24.8.2016 | Svátek má Bartoloměj






RECENZE: Juraj Červenák, Kámen a krev

29.6.2010 0:05

Tento text naleznete i na www.sarden.cz, kde můžete bez registrace diskutovat a využívat mnoha dalších výhod.

TOPlistJako první se představuje lovec Bivoj v povídce Vládce stříbrného šípu, který na začátku pronásleduje s otcem a bratrancem partu zlodějů ze sousedního kmene, kteří jim ukradli několik krav. Hon na straky zlodějské se ale změní v menší krveprolití, díky němuž dojde k oživení prastarého běsa. Hrdina se bude muset ještě pořádně ohánět sekerou Dobromyslou, aby démonovi z dávných časů zabránil v naplnění jeho plánu.

To vědma Mirena nás v Kapce krve přivítá mnohem uvolněněji a získáme možnost ji tak poznat z pozice ležmo. Jenže v pohodlné poloze se moc dlouho neohřeje, protože manželky a dcery jejího současného milence by jí nejraději samou žárlivostí vydrápaly oči. A jelikož čarodějku lenošení omrzí, nasadí si znova toulavé boty a zmizí z hradiště dřív, než se něco semele a přijde k úhoně. Naštěstí netrvá dlouho a zakopne o další práci, když ji větry osudu zavanou do dolů pod horou Sitno, kde se ztrácí lidé. Mirena se tak společně s čarodějem Kruvojem ocitne na stopě tajemných běsů, kteří se probudili po dlouhém spánku a touží ovládnout doly pod horou a město kolem. Dílo je originální hlavně díky způsobu, jakým se netvoři přeměňují v lidi. Jak k tomu dochází, si ale budete muset přečíst sami.

Po Mireně musí logicky dorazit Věrozvěstové, v nichž se setkáme nejen s legendárními bratry ze Soluně, ale hlavně s Roganem a Goryvladem. Časy se od posledního střetnutí s touhle dvojkou změnily. Křesťanství se tvrdě žene dopředu a staří bohové se odebírají do říše zapomnění. Nepříznivá situace ale nic nemění na faktu, že černokněžníka a jeho parťáka čeká další úkol, při němž půjde jako vždy o život. Během čtení na mě sice dýchla nostalgie prvního setkání s autorovými nejslavnějšími hrdiny, ale jinak nic. Příběhu, který sám moc nezaujme, pak podlamuje nohy nikterak úžasný závěr. Text, na který jsem se já osobně nejvíc těšil, mi ve výsledku přišel nejslabším z celé knihy.

Ve čtvrté povídce se přesuneme na široké ruské pláně. Strážce hvozdu v sobě kloubí téma nadpřirozených sil a války. Vládce Kyjevské Rusi Ingvar chce sjednotit celou zemi a vytáhnout do války s Řeckem. Jediný, kdo mu stále odolává, je kmen Vjatičů, který je pod ochranou mocného lesního běsa. Příběh, který navíc obsahuje velkou spoustu humoru díky scénám se dvěma mladým kněžici, patří k jedněm z nejlepších textů z celé knihy.

Černé srdce s Iljou Muromcem se odehrává pár let po skončení série Bohatýr. Červenák efektivně míchá ruské mýty, do nichž zapojuje prvky oblíbené pohádky o Mrazíkovi. Navíc bohatýrské univerzum propojuje s tím černokněžnickým, protože Ilja zde stojí proti protivníkovi, kterého kdysi slavný vědmák Rogan porazil. Autor konflikt jen lehce naťukl vyprávěním o minulosti, ale hádám, že se jej brzy dočkáme na papíře.

Poté nás Ilja protáhne ještě Doupětem řvoucí smrti – což je příběh beroucí si námět z klasické byliny O Slavíku loupežníkovi. Kromě toho do novely autor zakomponoval drobné prvky politiky, aby z Muromcova druhého dobrodružství neudělal klasickou akční vyprávěnku.

A z Ruska se přemístíme do Byzance. Společně s hlavním hrdinou Slavobojem, který přežil vyvraždění hradiště rodu Slavníkovců Přemyslovci, budeme objasňovat záhadnou smrt vysoce postaveného muže a jeho rodiny. Celý případ se jeví z počátku jako jednoduchý, jenže čím víc se hrdina noří hlouběji do vyšetřování, tím víc se případ zamotává a komplikuje. Ač se jedná o autorovu první detektivku, poradil si s jejími prvky na výbornou aKámen a krev se tak stává společně s Kapkou krve a Strážcem hvozdu nejlepší prací celé sbírky.

Knihu pak nemůže logicky uzavřít nikdo jiný, než kapitán Kornelius Báthory. Pekelníci jsou předělávkou autorova staršího textu Hrdlořez a nepřináší autorovým oddaným čtenářům prakticky nic nového. Má sice říz a navnadí na Brány Irkally – Báthoryho další knižní dobrodružství, aleto je tak všechno. Příběh o souboji obyčejného vodníka a džina z dalekých pouští je možná originální, ale za pár dní po přečtení vyšumí do ztracena.

S autorskými sborníky typu Kámen a krev bývá vždycky problém. Spisovatel je v nich dokonale na ráně, takže jsou vidět motivy, které používá, a zda se opakují. Což je přesně tento případ. V knize se často objevují témata jako válka mezi národy či kmeny, bratrství/ přátelství, boj s běsy. V hodně případech zde zlo představují ženy-démonky či strigy a muži po jejich boku jsou pouhými milenci/otroky. Nezkušený spisovatel by si s tím nedokázal poradit, pod dozorem ostříleného borce, jakým Červenák bezesporu je, se však nemusíme ničeho obávat, protože prostě ví, jak má vypadat správný text bez jakýchkoliv zádrhelů a nepříjemností.

Kniha sice nepřináší kromě jedné povídky a jedné předělávky relativně žádné novinky, což ale nemění nic na faktu, že se jedná o dobrou knihu. Ostřílení Červenákovi fanoušci můžou být spokojeni, že mají všechny povídky hezky pohromadě v jednom svazku s cool obálkou Michala Ivana. A noví čtenáři, kteří chtějí s autorovou tvorbou teprve začít, se můžou radovat, protože na rozdíl od nás mazáků nemusí lovit všechny příběhy po antologiích a časopisech, v nichž původně vyšly.

Kámen a krev
Červenák, Juraj

Nakladatelství: Brokilon
Překladatel: Robert Pilch
Obálka: Michal Ivan
Redakce: Robert Pilch, Jiří Popiolek
Rok vydání: 2010
Rozměr: 115 x 180
Počet stran: 488
Provedení: paperback
Stav: 1. vydání
Cena: 328 Kč

Martin Stručovský


Diskuse


diskuse neobsahuje žádné příspěvky
















Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více...

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...