22.5.2018 | Svátek má Emil








RECENZE: China Miéville, Jizva

30.5.2007

JizvaTOPlistTak jsem se na poslední dva měsíce trochu zaměstnal :-) Miévillova Jizva je kolosální román barokních rozměrů, který se ze všeho nejvíce hodí na dlouhé zimní večery. Já jsem si ho dal spíše jako takovou jarní "rozcvičku" :-)

Jizva je druhý román ze světa Bas-Lagu, který na předchozí Nádraží Perdido má jen pár interních odkazů, ale jeho znalost není pro čtenáře Jizvy nijak nutná. Dlužno podotkout, že právě Nádraží Perdido vzbudilo ve své době značný rozruch – a to jak v zahraničí tak u nás. Akademie SFFH mu v roce 2003 udělila hned tři ocenění: nejlepší SF, nejlepší fantasy a nejlepší zahraniční kniha. Ohlas byl velký a musím se přiznat, že i já jsem tehdy za tuto knihu nadšeně loboval. Pocity z ní ve mně zůstaly velmi silné, ale trvalo mi několik let, než jsem se odhodlal okusit pokračování.

Jizva se dějově odehrává těsně po údálostech z Nádraží Perdida. Belis Chladnovína (bývalá milenka Izáka Dana der Grimnebulina) prchá před milicí z města Nový Krobuzon. Je velmi talentovanou lingvistkou a tak se jí podaří dostat se na loď plující do kolonie Nova Esperium. Loď převáží i několik přetvorů – znetvořených odsouzenců – kteří trpí v podpalubí. Mezi nimi je trestanec Tanner Vak, který se sblíží s mladým námořníkem Šekelem.

Základní zvrat nastavá, když je loď přepadena piráty a Belis, Tanner Vak i Šekel jsou zavlečeni na podivné plující město, které tvoří neuvěřitelné množství lodí spoutaných k sobě. Tady začíná ten pravý příběh Jizvy, ve kterém China Miéville zúročuje všechny své dosavadní autorské poznatky z psaní Nádraží Perdida.

Opět jsou silnou stránkou knihy rozsáhlé popisy. S městem Armadou se seznamujeme postupně na rozsahu téměř dvou set stran. Pomocí očí Belis Chladnovíny můžeme spatřit detailní a často znepokojivé obrazy, které tolik evokují malby Hieronyma Bosche. Město má svoji historii, vládnoucí třídu a velké či menší politické hráče. V tomto se Jizva dost podobá Nádraží Perdidu, které ze začátku také věnovalo veliký prostor popisu města. Můžeme tuto pasáž podrobit přímému srovnání a výsledek bude velmi nejistý. V Jizvě se totiž Miéville vyvaroval nedějovosti a zdlouhavé popisy prokládá dějotvornými pasážemi, které přece jenom posouvají příběh kupředu. Nádraží Perdido místo toho stagnovalo, na druhou stranu mělo situaci ulehčenou v tom, že Nový Krobuzon byl ve své sevřenosti působivější, než otevřeně pojatá plující Armada.

Pokud za sebou máte předchozí román, tak ani popisy jednotlivých ras a jejich dovedností (svět Bas-Lagu je velmi rozsáhlý a barvitý) pro vás nebudou novinkou a budou trochu unavovat. Celkově na mne Jizva ze začátku nepůsobila tak omamným dojmem jako Nádraží Perdido, které mne svého času úplně pohltilo. Možná je to způsobené tím, že za ty čtyři roky jsem už trochu proti "pocitu údivu" otupěl a jen tak něco mne nesrazí na kolena :-)

Děj teče pomalu a hustě jako zcukernatělý med, Miévillovi dlouho trvá, než si rozestaví figurky pro hru a při čtení můžeme postrádat fascinaci prostředím, které bylo v době uvedení Nádraží Perdida jako blesk z čistého nebe. Naštěstí tady máme životné charaktery, které mají motivace, strachy, fóbie, tužby, lásky... Prostě vše, co potřebují k věrohodné existenci v makabrózním světě Bas-Lagu. Obzvláště Belis Chladnovína je velmi propracovaná postava – budete jí věřit všechny pohnutky a když bude smutná, tak i vám nebude zrovna do zpěvu.

