Šéfredaktor Sardenu se omlouvá autorovi malby Martinu Čáslavovi, že v prvním vydání tohoto článku neuvedl jeho jméno. Samozřejmě mu také jménem všech čtenářů děkuje, že bude i nadále malovat obrazy pro každý díl tohoto seriálu, se kterým se budete na našich stránkách vídat v několika následujících týdnech vždy v pondělí a ve středu. Veškeré malby budou pravidelně ve větším rozlišení doplněny do fotogalerie pod článkem. Na osobním blogu Martina Čáslavy si můžete prohlédnout více z jeho úspěšné tvorby. 

Science fiction je plná destrukce nejrůznějšího charakteru. Autoři postapokalyptických románů nechávají Zemi sevřenou v neúprosných spárech ledu, vysušenou na troud nebo ji rovnou rozstřílejí agresivní mimozemskou rasou. Právě veliká fantazie tvůrců skýtá studnici nejrůznějších zánikových vizí, které určitě stojí za to sepsat a zkatalogizovat. Tento výběr se nesnaží pokrýt celý žánr, ale pouze si z něj vybrat deset zajímavých konců naší planety. Pokud bude úspěch - nevylučujeme, že se k tématu vrátíme v dalším článku s názvem: "Deset ještě hrůznějších způsobů, jak nejlépe zničit Zemi".

V hodnocení míry destrukce (a v ostatních kolonkách) používáme jednoduché bodové hodnocení, které má škálu od 0-10. Nejnižší číslo znamená praktické neporušení zemského povrchu i fungujícího ekosystému, nejvyšší číslo pak znamená rozmetání planety na tak malé kousky, že byste si je následně mohli coby suvenýr odnést v kapse.

1. Zastavení rotace planet

• Zdroj: Brian Wilson Aldiss - román Skleník
• Míra destrukce: 7-8
• Pravděpodobnost: 1
• Atraktivita: 9
• Co je k tomu potřeba: trpělivost

Velmistr žánru B. W. Aldiss nám v jednom ze svých prvních románů ukázal, jak se dá zničit Země prakticky jen působením času. Jeho román se odehrává ve velmi vzdálené budoucnosti - natolik vzdálené, že celý ekosystém prodělal v rámci své evoluce závratné změny.

Autor dedukuje, že planety na sebe vzájemně působí neměnnou silou, která způsobuje velmi pomalé a přesto trvalé brzdění jejich rotace. Měsíc tak postupně zpomaluje Zemi a ta zase zmenšuje otáčení Měsíce. V daleké budoucnosti se tak stane, že se planety zastaví v jednom bodě, jako kdyby se porouchal vesmírný hodinový strojek.

Vzhledem k velkému časovému horizontu se mohl ekosystém přizpůsobit. Na slunečné straně zažívají veliký rozvoj rostliny, které těží z přemíry slunečního záření. Fauna však postupně vymírá a na konec se omezuje jen na jednodruhový hmyz a člověka (!), který však také prochází neodvratitelnými změnami a v čase románu stojí na hranici vyhynutí.

To celé by ještě nebylo tak špatné, protože sama Země zůstává zachována, byť se celý její ekosystém radikálně proměnil. Ke konci románu se však začínají objevovat sloupové ohně a autor konstruuje myšlenku, že každý svět spěje ke svému konci, aby se obrodil někde jinde v jiné podobě. Naznačuje tedy, že Zemi čeká smrt a život bude pokračovat na zatím neurčené planetě v hloubi vesmíru.

Míra destrukce je tedy diskutabilní. Každopádně už v době odehrávání románu je Země obyvatelná jen zhruba ze 70%. Místa na odvrácené straně - navždy utopená v černé tmě - jsou prosta veškerého života. Na druhou stranu autor naznačuje, že úplný konec je za dveřmi a nedá se mu vyhnout.

Pravděpodobnost takovéto situace je zřejmě velmi malá. Autor pracuje s obrovským časovým horizontem. Těžko předpovídat vývoj situace na tak dlouhou dobu, ale my si myslíme, že se lze shodnout na tom, že lidstvo vynalezne jiný a zajisté dostatečně efektivní způsob zničení Země ještě mnohem dříve, než by přišla v úvahu vize pana Briana W. Aldisse.

Každopádně je ale atraktivnost spisovatelovy vize poměrně značná. Rostliny dosahují obrovských rozměrů a okupují veškerou dostupnou pevninu. Lidé jsou jen stínem kdysi dominantního druhu. Neúprosná zeleň džungle! Ekologové by se zbláznili štěstím - pokud by to dopadlo takto.

Příště: Zničení Vogonskou demoliční četou