29.5.2024 | Svátek má Maxmilián, Maxim


Diskuse k článku

SVĚT: Vyhlídky na úklid v kosmu

Před necelým rokem vyšel můj článek s názvem O dopadu harampádí poletujícím v kosmu (NP, 31.5.2011).

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
B. Uhlich 23.2.2012 0:43

Domnívám se, že se jedná o poměrně umělý problém

Faktem je, že odpad je ve vesmíru rozložen poměrně "rozumně", protože nejvíce ho je na tzv. nízkých oběžných drahách..tam je sice nejnebezpečnější, ale zas na druhou stranu - jeho setrvání je velmi omezené, protože tam už nějaký velmi zředěný vzduch je a jeho brzdný vliv není zanedbatelný. Tedy vše, co se pohybuje na nízkých drahách se dříve nebo později dostane do hustých vrstev atmosféry a shoří to tam. Ty doby jsou od měsíců po řádově roky. Všichni víte, že i do mezinárodní vesmírné stanice ISS se musí pravidelně "strkat", aby se nedostala do takové výšky, kde by její životnost byla zpečetěna. Horší je to na vysokých oběžných drahách, kde je doba oběhů prakticky neomezená...může se jednat až o stovky tisíc let. Tam se ovšem už moc drobného (tedy mimořádně nebezpečného) odpadu nepohybuje...tam je spíš množství vysloužilých družic (jen po systému IRIDIUM zůstalo na oběžné dráze na 70 družic) Výhodou ovšem je, že oprakticky všechna tělesa jsou zmapována a registrována a případný kosmický let se plánuje s ohledem na všechny dráhy tohoto odpadu. Osobně se domnívám, že řešit "sundaváni" vesmírného odpadu je spíš otázka aktivismu a s reálným ohrožením to víceméně nic společného nemá. Navíc logika věci není valná, protože v případě neúspěchu se bude množství odpadu jen zvyšovat. Když vypustíte nějaký lapač odpadu - musíte si k tomu připočítat poslední stupeń rakety, pak odpadlé aerodynamické kryty a nakonec vlastní "lovený" odpad. Když se to povede - dobrá, ale když ne - máme na oběžné dráze o těleso navíc a to vůbec neuvažuji, že se může "vysavač" s loveným předmětem srazit a ve vesmíru přibude další množství dalšího odpadu... Osobně si myslím, že nejlepším řešením bude ponechat věc tak jak je. U nově vypuštěných  přemětů uzákonit povinnost samonavedení do atmosféry a u starých a velmi rozměnrných předmětů se pokusit o odlovení a opět likvidaci v atmosféře. Rozhodně se naprosto nevyplatí cokoliv vozit zpět na Zemi nebo to nějak dálkově ničit...tím se nic nevyřeší.

M. Stuchlik 23.2.2012 9:17

Re: Domnívám se, že se jedná o poměrně umělý problém

Jak donutíte takové Rusko nebo Čínu aby zákon o samonavedení respektovali? Vládci těchto zemí nerespektují nic, respektovat cokoliv co vymysleli američané by považovali za slabost nebo dokonce zradu svých národních zájů, a výmysly prťavých evropských států nejsou ani hodny jejich pozornosti.

B. Uhlich 23.2.2012 9:50

Re: Domnívám se, že se jedná o poměrně umělý problém

No, myslím, že to půjde samo..tohle nemá nic společného s politikou , ale s fyzikou...pokud si sami něco zničí svým odpadem, asi se časem pochopí, že takhle to dál nejde. navíc tady nejde jen autonavedení na sestup, ale spíš zákaz ničení družic ve vesmíru popřípadě o nějaké běžné zvyklosti, co lze ve vesmíru nechat poletovat a co už ne... Např. dříve bylo úplně běžné vypouštění odpadu do vesmíru a nikdo s tím problém neměl...  Jak jsem psal už v předchozím příspěvku..celý problém je dost nafouknutý. ke kolizím na oběžné dráze dochází jen velmi zřídka a zatím větší nebezpečí pro létající kosmické předměty spíš hrozí ze samotného kosmu než ze vzájemné interakce...např. při obrovských a nečekaných slunečních erupcích dochází k obrovským škodám na vybavení družic (převážně odpálené obvody) .. Pokud vím tak škody vznikající touto cestou o několik řádů převyšují škody vzniklé zásahem cizího tělesa.

Ono by se sice mohlo zdát, že to množství létajících předmětů a jejich zbytků je už opravdu nezvládnutelné, ale opak je pravdou. Konec konců při samotném programu raketoplánů došlo jen dvakrát k zasažení (prokazatelnému zasažení umělým objektem) jednou to bylo čelní sklo raketoplánu a po druhé technici zjistili nějaký průstřel čímsi v oblasti motorů. Jinak ve vesmíru běžně dochází k interakci s vesmírným prachem. Určitě si všichni pamatujete na záběry americké stanice Skylab, která byla po několika letech provozu na povrchu samý ďůlek..zvláště pak její umělý ochraný deštník, který tam instalovali místo odpadlého ochranného krytu...  Podle astronomů jsme denně bombardování kilogramy až metráky kamínků i velkých šutrů z vesmíru a nikdo to nijak vášnivě neřeší...tedy dost dobře nechápu, proč by se měl dělat světový problém z pár tun létajícího šrotu kdesi na definovaných drahách. Já sice chápu, že vlastní úklid je asi v něčím zájmu, že.... tak proto se z toho začal dělat problém.. není to nic nového, však to známe, jde zas jen o ty peníze, které do toho někdo bude muset vložit.:-)

V. Novák 23.2.2012 10:08

Problém s navedením do atmosféry je spíše technický.

Obvykle se dužice využívají "do mrtě" a když využívání skončí, nezbývá už palivo na navedení zpátky. to byl ostatně i problém Skylabu - doletět k němu nebylo čím, navést rovněž ne, tak nezbylo než jeho pád "řídit" natočením tak, aby měl větší odpor a spadl rychleji. Ale stejně se nevědělo kam dopadne.

Když už se otíráte o Rusy - tak Mir naopak byl naveden do atmosféry a spadl řízeně. Připojili k němu automaticky (to NASA nikdy nezvládla) Progress, který zafungoval jako přídavný motor a na dálku řídili pád do oblasti Indického oceánu/Paifiku.

Velká kompaktní tělesa nejsou problém. jsou zkatalogizovaná, jejich dráhy se neustápe propočítávají, když ohrozí ISS, dostanou kosmo/astronauti pokyn a vyhnou se. Problém je s malými tělesy, zbytky po srážkách a explozích. Špendlíková hlavička na kolizní dráze při první kosmické... To se jedou nemusí vyplatit. Ale o s tím? Zaměřit se to nedá, odpařit laserem ze země taky ne (kdyý se nedá zaměřit), navíc takové lasery dosud nejsou, ač k jejich vývoji dal pokyn už Reagan.

B. Uhlich 23.2.2012 20:42

Re: Problém s navedením do atmosféry je spíše technický.

Souhlasím, když tady v těch oborech jsou lidé dost zblblí sci-fi literaturou, ve sci-fi střílí laserem od boku každý ňouma...bohužel jen ve scifi. Ve skutečnosti je to problém hodně složitý a hlavně mimořádně drahý. Sledoval jsem vývoj laserových zbraní a bylo to velmi zajímavé.... pokud vím tak se tehdy vycházelo z takového úzusu, že je potřeba odpařit asi 1kg letadla na to aby se dalo považovat za zásadně poškozené...a k tomu odpaření 1kg se vědci dostávali mimořádně obtížně. Nakonec se zjistilo, že se to prakticky nedá dělat žádným dostupným laserem a proto byly vyvinuty chemické lasery. Ty fungují tak, že vybuchne určitá náplň utvoří energii a ta je směrována tak jako klasický laserový paprsek..ovšem takový laser je schopen jen jednoho výstřelu, protože po emisi toho vysoceenergetického svazku je zničen.... představa, že by se něco takového používalo při likvidaci statisíců součástek a dílů létajících ve vesmíru je naprosto scestná.

   Já si opravdu myslím, že se jedná o umělý problém , který se zveličuje, aby se obhájilo jeho řešení...však to známe z jiných oborů, že? Technicky vzato úklid vesmíru je v podstatě nereálný a je potřeba se s tím smířit. Zatím jediné technicky zajímavé řešení se jeví cílené rozprašování vodních kapiček ..tak aby se mrak kapiček dostal do střetu s daným tělesem a efektivně ho zpomalil..a i tohle řešení přináší celou řadu komplikací...

   Podle mně se celá věc bude řešit tak, že pokud se v budoucnosti ukáže, že je riziko opravdu velké - tak se přestane na nějaký čas do vesmíru létat a ona si příroda nějak poradí....pokud vím tak denně shoří v atmosféře nemalé množství lidských výtvorů...tak to chce holt trochu trpělivosti a nedělat na oběžné dráze nový nepořádek....  :-)