China Miéville odhaluje postupně tajemství, která v sobě skrývá pirátská Armada a s každým strhnutým závojem se ponořujete hlouběji do příběhu. Funguje to spolehlivě, protože Miéville přesně dávkuje napětí a tajemno tak, že vaše pozornost zůstane napnutou strunou, na kterou China mistrně hraje svůj opus a nedovolí, aby praskla přílišným tlakem. Střídá tempo příběhu, popisy s dějem, jednotlivé hrdiny odlišných charakterů.

Na stylu psaní je fascinující ještě jedna věc. Veškeré akční scény jsou psány pomocí velmi dlouhých a komplikovaných souvětí, které nezřídka zaberou celý odstavec. To je vlastě úplně proti logice psaní, když chcete zrychlit děj, musíte používat věty úsečné, krátce úderné – China místo toho začne věty natahovat. Troufám si tvrdit, že komukoliv jinému by to nefungovalo, ale Miéville je úchvatný vypravěč a pomocí této techniky dokáže docílit, že všechny akční scény působí jako něco z filmu režírovaného Johnem Wu. Vše se najednou zpomalí, vy přestáváte dýchat a oněměle sledujete hlavního hrdinu, jak se v tanci smrti probíjí nepřáteli. Ale abych vás příliš nenamlsal – akčních scén je v románu pomálu. Jejich jediněčný styl mi ale stál za tento odstavec v recenzi. Celkově je tempo knihy více než umírněné pro autorovu fascinaci vlastním světem.

Miéville staví svůj příběh s celou řadou temných zakoutí, zatajených informací a skrytých pohnutek svých hrdinů. Záhady odkrývá postupně a dává tím nový vyznam předchozím stránkám. Abych to vysvětlil: Když jsem se Jizvou prokousával, většinu času jsem si říkal, co na tom kdo vidí. Ano – jednoznačně to je kvalitní román, ale má také celou řadu vad a nedostatků. S odstupem od Nádraží Perdida se mi zdálo, že Jizva nemůže dopadnou lépe, jak lehce nadprůměrné intelektuální čtení žánru New Weird. Na konci ale Miéville předvedl, že nejen popis fascinujícího světa je jeho silnou stránkou, ale také do detailu promyšlený příbeh, který není polopaticky servírován, místo toho vyžaduje značnou spolupráci čtenáře.

Po dočtení Jizvy jsem ješte den chodil jako v mrákotách a přemýšlel nad motivací hrdinů, jejich osudy... Docházeli mi nové souvislosti a tehdy jsem poznal, že Jizva je něco víc, než průměrný román ze zajímavého prostředí. Je to náročné čtení, kterým se nemusí každý prokousat beze ztrát. Možná že po cestě někdo odpadne – a mne to bude mrzet dvojnásob. Jizva v době svého uvedení sklidila velký ohlas a recenze překypovaly nadšením a maximálními hodnoceními. Mne teď velmi těší, že i po několika letech a celé řady dalších knih z žánru New Weird, neztrácí Jizva nic ze své působivosti – byť to tak ze začátku může působit.

Ano. Jizva je občas rozvláčná až rozplizlá. Popisy nejsou tak fascinující jako v Nádraží Perdido, ale oproti němu je výrazně dějovější a navíc se drží lidského rozměru. Miévilla daleko více zajímá, co jeho hrdinové cítí a proč jednají tak, jak jednají. Kniha je bezesporu další autorský krok a já konstatuji, že správným směrem. A teď zásadní otázka: Je Jizva lepší než Nádraží Perdido? Těžká odpověď. Určitě je jiná – ale stejně zůstává zatraceně dobrá. Užijte si ji.

Jizva (The Scar)
Miéville, China

Nakladatel: Laser-books
Překladatel: Milan Žáček
Obálka: Edward Miller
Redakce: Tomáš Jirkovský, Helena Šebestová, Jolana Čermáková
Rok vydání: 2004
Počet stran: 560
Rozměr: 130 x 200
Provedení: paperback
Stav: dotisk
cena 295.00 Kč

Převzato z blogu Petra Čáslavy.

Petr Čáslava














Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více...

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...