11.12.2018 | Svátek má Dana


PSI: Jak se chová kavkazák

20.9.2007

I kavkazák je pes...

Nerudný člověk má nerudného psa, grobián má strachy se krčící trosku nebo kousavého rapla. Milý člověk má stále se culícího, bezproblémového psa nebo, rozmazlí-li ho a všechno mu dovolí, diktátora v kožichu. Správně se říká: Jaký pán, takový krám. V případě psů to platí dvojnásob.

Pes je inteligentní, učenlivé a okolní svět citlivě vnímající zvíře, lze říci živý radar zachycující naše city a pocity, detektor lži, fotografická deska a Sherlock Holmes v psí kůži. Bezpečně odhalí naše slabiny a bude se je snažit využívat ve svůj prospěch, v tom si může podat pac s našimi dětmi.

Pes okamžitě pochopí, kdo je vůdce rodinné smečky, neznám lepšího kádrováka, než je pes. Můžete mu namlouvat, co chcete, pes ví své. Kdo je hlavou rodiny? Zeptejte se psa!

Štěněti nedovolíme nic, co nebudeme chtít, aby dělal dospělý hafan, odkládat výchovu a základní návyky na "pak" se nevyplatí ani nám, ani psovi. "Odklada je horší než lenoch," říkával dědeček a měl pravdu. Nenaučíme-li štěně v patřičném věku čistotě a poslušnosti, zaděláme si na mrzutosti a maléry.

Na výchově psa by se měli podílet všichni členové rodiny a jejich postup musí být jednotný: co jeden zakáže, druhý nesmí povolit. Výchova "mamka hot!" a "táta čehý!" vykolejí děti, natož zvíře.

Chování dospělého psa ovlivňují jak jeho vrozené dispozice, tak prostředí, v němž rozum bral. Obojí má stejný význam, nic nelze podceňovat.

Většinou víme, jak a čím máme psa v jeho různých věkových stadiích správně krmit. Kdo si s výživou přírodního plemene, navíc velkého vzrůstu, přece jen neví rady, nebo nechce něco "prošvihnout", může si zkusit přečíst mou knihu Jak krmit psy. Čtenáři mi volají, že podle mých receptů krmí nejen psa, ale celou rodinu, že všichni mají pevnou kostru a lesklou srst a sousedi jim závidí, jak prosperují.

Málokdy však víme, jak se k psovi v po sobě jdoucích fázích života správně chovat, aby naše soužití bylo bez jediného mráčku. Nejlépe funguje vztah člověk-pes, založený na vzájemné důvěře.

Začínáme brzy

Pro většinu majitelů začíná pes existovat až ve chvíli, kdy se s ním dá pracovat, hlavně muži mají tendenci údajně hloupinkatý štuc nebrat vážně. A to je kardinální chyba, neboť v medvědoidní kebulce pracuje mozek, který si jako počítač ukládá na disk vše, co z psího hlediska potřebuje, i vše, co z lidského hlediska nepotřebuje. Inu, co se v mládí naučíš...

V raném období věku si zvíře vytváří citový vztah k jednotlivým členům rodiny, budeme-li je ignorovat, již nikdy k nám nepřilne jako k tomu, kdo si je brával do postele a dýchal mu za ouško. Zejména u razantního kavkazana myslícího vlastní megahlavou je nejdůležitější 4.-7. týden věku.

Toto období se nazývá fází vtiskování (imprinting). Smyslové schopnosti štěněte jsou již plně vyvinuty, a tak pomocí čichu, sluchu a zraku pozorně zkoumá, odkud a od koho přicházejí jednotlivé podněty.

V tomto období dozrává i schopnost koordinovaného pohybu a především hrou se sourozenci a s matkou se rozvíjí k dokonalosti a jistotě. Aktivizují se zoosociální instinkty, s jejichž pomocí se mládě stává právoplatným členem smečky zvířat sobě podobných. Tyto instinkty se mohou realizovat jenom soužitím a součinností s ostatními jedinci svého druhu.

Mozek jako orgán je u psa plně vyvinut až v 10. týdnu věku, takže štěně nezatěžujte nepřiměřenými nároky, které fyziologicky nemůže zvládnout. U psů pasteveckých a dalších přírodních plemen bych tuto hranici ještě o 2 týdny posunula, jejich celkový vývoj postupuje pomaleji než u plemen kulturních.

Období od 7.-13. týdne věku se nazývá obdobím socializace. Zvědavost a pud k učení vystupují výrazně do popředí a podle toho, jak jsou zužitkovány, poznamenávají celý život zvířete. Tady se nám nabízí největší šance do jisté míry ovlivnit chování svého psa.

