Volební účast patnáct a něco procent, to je zatím nejhorší výsledek v senátních volbách. Pět lidoveckých senátorů a dva senátoři s plackou KDU-ČSL, to je úspěch, který nechává hluboko za sebou i druhou nejúspěšnější formaci, tedy hnutí ANO s třemi senátory.

Fiasko z krajských voleb dotvrdila sociální demokracie dalším fiaskem ve volbách senátních. Nejenže celkově ztratila osm senátorů z deseti ziskem pouhých dvou křesel v horní sněmovně, ale prohra postihla i ministra Jana Mládka a usměvavou tvář sociální demokracie Zdeňka Škromacha. Tomu nepomohlo ani vysedávání v bazénku, ani mu neprospěla výzva k občanům, aby zažehli ohně a dali najevo vazbu na národní tradice. Pohořely i mediálně známé tváře. Prohrál slavný dostihový jezdec a trenér Josef Váňa, což je pro něho štěstí, protože z jeho předvolebních veřejných vystoupení bylo jasné, že by to v senátu opravdu neměl snadné. Prohrál to i profesor Václav Bělohradský i se svou tekutou levičáckou ideologií, kterou nastudoval, když usoudil, že mu dosavadní propagace hayekovského pravicového liberalismu přinese méně vavřínů. Velmi zajímavá je rovněž nepříliš zdůrazňovaná informace, že komunisti postavili svého kandidáta v každém obvodě - a ani jeden nepostoupil do druhého kola.

Z neúčasti nelze soudit na smysl senátu. Jako ústavní pojistka senát smysl má a mezi dnes zvolenými lidmi jsou vysoce hodnotní lidé. Na legitimitě jejich zvolení malá účast nic nemění. Kdybychom si představili účast pod pokutou nucenou, velmi snadno si také představíme, jak bizarní figury by se do senátu mohly dostat. Možná, že by i na Járu Cimrmana došlo a to by ještě nebylo to nejhorší, co by nás mohlo potkat. K volbám přišli ti, kteří přišli, a z jejich vůle se odvíjí složení třetiny senátu pro příštích šest let. Všechno ostatní jsou jen řeči.

Signal festival
Ono to s politikou přímo nesouvisí a tyto glosy jsou pro politiku vyhrazené. Opřu se tedy o tezi, že s politikou nějak souvisí všechno, protože když jdou věci veřejné špatně, je pak špatné v podstatě všechno.

V Praze začal ve čtvrtek Signal festival, tedy pouliční interaktivní výstava světelných instalací. Koná se každý rok, trvá čtyři dny, tedy až do neděle. Taktéž ve čtvrtek zahájil v Praze Czech Photo Centre, v Butovicích, na dohod kamenem od stanice metra.

Začnu tím Photo Centre. V Praze je několik institucí vyhrazených fotografii, toto umělecké odvětví rozhodně není otloukánek. Nicméně s velkorysostí Czech Photo Centre se dají stávající instituce těžko srovnávat. Doslova ohromná výstavní síň, momentálně je tam výstava reportážních fotografií Questions Without Answers americké VII Photo Agency, je tam společenské centrum, je tam archiv a běží tam program včetně programů výukových a společenských. Když jsem to viděl, uvědomil jsem si, co bych si asi říkal dejme tomu před deseti, neřkuli dvaceti lety, kdybych něco podobného viděl v Berlíně nebo Paříži: na tohle bychom se u nás nezmotali. Jděte se tam aspoň podívat.

No a ten Signal festival je skvělý mimo jiné proto, že dostane lidi na ulici. Ona je ta Praha ještě pořád hodně zalezlá ke kamnům a televizi. Ve dnech Signal festivalu centrem putují davy od atrakce k atrakci. Lidé se baví, ve vzduchu voní svařáček. Po blbé náladě ani stopy.

A to je to hlavní politikum: nemít blbou náladu.