnetofon. Došlo k vyšetřování, předpokládám, že došlo k trestnímu postihu studenta, nikoliv profesorky.

Tento týden (tenhle text píši 12. prosince), takto obviněný terorista Trump má oznámit své rozhodnutí, koho že si vybral na funkci ministra zahraničních věcí.

Touto záležitostí se míním zabývat příště.

KONEC

P.S. Teprve po napsání tohoto článku si Trump vybral jako svého ministra zahraničních věcí mně dosud totálne neznámého Rexe Tillersona.

Neoficiální stránky Oty Ulče