U pasteveckých plemen se nám bude jevit, že naše snažení nedopadá na úrodnou půdu, ale opak je pravdou, pes nám záhy dokáže, že naši snahu vštípit mu dobré vychování nejen přesně pochopil, ale také promyslel, "v jednotlivostech a jedno úterý na jaře můžeš mít, Sehnerová, snad i pravdu, ale lidské hledisko je lidské hledisko a psí je psí..."

Jestli takovýto přístup někoho popuzuje, neměl by si žádného pastevce, natož kavkazana, pořizovat. Pes je poslušný a zvladatelný, ale nesmí se na něj hrrr a po zlém, "výuka" se mu musí citlivě dávkovat.

Jestliže má štěně dostatek podnětů a je správně ukojena jeho přirozená zvědavost, jako dospělý pes bude daleko inteligentnější a schopnější orientovat se v nastalých situacích a prostředích a adekvátně reagovat na nové podněty než chudák, který rostl jako dříví v lese, aniž by se mu někdo věnoval. Říkám-li "věnoval", myslím tím jedině a pouze "hrál" a formou hry štěně vychovával a rozvíjel jeho vlohy a schopnosti.

Jak předejít výbuchu

Ostrého psa s abnormálně vyvinutou pohotovostí k agresivitě vůči člověku lze naučit odreagovávat si tento vrozený instinkt během hry po malých neškodných dávkách, a zabránit tak kumulaci agresivity a jejímu výbuchu, jemuž ani sám pes není schopen zabránit.

Stává se to i nám, cítíme, jak bobtnáme a bobtnáme a najednou práskho! - vybuchneme a pak litujeme, že jsme se nedokázali ovládnout, a někdy taky nelitujeme, protože čeho je moc, toho je příliš. Příště vypěníme zas, nemůžeme si pomoci.

Děje-li se vám křivda, vylezte z boudy, odhoďte náhubek, urvěte se ze řetězu, podhrabte se z kotce a vyražte do ulic... Že se bojíte říci nahlas svůj názor? Jak tedy chcete porozumět hrdému a statečnému kavkazanovi?

Jedna z báječných "relaxačních" her štěňat je zakusování kořisti (pruh pevné látky s uzly) a souboj o ni s člověkem. Pes se o předmět přetahuje, vrčí, štěká, dříve či později se naprudí doopravdy a nashromážděná agresivita z něj pěkně pod kontrolou uniká jako vzduch z prokouslého plovacího kruhu.

Chová-li se pes v zápalu hry neurvaleji, než je únosné, plete-li si vaši ruku s peškem, bolestí vykřikněte a přehnaně zanaříkejte! Stejně by si počínalo štěně, jemuž by bráška při hře stiskl ucho. Reakce psa na vaše zaúpění bude okamžitá, jeho hra bude rázem ohleduplnější, protože pozná práh vaší citlivosti na bolest. Díky vašemu "zavytí" se pes při hře naučí odhadovat svou sílu a krotit ji. Jako dospělý si pak s vámi bude hrát jemně, s citem.

Fenky jsou citlivější a větší "šmajchlířky", psi-samci bývají furianti. Šanují paničku ("Jsem gentleman... eh... gentledog!" pravil Mon - a rozšlápl mi malíček u nohy), ale rádi si (v dobrém!) poměří sílu s páníčkem. Tzv. oidipův komplex tedy funguje nejen u lidí, ale i ve vztahu zvíře-člověk.

Ať vás při hře štěně štípne jakkoli silně, nikdy na ně nekřičte a už vůbec je nebijte! Štěně nepochopí, proč uprostřed bezva hry zazní řev a padne rána, a přestane vám důvěřovat. Musíte štěněti vysvětlit po psím, že si k vám dovolilo víc, než smí: hru přerušte, otočte se k provinilci zádí a předveďte mu naprostý nezájem o jeho chlupatou osobu.

Takto se chová k neposluchům matka-fenka a dospělý pes, každé štěně tomuto gestu nesouhlasu se svým chováním rozumí. Pouze člověk dokáže své mládě surově fyzicky trestat a psychicky týrat, zvířata svá mláďata vychovávají s citem a bezbolestně.

Čumák kontra nos

Se štěnětem je třeba se citlivě, něžně mazlit, a tak je muchláme (netaháme, nezvedáme, abychom mu nepřivodili kýlu!) a hubinkujeme. Že je to nehygienické? Máte pravdu! Proto než se začneme se štěnětem zaobírat, umyjeme si ruce, aby od nás něco ošklivého nechytilo!

