Před necelým rokem vyšel můj článek s názvem O dopadu harampádí poletujícím v kosmu (NP, 31.5.2011).

Začal jsem s definicí onoho OUTER SPACE, doslova "vnějšího prostoru". V roce 1963, čili po sputniku a Gagarinovi, se podařilo OSN - Organizaci států víc se svářících než spojených - jednomyslně odhlasovat Declaration of Legal Principles Governing Activities in Outer Space, s téměř poetickou definicí astronautů či kosmonautů jako "envoys of mankind". Stát, který do kosmu cokoliv odexpedoval, má výlučnou jurisdikci, jakož i odpovědnost za škody v prostoru či na zemi způsobené. Jenže "Deklarace" byla pouhé "vyjádření úmyslu", jehož porušení nebylo porušením právního závazku jako v případě nedodržení mezinárodní smlouvy (vyskytující se zpravidla s označením Treaty či Convention).Taková smlouva , s označením Outer Space Treaty, vešla v platnost v roce 1967 - deset let po prvním sovětském sputniku.

Významná závazná ustanovení smlouvy: demilitarizace kosmu - onoho "vnějšího prostoru" - jakož i tzv. celestial bodies, doslova "nebeská tělesa", čili planety všeho druhu.

Ustanovení o výzkumu a jeho využití k prospěchu nás všech. Se spoluprací a vzájemnou pomocí. Kýžená, zřídka kdy se vyskytující jednomyslnost tak rozličných států.

- - -

Překvapivé pro nás, naprostou většinu neodborníků, je zejména množství všemožného odpadu a jeho rychlost v kosmu. Cokoliv jakékoliv velikosti se řítí vpřed rychlostí osmi kilometrů za vteřinu, čili 480 kilometrů za minutu a 28 800 kilometrů za hodinu. Náraz i miniaturním kousíčkem takového odpadu může důkladně pošramotit, ne-li zcela zničit bytelné interplanetární těleso.

Začátkem roku 2009, ve výši 700 až 1000 kilometrů, naši planetu obíhalo 66 satelitů, umožňujících mnohočetnou komunikaci pozemšťanů, a došlo ke srážce se satelitem s označením Cosmos 2251. Výsledkem byly stovky úlomků o průměru aspoň 10 centimetrů - minimální to velikost postřehnutelná radarem. (Dva roky před touto náhodnou kolizí Číňané, při zkušebním hodnocení protisatelitní zbraně, úmyslně zničili svůj spacecraft ("kosmická loď"), čímž se postarali o obohacení kosmu odhadovaným počtem 150 000 úlomků, z nichž 3000 o dostatečné velikosti, aby je radary zde na zemi mohly postřehnout.)

S každou kolizí přibývá fragmentů. European Space Agency (ESA) oznámila, že počet varovných signálů o hrozících srážkách se za posledních deset let zdvojnásobil.

Jak si pak počít s vyřešením nároků na náhradu škody, způsobené kým komu v takové výši a dáli? Pozůstatky sovětské rakety s radioaktivním zářením zasáhly naštěstí liduprázdnou končinu velikánské Kanady a Moskva se uvolila poskytnout příslušnou kompenzaci.

- - -

Nejeden čtenář mě poté kontaktoval, vesměs s pochmutným podumáním, jak takovým situacím předejít, a když už k nim pak přece jen dojde, co by se asi mělo či dalo za takové situace udělat.

Jednou z metod, prosazovanou americkými vojenskými kruhy, je použití laserů (ground-based), jež by nebezpečně se řítící šmejd doslova vypařily (to vaporize).

Preventivní opatření je technicky údajně zvládnutelná záležitost - například satelity vybavovat již existujícím sebedestruktivním mechanismem. Výrobci, jakož i zákazníci se ale vyhýbají takto zvýšeným nákladům.

Teď jsem se ale dozvěděl novinku, která je příčinou napsání tohoto textu. Novinka to je švýcarská. Tam v únoru 2012 oznámili odstartovánín projektu janitor satelite (janitor - vrátný, domovník, školník)., aby v kosmu takto učinně zametal. Prototyp tak užitečného nástroje s jménem CleanSpace One buduje Swiss Space Center švýcarského federálního ústavu technologie v Lausanne (EPFL). Náklady na zhotovení jednoho takového školníka se odhadují na pouhých deset milionů švýcarských franků, k odstartování má dojít během tří až pěti roků a jeho prvním posláním bude úsilí v kosmu se zmocnit a deaktivovat dvě tam kroužící a již neužitečná tělesa z roku 2009 a 2010.

Americká NASA odhaduje, že v současné době se obrovskou rychlostí s neméně obrovským destruktivním potenciálnem řítí půl milionu (500 000) úlomků či celých kusů všemožného harampádí. Již došlo aspoň ke dvěma zaznamenaným kolizím - v roce 1996 s francouzským satelitem, v roce 2009 s ruským satelitem. Každý takový karambol ovšem svými dalšími úlomky zobtížní existující stav věcí.

Astronaut Claude Nicollier, též profesor na EPFL, specifikoval tři problémy, s nimiž musí tato nová technologie zápolit:

Za prvé, zvládnout směr letu a usměrnit podle potřeby.

Za druhé, schopnost rychle se řítící úlomky lapit. Výzkumníci jsou dokonce pohrouženi do počínání zvířat a rostlin k použitelné imitaci jejich schopností.

Za třetí, vypořádat se se závěrečným stádiem, aby pochytané haraburdí na zpáteční cestě včas shořelo, než sem k nám na naši planetu dopadne.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče