Klidně, s důstojností dámy přijala Parkanová výsledek hlasování 117 ku 45. Hlasování předcházela sáhodlouhá diskuse, sáhodlouhá proto, že se vysílala v přímém přenosu a na zviditelnění se stála fronta. V debatě čekávaně exceloval Miroslav Kalousek, který opakovaně zesměšňoval hodnověrnost znaleckého posudku, reprezentanta americké auditorské firmy Krcha opakovaně nazval estébákem a naznačil, že za peníze udělá tento člověk cokoli.

Samo znění onoho parlamentního usnesení je politováníhodné, protože předjímá vinu Parkanové. Přitom bylo mnohokrát jasně řečeno na parlamentní půdě i mimo ni, že akt "vydání" nemá být podložen ničím jiným než prozkoumáním, zda nedochází k politické šikaně a manipulaci. Toto se dokázat nepodařilo ani Kalouskovi, ani nikomu jinému. Kalouskův argument, že jde o unikát – a v rozpravě prozrazoval, že některé komponenty se musely na objednávku Čechů vyvíjet a vývoj se musí zaplatit – tedy že jde o unikát, jako jsou unikátem obrazy v Národní galerii (to Kalousek doslova tvrdil), tento argument na prubířské lavici rozumu neobstojí. Jestli se pro české transportní letouny musely vyvíjet obrazně řečeno hodinky s vodotryskem, pak tedy, Cimrman stůjž při mně, nač potřebuje armáda hodinky s vodotryskem? Ale toto všechno je třeba vyšetřit orgánem nezávislým jak na vládě, tak na parlamentu.

Je samozřejmě podivné, že vyšetřování – podle zveřejněných indicií – stojí na jediném posudku a že nic nesvědčí o tom, že by měla Vlasta Parkanová ze zakázky nějaký prospěch. Bez ohledu na to rej milionů kolem případu CASA je ukázka panujícího systému, ten je zavrženíhodný a planě je kritizován dvacet let. Teď je to poprvé, kdy do něho někdo zaryl. Možná je to štěkot na nepravý strom, ale začalo se štěkat a očividně to vyvolává obavy.