26.4.2024 | Svátek má Oto






RECENZE: Laurell K. Hamiltonová, Provinilé slasti

13.7.2006

 

Provinilé slasti „Já s upíry nechodím, já je zabíjím,“ je prohlášení hrdinky tohoto románu, které si můžete přečíst i na jeho obálce. Anita Blakeová pracuje v soukromé detektivní (dá-li se použít toto slovo) kanceláři, která se zabývá službami spojenými s upíry, nemrtvými, mrtvými i dalšími jevy. Neboť americká společnost přijala existenci těchto bytostí za normální, dostává se jim místo v zákoně - a tím i mimo něj.

Chcete vědět, která z obou nalezených závětí je ta pravá? Stačí pozvat Anitu, aby zesnulého na krátkou dobu oživila a zeptat se ho. Byl některý upír postaven mimo zákon? Pošlete na něj Anitu.

Jenže i upíři mají své problémy. Někdo nebo něco je zabíjí - či spíše likviduje, u neživého nemrtvého mluvit o zabití je drobet protimluv. A přestože Anita je jejich nepřítelem, vědí, že je asi jediným člověkem, který dokáže najít pachatele. Vědí ale také, že Anita tímto úkolem bude, diplomaticky řečeno, málo nadšená. Takže na ni zorganizují drobnou léčku (opět diplomaticky řečeno). Anitě nezbude nic jiného, než se do tohohle úkolu pustit - ale její názor na upíry to celé ještě víc upevní.

Laurell K. Hamiltonová tu vytvořila zajímavý alternativní svět - lidé, upíři, zobmie i ghúlové sdílejí společný prostor, byly pro ně vytvořeny nové zákony a jejich dodržování je vymáháno - mohli bychom říci běžný demokratický model, kdyby ovšem platilo rovné hlasovací právo. Jenže dejte upírům hlasovací právo - a za čas přehlasují živáčky...

Anita je ve zvláštní pozici. Je dobrá v zabíjení upírů - ale ne až tak dobrá, aby stačila na tisícileté vyšší upíry. Někteří ji berou jako sobě rovnou, jiní ji považují za hračku, ostatní se jí bojí. Ona sama ale také zná svoje hranice, a rovnováha, která je v románě naznačena, je principem, který platí nezávisle na ní i na jejích nepřátelích. Do té rovnováhy ovšem musíme započítat taky štěstí, které neochvějně nadržuje Anitě.

I když grafická úprava obálky signalizuje, že román bude krvavý jako tatarský biftek (toto výtvarné pojetí je působivou uměleckou licencí Dagmar Krásné, neboť z upírů obvykle krev neteče), celkem věrně odráží skutečnost, že každou chvíli dojde k nějaké likvidaci, ať již v řadách lidí či ne-lidí. Přestože technicky vzato se jedná o thriller, dramatické napětí hororového ražení jsem v jinak dobrém příběhu necítil. Možná pro ono zmiňované Anitino štěstí. Ale jak jinak by přežila v prostředí, které bylo nastavené v nejlepších drákulovských tradicích?

Laurell K. Hamilton: Provinilé slasti (Guilty Pleasures)
překlad: Lucie Lukačovičová
obálka: fotografie - Alžběta Trojanová, grafická úprava Dagmar Krásná
medailon autorky: Martin Šust
Triton, edice Trifid, 2006
246 stran, 169 Kč (členové klubu Trifid 119 Kč), brožované
ISBN 80-7254-669-4

pagi










Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více... 

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...