28.8.2016 | Svátek má Augustýn






RECENZE: antologie Hvězdy české sci-fi

23.7.2010 0:05

Tento text naleznete i na www.sarden.cz, kde můžete bez registrace diskutovat a využívat mnoha dalších výhod.

TOPlistOndřej Jireš pro tuto svoji antologii vybral pětici autorů - Vilmu Kadlečkovou (dáma má přednost), a muže - (v pořadí podle juniority) Vladimíra Šlechtu, Jiřího W. Procházku, Ondřeje Neffa a Jaroslava Velinského, a přiměl je napsat další novelu do jejich oblíbeného světa.

  • Vilma Kadlečková, Legendy o argenitu: Lunapark Luna
    Příběh, odehrávající se v měsíčním habitatu, který je nejpozoruhodnějším zábavním parkem - rozhodně nemůžeme tvrdit, že na Zemi - na světě, je příjemně pádivý. Habitat, do té chvíle plný veselosti, se náhle stane průsečíkem záměrů Gerdánců a Össiánců, do kterého jsou samozřejmě také zamotáni lidé. Giles Hildebrant, který odmítl převzít vedení rodinného podniku, aby se věnoval vědě, je náhle unesen tornádem událostí a proti své vůli se zamíchá do rozhodování o osudu podniku o několik řádů většího - o osudu lidstva. Nemá to ale jednoduché. Přestože celkem rychle pochopí, že Össiánci s lidstvem nemají příliš pozitivní záměry, netuší, co je motivem Gerdánky Ainei, a už vůbec se nemůže vyznat v tom, co se děje okolo něj. Stal se Lunapark Luna zastávkou mstitelů, mezistanicí ukrývající psance, bitevním polem, místem, kde dva lvi porcují kořist, či je tu začátek nějaké ještě úplně jiné budoucnosti?
    Od zatím posledního publikovaného příběhu argenitového cyklu uplynulo šestnáct let - dost dlouhá doba na to, aby autorka odložila rekvizity tohoto světa na dno truhly, odkud při některém jarním úklidu mohly snadno zmizet. Leč nestalo se tak a Vilma Kadlečková dokázala vyčarovat příběh, který zaujme svojí zápletkou i akcí.
  • Vladimír Šlechta, Oggerd: chcípnout jako pes
    Trojice, kterou již dobře známe - Oggerd, Pěnkava Gowery a Hal Hargo - se setkává s další záhadou postkatastrofického světa, v nějž se, naštěstí jen v autorské fantazii Vladimíra Šlechty, proměnila Evropa. Podivný a působivý mix mutantů, parních strojů a technologií, které se z nějakého podivného důvodu nezrušily, v této novele opět ožívá a podobně jako kapr na vánočním kuchyňském stole se pohybuje všude možně i nemožně a když se ho pokusíte uchopit, vysmekne se vám a ještě vás odmění plácnutím ploutve do obličeje. Tentokrát je cílem jejich výpravy zapomenutá výzkumná stanice, kde vědci již mnoho let experimentují s genetickými modifikacemi psů. Jenže jejich experiment se jim téměř frankensteinovským stylem vymknul z rukou, a Oggerd a jeho parta se tak dostanou do pěkné mely.
    Oggerdův svět a svět Orcigardu, dva hlavní prostory, ve kterých se postavy Vladimíra Šlechty pohybují, jsou v jakoby odlišných polohách - první je postkatastrofickou sci-fi, druhý je čistou fantasy. Přesto jsou rodnými bratry. Jejich společným genetickým základem je totiž stabilně dobrá akce a dobrodružství, vše ostatní je "jen" prostředí a kulisa. Ovšem v obou případech jsou kulisy a historie dobře propracované. Oggerdovský cyklus z této dvojice považuji za hodnotnější, protože jeho prostředí už ze své definice se skládá z mnohem více částí, to, co v něm musí fungovat, má mnohem větší technologické rozpětí a autor tu nemůže vycházet z předpřipravených polotovarů lidí, elfů, orků či zwergů, dle potřeby dokořeněných, ale musí začít vařit ze základních surovin vlastní provenience a vše dohromady ukuchařit tak, aby to chutnalo - a neotrávilo. Což se v tomto textu Vláďovi Šlechtovi povedlo velmi dobře, dokázal sáhnout po motivu, který zaujme a neopakuje předchozí témata. Ještě pro úplnost dodám, že knihy a povídky z tohoto světa jsou datovány lety 1998 až 2004, budete ale určitě potěšeni sdělením, že další epizoda už začíná okupovat disk Vladimírova počítače...
  • Jiří W. Procházka, Rox'n'Roll: Rudý soumrak aneb Rox'n'Roll in Red
    Rox'n'Roll svého času (CKČ 1989, 2003 in: Totální ztráta rozměru) prolétl jako smršť původní českou literaturou a procházkovské pojetí kyberpunku přilákalo k tomuto subžánru řadu dalších autorů. Rox'n'Roll in Red můžete vnímat jako jakýsi epitaf tohoto světa - anebo také jako jeho jakousi další transformaci. Zrození Bejby kdysi bylo první takovou změnou, a teď oba hlavní protagonisté jsou konfrontováni s Bejbyho metainteligencí, která si neví rady sama se sebou. Lidé se stávají obětí lásky Bejbyho k další umělé inteligenci, a Rox'n'Roll se snaží tomu zabránit. Příběh to je drsný, krvavý, plný překvapení a zvratů, je však stále typicky procházkovský: Vyhublý, houževnatý prográmek měl na podlouhlém bílém obličeji zrcadlové brýle, tělo mu halil kožený plášť a v rukou svíral odjištěné EXE soubory, každý s padesáti olověnými DEL příkazy. A je naplněn, jak už to u JWP je obvyklé, odkazy - například jednotlivé kapitoly se jmenují jako hudební skladby - Intermezzo no. 2 či Trojkoncert pro violoncello, klavír a mezikontinentální střelu, či do textu jsou vloženy verše od Seifertových Slok milostných až po Rouova Mrazíka. Zatímco ale Gibson a Sterling se zaměřují na to, jak virtuální prostor a umělé inteligence změní společnost, a to většinou nikoliv k dobrému, JWP si kyberprostor přivlastnil velmi jinak. Jeho popisy datových dálnic, antivirových či dešifračních programů jsou kyberpoezií v próze, jsou pravnuky "městské" poezie, kterou kdysi psal ve verši jeho téměř jmenovec Jiří Wolker, a nevlastními bratříčky současných textů Chiny Miéville z Nového Krobuzonu. JWP je v tom nejlepším smyslu hravý autor - hraje si se slovy, s pojmy, s konotacemi, odkazy, nakonec si hraje s příběhem a také trochu i se čtenářem. Což, jak si můžete v některých recenzích a komentářích všimnout, někteří jedinci berou jako určitou formu křivdy. Procházkovy texty jsou určeny především pro podobně hravé jedince, pro lidi, kteří surfují na stejné duševní vlně jako on. A myslím si, že právě mezi příznivci sci-fi je nás takových, kteří si jeho vrstvený humor užíváme, dost.
  • Ondřej Neff, Lunární cyklus: Prázdniny v mezisvětě
    Příběhy Kuby Nedomého, které Ondřej Neff trousí s drobnými přestávkami již od roku 1988, obvykle bývají akčními detektivkami, a Prázdniny v mezisvětě do této kategorie patří rovněž. Kuba s Dědkem Čuchákem jsou podivným artefaktem vtaženi do dění, které jim - jako ostatně obvykle - není nijak přátelsky naladěno. Kuba a jeho přítelkyně Su se totiž mají stát obětními beránky při uklízení tajného projektu, který se svým tvůrcům poněkud vymknul z rukou. Všichni tři, Kuba, Su i Dědek Čuchák, se musejí hodně snažit a využívat všechny své schopnosti, aby vše dopadlo tak, jak čtenář, dychtivý dalšího pokračování Lunárního cyklu, očekává.
    Ondřej Neff s důsledností sobě vlastní buduje svět Lunárního cyklu - podle hlavního habitatu známého také jako Arkádský cyklus - velmi podrobně a bytelně. K těmto podrobnostem patří i to, že s Martinem Zhoufem připravil před několika lety i vizuální podobu Arkádie i dalšího osídlení Měsíce, a k té bytelnosti patří i zachycení různých vývojových stadií tohoto obřího habitatu. Je to, samozřejmě, hard SF jaksepatří, k tomu přičtěte akci, detektivní zápletky a v neposlední řadě také Ondřejův břitký ironizující vypravěčský styl. Ten je jeho trademarkem (nebo signaturou, pokud raději dáváte přednost slovníku militaristické SF typu Honor Harringtonové), a v jednotlivých příbězích Lunárního cyklu můžete i sledovat jeho proměny. Ondřej Neff umí ovládat příběh i jazyk, i když někdy si laťku stáhne o kousek níž, než jak jsou jeho čtenářové zvyklí. Tenhle nesportovní čin se však tohoto příběhu netýká, Lunární cyklus píše s chutí a věnuje mu péči, které si jedna z nejdéle fungujících původních českých sérií zaslouží, i když není vydávána se železnou pravidelností. Vždyť na prvním příběhu Kuby Nedomého Měsíc mého života, který vyšel v roce 1988, vyrůstaly první generace českých fanů - a zatím poslední román Hvězda mého života (2010) si tak mohli přečíst i jejich potomci, všichni dohromady se pak mohou kochat souborem čtyř románů, dvou novel a sedmi povídek.
  • Jaroslav Velinský, Christy Bigs: Ghehbrthouxwnick
    Investigativní novinář a také detektiv Christy Bigs, žijící ve městě Vanda (South Viktoria Land, Antarktis), se poprvé objevil v roce 1984 v novele Den a noc (antologie Stalo se zítra), pak v roce 1995 (sbírka Kontinent neomezených možností), a po v podstatě stejně dlouhé odmlce v roce 2007 (román Fialky pro královnu - reminiscence na ně se v novele Ghehbrthouxwnick objeví mnohokrát), díky této antologii tedy nemusíme na třetí várku Bigsových příběhů čekat až někdy do roku 2018. Christy tu dostane úkol od své královny (ano, přesně té s fialkami) - zabránit celosvětové a v podstatě i meziplanetární válce, neboť Mary Elisabeth spadla do intriky, jejímž cílem bylo vyvolat mezi rozděleným Měsícem a rozporcovanou Zemí konflikt, který by větší z obou planet hodil někam do doby kamenné. A aby to nebylo tak jednoduché, zapletou se do toho jacísi podivní mimozemšťané, kterým je sice Země fuk (nemohu napsat ukradená, to byste si nejspíš mysleli něco úplně jiného, než jak by bylo vhodné si tento obrat vykládat), ale z nějakého důvodu se do dění zamíchají.
    Jaroslav Velinský, doyen naší současné SFFH, má velmi zvláštní přístup k tomuto žánru. Jeho styl je v příkrém kontrastu s ostatními příspěvky, vzdáleně se mu blíží snad jen oggerdovské příběhy, ale i tady je to hodně odlišné. Přestože s technikou umí zacházet, nepíše příběhy kvůli tomu, aby v nich uplatnil hóchnóbl udělátka (a že jeho kybersluha Wang je zatraceně dobré udělátko). Jeho hrdina tu a tam cituje Alexandra Dumase, objevují se tu iluzivní (a někdy také aluzivní) prostředí, samozřejmě se dočkáte detektivní zápletky i jejího rozuzlení, akce a - v kontrastu k nim - až poeticky malebné popisy. SF v jeho pojetí není ani centrem příběhu, ani kulisou, není samoúčelná. Těžko se vztah Kapitána Kida k SF popisuje, musíte si ho načíst sami, od Zápisků z Garthu až po tuto jeho nejnovější práci.

