Jaký je technologický výhled do roku následujícího? Hlavně za mlhou nejistoty. Se závěrem roku nastává i čas bilancování a prognóz.

V oblasti technologií je prognostika obtížná, neřkuli nemožná. Samozřejmě nemá smysl předpovídat na krátký časový úsek. V rozmezí jednoho roku, dejme tomu roku 2013, se neuděje nic očividně převratného. Stávající technologie se vyvíjejí a vznikají nové. Ty ovšem jsou ve stadiu dá se říci larválním, s minimální praktickou upotřebitelností. Uplatní se nebo zaniknou v průběhu delšího časového úseku. Jak dlouhého? To je otázka, která zajímá teoretiky, investory i širokou veřejnost.

Cyklus vývoje

Americká výzkumná instituce Gartner Group se sídlem ve Stamfordu v Connecticutu přišla v roce 1995 se zajímavým pohledem na vývoj technologií. Ten byl z mnoha stran napadán a kritizován, nicméně už na první pohled je třeba konstatovat, že na něm něco je.

Technologický vývoj podle tohoto pojetí probíhá v hype cyklu. Jiří Koděra z firmy SaaS přeložil klíčové pojmy teorie a dovolím si je zde citovat. Vývoj začíná technologickou spouští. To je prezentace nějakého projektu, zveřejnění, uvedení do provozu. Následuje nadměrné očekávání, které stoupá až ke svému vrcholu, tedy píku. Zde dochází ke zlomu a zájem se propadá do údolí zklamání. Odtud se technologie škrábe po svahu osvícení zase nahoru. Děje se to za nezájmu tisku, a tudíž veřejnosti. Teď už osamělé firmy pracují jako bobři a tlačí technologii kupředu. Když to dopadne dobře, technologie dosáhne planiny produktivity, ujme se a dojde obecnému přijetí.

Na teorii je pěkná její obraznost a hlavně – možnost zpětné aplikace. Uvedu dva příklady.

Jaderná energetika vznikla v padesátých letech minulého století. Její popularita prudce stoupala. Nedělní přílohy denních listů zveřejňovaly vize železničních lokomotiv a letadel poháněných miniaturními motory na jaderný pohon. V sedmdesátých a osmdesátých letech došlo ke zlomu a v některých zemích, jako je Rakousko nebo Německo, se jaderná energetika propadla až na samo dno údolí zklamání.

Je těžké odhadnout, v jaké fázi se dnes nachází. Především záleží na společenském klimatu. V Číně se jaderky staví o sto šest, Francie i Česká republika svoji jadernou energetiku brání zuby nehty. Těžko soudit, zdali tato technologie dojde obecně, tedy všude a natrvalo, planiny produktivity.

A v tom je metodická potíž gartnerovské prognostiky. Zpětná aplikace na křivku je hodně volunaristická, a pro spolehlivou prognózu nejsou žádná přesná definovatelná vodítka.

Devět stupňů

Obdobný proces vidíme ve vývoji kosmického výzkumu. Technologická spoušť cvakla brzy po válce, kdy se na několika místech světa navázalo na předválečné a válečné experimenty a rakety zamířily kolmo vzhůru, do kosmického prostoru. Píku se dosáhlo v šedesátých letech přistáním na povrchu Měsíce. Následoval pokles popularity a podpory a dnes jsme svědky vcelku nenápadného vzestupu. Soukromé firmy se pokoušejí vyvinout vlastní systémy a vládní agentury se zvolna stávají čistě parkinsonskými organizacemi, žijí vlastním životem a vývoj nechávají privátnímu sektoru.

Americké vládní agentury, jako je ministerstvo obrany nebo NASA, mají vlastní metodologii, zaměřenou spíše do minulosti, než aby se pokoušela o prognózu. Tak například NASA má devět tříd označení technologické zralosti.

Na nejnižším stupni je základní výzkum, kdy jsou odhaleny principy a jsou uvedeny ve známost. Následuje formulování konceptu, který je podroben kritické analýze. Čtvrtý stupeň prakticky ověřuje věrohodnost principů v laboratorních podmínkách, načež následuje prověřování v reálných podmínkách, a to je ten pátý stupeň. Šestka, to je prověrka hotového prototypu, sedmička je velmi podobná, s ohledem na zaměření NASA je prověrka situována do kosmického prostoru. Na osmém stupni je vše připraveno k letové pohotovosti a devátý stupeň zralosti označuje zařízení, schopné pravidelného provozu.

Metodika amerického ministerstva obrany je velmi podobná, také má devět stupňů, ovšem místo kosmu se uvažuje o bojišti. Jsou to metodologie suché, bez poetických a inspirujících názvů. Jsou velmi deskriptivní a chybí jim ambice něco předvídat. A hlavně, zcela vylučují prvek akceptace, tedy nepočítají s veřejnou podporou nebo odporem.

Efektivní technologie smrti

Pro rok 2013 lze počítat s aplikací gartnerovské křivky i na čistě vojenské projekty. Příklad je na dlani. Ve válce s terorismem se ve stále širším měřítku používají poloautomatické nebo zcela autonomní robotické válečné stroje. Řízené i samonaváděcí bezpilotní letouny se osvědčily v likvidaci teroristických hlavounů, kteří až dosud operovali v ústraní a bez obav o vlastní bezpečnosti. Usilovně se pracuje na pozemních autonomních strojích, určených jak ke transportu materiálu, tak k bojovým akcím. Očekávání roste, více méně tak, jak to popisuje křivka hype cyklu. Ale už se zvedá vlna kritiky a odporu vůči této příliš efektivní technologii smrti. Jelikož euroatlantická civilizace má zřetelné sebevražedné sklony a její hlavní zálibou je podřezávání větve pod zadkem, lze si představit uvržení těchto technik do údolí zklamání.

Ovšem technologie je čert, která se těžko cpe zpátky do pytle, z něhož je vypuštěn.

Jaké tedy jsou výhledy do roku 2013?

V naší životní praxi každodenní existence jsme příliš blízko plátna, na němž jsou namalovány tendence, takže je těžko vidíme. Lze však tušit obrysy těch tří nejdůležitějších. Jsou to biotechnologie v širokém slova smyslu včetně medicínského výzkumu, dále pak nanotechnologie a energetika. Všechny tři se prolínají a vzájemně ovlivňují. V krátkém úseku, a to je rok až pět let, je mimořádně důležitá technologie břidlicového plynu. Ta je schopna podpořit naši energetickou nezávislost i přispět ke zlepšení životního prostředí, ovšem zároveň vyvolává obdobně nevrlou reakci jako jaderná energetika. Bude záležet na společenském klimatu, zdali zůstane na propasti, nebo se vydrápe na planinu produktivity.

Budoucnost je tedy v našich rukách, a to je nejpochmurnější konstatování, jež lze formulovat.

LN, 27.12.2012