Už dvanáctý den pokračují v Turecku demonstrace proti premiérovi Recepovi Tayyipu Erdoganovi, které původně začaly jako protest proti záměru vykácet a zastavět jeden z posledních parků v Istanbulu. Po zásazích policie, při kterých byli zabiti tři lidé a na 5000 dalších bylo zraněno, se demonstrace rozšířily do nejméně 78 měst a vyvolaly největší krizi více než desetileté vlády Erdoganovy Strany spravedlnosti a rozvoje.

K jejich utišení a ukončení přitom stačilo tak málo – vyslechnout nespokojené obyvatele a vyjednat nějaký kompromis. Tuto snahu naznačil vicepremiér Bülent Arinc, který se jim už minulé úterý omluvil za nadměrné užití policejní síly a nabídl jednání. Tehdy však byl premiér Erdogan na zahraniční návštěvě. Když se z ní vrátil, bylo po vstřícnosti.

Erdogan své záměry prosazuje za každou cenu a nesnese nesouhlas a odpor. Po návratu do Turecka kategoricky vyloučil, že by od svého plánu ustoupil, a označil demonstranty za vandaly a anarchisty. Tím jen přilil olej do ohně a k požadavkům nespokojených lidí na istanbulském náměstí Taksim, jimiž je odvolání velitelů policejních zásahů, propuštění zadržených demonstrantů a potvrzení demokratických práv, přibyla Erdoganova demise a předčasné volby. Premiérova vládní strana dokonce o možnosti voleb o víkendu jednala, ale podle očekávání rozhodla, že žádné nebudou. Policie dál zasahuje v Istanbulu i Ankaře vodními děly a slzným plynem, protestující přísahají, že vytrvají, a tón zostřuje i Erdogan.

Je však třeba zdůraznit, že Erdoganovo počínání se nelíbí jen části Turků. Společnost je rozdělena na dvě víceméně stejné poloviny, jak ukazují i výsledky posledních voleb, kdy Erdoganova strana získala 50 % hlasů, i intenzita současného odporu a podpory Erdoganových příznivců, kteří také mobilizují síly.

Jeho zastánci připomínají, že premiér zavedl demokratické reformy, ztrojnásobil příjem na hlavu a pozvedl hospodářství, jež je dnes 17. nejvýkonnější ekonomikou světa, omezil moc armády, která během čtyřiceti let svrhla čtyři vlády, a zahájil přístupová jednání s Evropskou unií nebo mírové rozhovory s kurdskými separatisty.

Druhé polovině Turků vadí, že si Erdogan osvojil příliš autoritářský styl, omezuje osobní svobody, pod nejrůznějšími záminkami zavírá příslušníky armády a novináře, jichž je ve vězení víc než třeba v Íránu, a v neposlední řadě islamizuje společnost. Zakázal noční prodej alkoholu, posílil výuku islámu ve školách, pokusil se kriminalizovat cizoložství, snaží se zakázat potraty a vyvíjí tlak na ženy, aby se oblékaly jako konzervativní muslimky. Kritici Erdogana obviňují z arogance, velikášských ambicí a chování osmanského sultána.

Premiér protesty považuje za osobní urážku a dotčeně odmítl i výzvu Evropské unie k vyšetření adekvátnosti policejních zásahů proti demonstrantům. Rád prezentuje Turecko jako vlastnoručně vytvořený model islámské demokracie. Trojnásobné volební vítězství ho přesvědčilo, že je nejpopulárnějším politikem v zemi a největším hrdinou po zakladateli světské Turecké republiky Mustafovi Kemalu Atatürkovi. Faktem je, že opozice je příliš slabá a Erdogan v podstatě nemá politického soupeře. Je si jistý, že současné protesty ustojí, a nejspíš to tak skutečně i bude – jen jestli si zachová chladnou hlavu a nepokazí mu to ješitnost.

V neděli varoval demonstranty, že jeho trpělivost není bezmezná, a svolal na nadcházející víkend své stoupence na shromáždění na svou podporu. V pondělí ale vicepremiér Arinc prohlásil, že se Erdogan ve středu sejde s demonstranty a vyslechne je. Včera ráno se však policie pokusila vyklidit Taksim a při střetech s protestujícími použila kromě slzného plynu a vodních děl i gumové projektily. Zda bude řešení sporu pokojné či násilné, tak v této chvíli ještě není jasné.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus