Míním tím potíže autora sci-fi, který píše o blízké budoucnosti. Posledně jsem tu popisoval, jak jsem psal knihu, ve které se (čeští:) kosmonauté chystají roku 2024 k cestě na Mars. Při jejím psaní jsem měl velkou výhodu v tom, že jsem hlavní část příběhu mohl vytvořit během dvou týdnů v klauzuře nemocničního pokoje infekčního oddělení Fakultní nemocnice Na Bulovce.

První týden jsem měl obrovské štěstí na spolupacoše. Jednak proto, že jim nevadilo mé klepání. Pak proto, že jim nevadilo vyhrávání FM Classic, které jsem si při tom pouštěl na rádijku, aby mi pomohlo uspořádat myšlenky. Rovněž jejich zájem o mou práci byl obohacující. Román se původně měl jmenovat Biliár, ale až kolega Ivo Kaleník, kuchař, který se z Mladé Boleslavi dostal až do Ameriky a na Nový Zéland, mně objasnil několik pravidel skutečného biliáru, které jsem pak mohl vrznout do textu. Ještě větší vliv měl Jiří Borecký z Loučeně. Čirou náhodou (?) má totiž barák kousek od rybníka Jivák, který v mé knížce hraje docela podstatnou roli. Hlavně mi však poskytl neocenitelnou radu: "Dávej tám míň těch výpočtů a napiš raději, jak je to mezi těma klukama a holkama." Takže jakési popisy pohybů nebeské mechaniky a orbitálních manévrů zůstaly, ale objevily se tam i ty věci s klukama a holkama...

Druhý týden jsem už byl na pokoji sám. Text jsem dokončil až doma. Do soutěže Trifid jsem ho odeslal 30. listopadu 2003. Načež v lednu roku 2004 přistály na povrchu Marsu rovery Spirit a Opportunity. Rozradostněný prezident George W. Bush vytyčil jako cíl návrat americké posádky na Měsíc do roku 2020 a následnou pilotovanou misi na Mars do roku 2030. Nato se ozvala agentura ESA s podobným plánem. A pak se ozvali z Tritonu, že teda mi rukopis vezmou - pokud na něm ještě zapracuju. Tak jsem zapracoval, a vznikl jeho konečný tvar. Román jsem přejmenoval na "Zapomeňte na Mars". A málem se zapomnělo, že by měl vyjít...

Ale čas běžel - a realita přepisovala fikci. V červenci 2004 jsem ve Vídni za dva kopečky znrzliny platil tři eura. A já měl ve své knize, že v roce 2024 bude kopeček jenom za euro, a zdálo se mi to moc...

Napsal jsem ve své knížce: "Číňanů je v kosmickém prostoru ažaž." Necelý rok po odevzdání první verze rukopisu se do vesmíru podíval první Číňan. Vypuštění první čínské měsíční sondy se očekává letos v prosinci. Do roku 2020 chtějí Číňané přistát na Měsíci. A pak se hodlají vydat směrem k Marsu.

V létě 2004 vyšla shodou okolností poprvé v češtině snad první "moderní science fiction", totiž Sen Johanna Keplera (napsán 1608, dopisován do autorovy smrti a vydán až 1634). Můj hrdina Martin Špaček si ho tedy jako teenager bude moci přečíst, jak na to v roce 2024 vzpomíná. V latině by mu to tak nešlo...

V roce 1998 jsem v jednom článku pro Psa napsal: "Už by měly hodinářské firmy začít vyrábět hodinky pro marsovský sol!" Tedy pro kratší marsovský den. V textu knížky praví roku 2024 Martin, že je to dobrý nápad, a že si ho "tímto patentuje". Ale jistý mexický hodinář tyto hodinky, s jejichž pomocí se můžete orientovat na Marsu podle Slunce (pokud to budou ručičkové hodinky:) začal nabízet už někdy v létě 2003...

Zatímco se fantazie začaly naplňovat a ze sci-fi se zvolna stávala populárně naučná literatura, měl vydavatel napilno s jinými texty, a mé dílo nemělo ani obálku. Nakonec ji pro mě vytvořila dcerka Terka a věnovala mi ji k Vánocům 2004. (Martinovi "bylo" už pět let!) Vydání knížky se tím posunulo kupředu, takže už v květnu 2005 jsem vyrobil závěrečné korektury. Jak jsem si myslel. Úplně poslední korekturu jsem dělal začátkem července na Nové Louce v Jizerských horách - hned jak jsem se vrátil z dalšího chotěbořského Parconu, kde tedy konečně moje knížka Zapomeňte na Mars byla ouředně poctěna cenou Trifid na rok 2005.

(Hned potom, ještě na Nové louce, jsem se pro zpestření pustil i do sepsání dalšího českého Marka Stonea. Zlato Alwogiry nelze brát jako úplně vlastní, když jsem příběh musel zasadit do světa mistra Garéna...)

V "Zapomeňte..." jsem vymyslel hnutí Rudý Mars, které bojuje proti zelenému imperialismu a za práva cizích nebeských těles na samostatný vývoj. Ale ono něco podobného už existuje! Začátkem léta 2005 jsem na přednášce našeho vynikajícího geologa Petra Jakeše (který "držel v ruce" americké i sovětské vzorky měsíčních hornin) uslyšel jeho názor: "Každý živočišný druh má k dispozici tak čtyři milióny let. Lidé by se měli držet Země a nebrat možnost vývoji na cizích planetách." Ještě jsem měl možnost citovat jeho myšlenky ve své knize (kde vystupuje jako osmdesátiletý praotec hnutí Peter Jake). Ale už mu ji nedám, protože, bohužel, na podzim 2005 umřel...

V předmluvě k Marsu jsem napsal: "Jediný zbrusu nový vynález, který zde najdete, vymyslí český vynálezce Tříska kolem roku 2010 - mřížku s mikroštěrbinami, která štěpí protékající vodu na kyslík a vodík." Dopsal jsem, otevřel noviny - a přečetl si, že američtí vědci zhotovili z porfyrinu nanotrubice, které plní vodou, vystavují slunečnímu záření, a to štěpí molekuly vody na kyslík a vodík...

V mé knížce letí rychlosonda Deep Space Explorer prozkoumat vlastnosti mezihvězdného prostoru za hranicemi slunečního magnetického pole. Do této oblasti se jako první dostal Voyager 1, když na konci května 2005 překonal rázovou vlnu heliosféry. Ještě jednu fintu jsem u rychlosondy DSE použil - co nesilnější nosnou raketu s minimální zátěží. Letos (2006) v lednu odstartovala k Plutu sonda NASA s názvem New Horizons, která má hmotnost pouhých 478 kg. Do kosmického prostoru ji vynesla nejsilnější současná americká nosná raketa Atlas 5. Já "letěl" k Marsu skutečně rychle, ale u něj jsem s nosnou raketou poněkud zabrzdil, takže, kdyby se nezdařil brzdný manévr, dostala by se kapsle s posádkou (či s jejími ostatky) za dva roky k Jupiteru. To se mi zdálo neskutečně rychlé. New Horizons dorazí k Jupiteru už za třináct měsíců od startu ze Země! U Pluta bude v červenci 2015...

A aby to bylo skutečně dokonalé, když jsem hledal, jestli už Triton nevydal mou knížku, vygoogloval jsem slogan:

"Zapomeňte na Mars - dejte si špek v čokoládě!"

PS: Promiňte, že jsem toho tolik zase napsal o psaní své knihy - když už existují filmy o filmu, tak snad by mohla být i "kniha o knize". Však těch šest let, ve kterých postupně vznikala, znamenalo kus života...

********************************************************

PS: Zítra, 10.března 2006 ve 22:25 se asi na čtvrt hodiny zapálí motor sondy Mars Reconnaissance Orbiter. Když se to povede, dostane se na polární dráhu kolem Marsu. A stane se tak jeho čtvrtou aktivní družicí (+Mars Express + Mars Odyssey + Mars Global Surveyor). A ještě na Marsu stále šrotí neúnavné rovříky Opportunity a Spirit...

********************************************************

(Viz i ukázku na Sardenu.)

Tímto vás opětně zvu na křest své knihy, rakeťáckého sci-fi románu Zapomeňte na Mars, která právě vyšla v Tritonu. Bude se konat v úterý 14. března 2006 v 17.17 ve vinárně knihkupectví Krakatit v Jungmannově ulici 14, Praha. Kmotrem je Marcel Grün, ředitel Hvězdárny a planetária v Praze, předseda Astronautické sekce České astronomické společnosti, předseda dozorčí rady České kosmické kanceláře.

Na stejném místě a ve stejném čase se rovněž koná křest povídkové sbírky Jana Poláčka KYBERPUNK & HEAVY, která též vyšla v Tritonu. Tato kniha je první z nové knižní řady „Paralelní světy“ která si klade za úkol zmapovat českou sci-fi a fantasy povídku.