Proč hubičkovat? Štěně považuje náš nos, s prominutím, za čenich, a tak je toto gesto z naší strany velmi intimní. Dotyk dvou psích čenichů je projevem mírumilovných úmyslů a sympatií. Funguje-li vzorec čenich-čenich, proč by neměl fungovat vzorec čenich-nos?

Čichnout cizímu psovi k čenichu si dovolí jen dominantní, sebevědomý pes.

Když jsme se ujali tříletého středoasijce Mona, "ochočovala" jsem si ho i tím, že jsem ho na konci povídání si o psím životě, jeho i mém, líbla na sametovou mordu. Obrovský pes trpěl jak pes, kňučel, funěl, frflal, podával mi tlapu... Žádný dospělý pes se zdravým rozumem by se neodvážil dotknout se Monova čenichu. Jiná věc je, že v případě středoasijce by ani neměl šanci toto gesto učinit.

Vůbec jsem neriskovala, středoasijec bezdůvodně člověku neublíží. Takto po psím jsem psovi, který měl být utracen pro údajnou agresivitu, vysvětlovala, že jsme parťáci. Nepoznala jsem větší pytel dobroty, než byl pes Mon!

Jasně že se nebudeme cicmat s cizími čoklíky a celovat načuřeného kavkazana, byť by to byl náš vlastní pes! S hudlánkem počkáme, až pes nebude v afektu. Uvedu příklad: Aura řve na kohosi za plotem a já přikvačím, schvátím ji do náruče a vroucně políbím. "Ty mě taky neštvi," štěkne - a já jdu na plastiku nosu. Vrátím se, nosu mám jen půl, a každý, koho potkám, mi řekne: "To je dost, že jste si z toho čenichu už konečně dala udělat slušnej nos!"

Svou agresivitu vůči objektu za plotem pes druhotně přenese na vás. Je to zcela přirozený jev, nelze za něj psa trestat. Když Aura a Mon svorně řvali na kolemjdoucí psy, Mon si udržoval od fenky bezpečnou vzdálenost: jakmile se zapomněl a ocitl se v dosahu její tlamy, ozvalo se Auřino vysoké štěknutí: "A ty mě taky neštvi!" a Monovo zavytí.

Nestyďte se projevovat štěněti něhu! Dospělý pes bude milovat dotyk vaší ruky a vůni pleti vaší tváře a jeho vztah k vám bude velmi pozitivní. Nestyďte se za mazlinkování se svým štěnětem, poněvadž i pro vás to bude přínosné, hlazení hebounkého kožíšku, odbourá stres ve vaší mysli, přinese vám v dnešní hektické době pocit úlevy a duševní očisty. Něžný, milující kontakt se psím robátkem vám připraví mnoho krásných okamžiků, za něž stojí žít.

"Nikdy na pohlazeních nešetřím, ráda se svých psů dotýkám a neustále si s nimi povídám. Nemáte ani ponětí, co všechno spolu prodiskutujeme! Když jsme doma sami a ,mluvíme řeči', často ani nezpozoruji, že se vrátil manžel z práce. ,Máme návštěvu?' volá z chodby. ,Ne? Tak s kým si to povídáš?' diví se. ,No přece s našimi psy!' odpovídám.

A jaké si dáváme sladké pusinky! Nelze odolat rozkošným čeníškům a očím zářícím jako hvězdy! Vůči půvabu kavkazanů a středoasijců jste bezmocní!" napsala mi jedna moje čtenářka. Bravo!

I vy ignorujte hlupáky a sobce, kteří takovýto přístup k psovi považují za balast a změkčilost. Psychicky zdravého psa kopanci nevychováte, a už vůbec ne hrdého kavkazana. Vyvarujte se nešikovného zacházení se štěnětem, jako dospělý by ze strachu z bolesti kousal!

Nestačí, když nás štěně několikrát denně pouze vidí, dokonce ani když je krmíme z ruky. Musí mít neustálý důvěrný kontakt s člověkem, to jest možnost důkladně si zafixovat jeho pach v nejrůznějších situacích, za nejrůznějších hnutí jeho mysli. Jinak člověk psovi voní, má-li radost, jinak když smutní, specificky zavání, když má nekalé úmysly, a naprosto zapáchá, je-li strachem bez sebe.

Když se v tomto věkovém období vedle rodičů a sourozenců objeví člověk, je štěnětem důkladně očichán a vtištěn do povědomí jako příslušník druhu. U dominantního, horkokrevného kavkazana si dejte sakra záležet, aby si vás jako štěně právě v této fázi svého věku zafixoval jako vůdčího psa.

Nenajde-li pes ve vaší famílii natolik silnou osobnost, kterou by mohl uznat za vůdce smečky, bude o tuto pozici usilovat v dospělosti on sám, přičemž celý jeho duševní vývoj bude k této vůdčí roli směřovat. Někdo šéfem být musí, jinak by světem vládl chaos a anarchie!

Jak se stát alfa-psem

Psa si získáte jedině podobrém, a tak se ozbrojte nesmírnou trpělivostí. Buďte důslední, nedejte se zkorumpovat štěněčími cukrbliky. Nikdy neříkejte: "On to tak nemyslel!", poněvadž "on" to tak myslel! Chlupatá koule zkouší vaši výdrž stejně neúnavně, jako předtím prubovala výdrž matky a sourozenců.

Štěně musí získat pocit jistoty a stoprocentně vám důvěřovat, a tak jeho ukázňování nesmí být traumatizující. Když jsem řekla vyčítavě "To se dělá: JO?" malá Aurinka byla upřímně sklíčená, když jsem to řekla za několik měsíců, fenečka se potutelně hihňala, a ať visím, jestli jsem nezaslechla: "Proč ne?" Jisté je, že to, za co jsem ji pokárala, už nikdy neudělala, alespoň ne přede mnou.

Nadřazenost člověka nesmí pramenit z fyzické převahy, nýbrž z převahy psychické! Stále musíme mít na paměti, že pastevecká plemena, mezi něž kavkazan stále patří, dospívají fyzicky i psychicky mnohem později, nežli plemena kulturní, takže na štěně a mladého psa klademe požadavky přiměřené jejich věku a plemeni.

Cílem socializace je dosáhnout co nejsmířlivějšího vztahu vašeho psa vůči cizím psům (když už si s nimi nehraje, musí je, pokud na vás cizí pes nezaútočí, ignorovat) a k domácím lidem.

(Úryvek z knihy o kavkazanech Žraloci v psí kůži)

Irena Sehnerová


Diskuse


Štětinka
18:33
20.9.2007

Xerxová
18:07
20.9.2007

zana
18:24
20.9.2007

Štětinka
18:28
20.9.2007

Dede
20:00
20.9.2007

P i t r ý e k
22:56
20.9.2007

Lucka V.
15:37
20.9.2007

Xerxová
15:44
20.9.2007

Hanča
16:43
20.9.2007

Dede
17:17
20.9.2007

Lucko,
17:40
20.9.2007

Štětinka
18:26
20.9.2007

Kris+Sara
9:54
21.9.2007

Lucka V.
10:58
21.9.2007

Li
11:07
21.9.2007

Lucka V.
11:20
21.9.2007

Kris+Sara
13:09
21.9.2007

Kris+Sara
13:22
21.9.2007

Lucka V.
14:20
20.9.2007

LFSH
12:45
20.9.2007

Zdena b.p.
13:37
20.9.2007

LFSH
13:44
20.9.2007

LFSH
14:10
20.9.2007

Li
14:15
20.9.2007

Lucka V.
14:18
20.9.2007

Štětinka
18:33
20.9.2007

Dede
20:03
20.9.2007

Kadlus
9:14
20.9.2007

JanaBa
10:17
20.9.2007

Dede
10:24
20.9.2007

JanaBa
11:22
20.9.2007

Rpuť
10:28
20.9.2007

JanaBa
11:06
20.9.2007

JanaM
12:12
20.9.2007

Rpuť
12:49
20.9.2007

Bláža
10:39
20.9.2007

Eva P.
14:27
20.9.2007

JanaBa
15:06
20.9.2007

Hanča
15:20
20.9.2007

Xerxová
15:45
20.9.2007

EvaŽ
10:41
20.9.2007

dalmatin
11:13
20.9.2007

P i t r ý e k
23:06
20.9.2007

Zdena b.p.
11:23
20.9.2007

Eva P.
14:30
20.9.2007

Bláža
8:40
20.9.2007

EvaŽ
8:49
20.9.2007

Li
9:00
20.9.2007

Bláža
9:13
20.9.2007

Dede
10:28
20.9.2007

Štětinka
11:08
20.9.2007

Xerxová
14:59
20.9.2007

JanaM
12:16
20.9.2007

Eva P.
14:21
20.9.2007

Dede
15:30
20.9.2007

Bláža
16:17
20.9.2007

Li
8:33
20.9.2007

Li
9:09
20.9.2007

EvaŽ
8:25
20.9.2007

Vave
7:18
20.9.2007

Štětinka
11:21
20.9.2007

Fallowa
7:06
20.9.2007

Rpuť
8:05
20.9.2007

Xerxová
6:12
20.9.2007

P i t r ý s e k
1:04
20.9.2007

počet příspěvků: 71, poslední 21.9.2007 01:22