Ondřej Jireš neměl jednoduchou volbu, které autory a které série do této sbírky včlenit, a určitě mnohý čtenář tam bude postrádat některého ze svých oblíbenců, ale vyjít všem vstříc by pak znamenalo vydat něco, co by se těžko vešlo do jednoho bytelného svazku. Všech pět autorů patří ke špičce žánru, a jejich série můžeme bez rozpaků označit za klasiku, která ovlivnila několik generací nejenom fanů, ale čtenářů SF vůbec. Ondřej Jireš navíc ke spolupráci přizval i pětici výtvarníků, aby každá z novel měla svůj vlastní výraz nejenom literární, ale také výtvarný. Hvězdy české SF tak patří k jednomu ze zásadních edičních počinů roku 2010.

Hodnocení: 85 %.

Hvězdy české sci-fi
ed.: Ondřej Jireš

obálka: Lukáš Tuma, Tomáš Havelka
ilustrace: Jiří Grus, Karel Jerie, Lubomír Kupčík, Karel Zeman, Martin Zhouf
doslov: Martin Šust
515 stran, 378 Kč, vázané
ISBN 978-80-257-0270-3
Triton, Argo, 2010

pagi


Diskuse


V. Hejl
16:43
24.7.2010

počet příspěvků: 1, poslední 24.7.2010 04:43
















Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více...

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...