... proč jsou ještě na svobodě?

To je jedna z otázek, které si člověk klade, když se dívá na dokument italské televize, na kterém tři najatí vrazi přiznávají svoji spoluvinu na zabití víc jak osmdesáti účastníků protivládní demonstrace 20. února 2015 na kyjevském náměstí Majdan.

Ta ohavnost se měla stát z příkazu bývalého demokraticky zvoleného prezidenta Viktora Janukovyče v jeho posledním zoufalém pokusu udržet se u moci. Mnozí tomu uvěřili a početní jsou ještě ti, kteří na to stále přísahají.

Pochybností o této Posvěcené Pravdě bylo mnoho a točily se kolem otázky, proč byprezident, ohrožený požárem nespokojenosti, přiléval olej do ohně. Hledaly se možné stopy k někomu jinému, ale moc jich nebylo, zejména věrohodných. Ta nejzávažnější byla obsažena v záznamu telefonního rozhovoru, který měla koncem února 2014 tehdejší ministryně zahraničí EU Catherine Ashtonová se svým estonským protějškem Urmasem Paetem.

„Vše ukazuje na to,“ řekla Ashtonová na kopii rozhovoru, jež unikla na veřejnost, „ že jde o stejný rukopis, stejný typ kulek, a je opravdu znepokojující, že ta nová koalice nechce vyšetřit, co se vlastně stalo, takže den ode dne sílí porozumění (understanding), že za odstřelovači nebyl Janukovyč, ale někdo z nové koalice.“

Poplatné sdělovací prostředky všemožně zlehčovaly význam rozmluvy dvou ministrů zahraničí. Například CNN názor Ashtonové předeslala doporučením jak posluchačům, tak čtenářům svého zpravodajství, ať mu nepřikládají přílišnou důležitost, protože případ se stále ještě vyšetřuje. Netrvalo dlouho a nepohodlná slova zmizela v díře zapomnění.

Doznání a svědectví

Nové a usvědčující stopy nyní přináší dokumentární film milánské TV Canale 5. Tři důstojníci gruzínské armády, Alexander Revazišvili, Koba Nergadze a Zalogi Kvaratskhelia, přiznávají na kameru, že byli najati Mamukou Mamulašvilim, pravou rukou gruzínského ex-prezidenta Michaila Saakašviliho, aby splnili „zvláštní poslání“ jako odstřelovači na Ukrajině. Dostali tisíc dolarů na ruku a dalších pět měli slíbených po „splnění úkolu“.

Po příletu do Kyjeva 15. ledna 2015 byli vybídnuti, aby si vybrali střelecká postavení v hotelu Ukrajina a v budově hudební konservatoře, odkud je otevřený výhled na Majdan. Tvrdí, že spolu s nimi byli další snajpři, mezi nimiž bylo několik Litevců. Celá skupina, ke které se připojil Mamulašvili a Sergej Pašinsky (stal se po euromajdanu premiérem dočasné vlády), byla podřízena Brianu Christopherovi Boyengerovi, vysloužilému odstřelovači 101. výsadkové divize US Army. Ten v současné době bojuje v řadách Gruzínců na Donbasu, kterým velí Mamulašvili.

Najatí zabijáci prožili měsíc pod stany na Majdanu a zpestřovali si čekání bitkami s policisty. Zbraně a munici dostali až 18. února v hotelu Majdan. 20. února časně ráno přišli Mamulašvili a Pašinský, kteří jim oznámili, že situace (pučistů) se zhoršila natolik, že násilí nestačí a „musí se začít střílet“. Nergadze se podle své výpovědi zeptal, na koho. „To je lhostejné,“ měl odpovědět Pašinsky, „hlavní věc je rozpoutat chaos.“

„Na dláždění leželo hodně mrtvých a raněných,“ vypovídá Revazišvili. „Mojí první myšlenkou bylo rychle zmizet, než mě chytí. Jinak by mě roztrhali na kusy.“

Tři kajícní vrazi z Gruzie dodnes nedostali slíbených pět tisíc dolarů. Rozhodli se proto říci svoji pravdu o Majdanu a o těch, kteří je „použili a opustili“. Kromě pomsty se naivně domnívají, že se vykoupí přiznáním a obvyklou výmluvou, že pouze plnili rozkazy. Dělali jsme jen to, co nám organizátoři poručili, brání se unisono. Kdo? Ochotně jmenují Andreje Parubije (předseda parlamentu), Sergeje Pašinského (člen parlamentu zastupující Lidovou frontu), Vladimira Parasjuka (nezávislý poslanec, pokládaný za hrdinu Majdanu) a Mamulašviliho.

Gruzínci sehráli a hrají v ukrajinském dramatu významnou roli zásluhou Michaila Saakašviliho, který zavlekl svoji vlast do války s Ruskem, prohrál ji, stejně tak i následné volby, byl obžalován z korupce, utekl do Spojených států, pak se dal do služeb čokoládového krále Petra Porošenka, přijal ukrajinské občanství, stal se v roce 2015 guvernérem jedné provincie, byl zbaven ukrajinského občanství, vyhnán ze země a prohlášen za nežádoucího. Znovu pobýval v USA a letos se ilegálně vrátil na Ukrajinu, kde chce rozpoutat novou barevnou revoluci a nahradit Porošenka.

Časovaná bomba

Dokumentární film Ukraine – The Hidden Truth s anglickými podtitulky lze shlédnout na internetu. Tato sopka vybuchla a vychrlila lávu informací už před dvaceti dny oproti chvíli, co tohle píši. Světové mediální seismografy se však nepohnuly. Poplatný tisk, televize a rozhlas připomínají onu opičku, co si zakrývá oči, uši a ústa.

Co je na italském televizním dokumentu závadného, aby zůstal pod pokličkou? Že to může být ruský šotek? Neunavujte, prosím, ale i v takovém případě bychom se měli tím zaobírat a odhalit podvod, protože jde o tak závažnou věc.

Skutečnost je prostá. Film ukazuje tři Gruzínce, jak se přiznávají k vraždám a svádějí vinu na údajné osnovatele. Co nám odhalují, by měla vyšetřit nezávislá komise a svůj nález zveřejnit. Gruzínští zločinci patří za mříže a před soud pro úmyslnou vraždu a případné křivé svědectví.

Masakr na Majdanu byl cynický, politický zločin. Změnil osud ukrajinského lidu, rozvrátil vztahy mezi národy a stal se zdrojem nepřátelství mezi Evropou a Ruskem. Jeho následky trvají a jsou časovanou bombou pro mír v Evropě. Nezbytným prvním krokem, jak ji zneškodnit, je zjistit, kdo zločin vykonal, kdo za ním je a komu prospívá. Žádná stopa nesmí být zanedbána. A nikdo nesmí být nad zákonem.

Koba Nergaze

Michail Saakašvili