16.7.2019 | Svátek má Luboš


POVÍDKA: Zbytečný výjezd

6.10.2011

Tomáš rozrazil křídla lítaček a seběhl, či spíše přeskočil, tři schody do tmy, kde ho ovanul příjemný chlad pozdní noci. Před vchodem poblafával nastartovaný motor žluté mercedesky, nebo co to vlastně bylo za kraksnu, netrpělivý řidič sanity típl cigáro a otevřel dveře s modrou hvězdou na žlutém plechu.

"Tak nasedat, vy jste ten novej? Rád vás poznávám, já jsem nějakej Šubrt," napřáhl přes sedadlo spolujezdce ruku k Tomášovi a vytáhl ho nahoru vedle sebe. "A ty sebou hoď, krasavice, vyjíždíme," křikl z okénka na sestru, která vyšla z budovy v závěsu za doktorem a při chůzi si stáčela vlasy do gumičky.

Sanitka se rozjela k bráně a dál pustou ulicí. Dispečerka hlásila auto na střeše ve škarpě mezi Malínem a Čeradicemi, dva zranění, policajti už jsou na cestě. Ze stanoviště je to dobrých patnáct kilometrů po vymletých okreskách, takže mají co dělat. "V noci nehoukáme, to by nás lidi zabili, to jste nevěděl?" poznamenal řidič, jakoby uměl číst cizí myšlenky.

Sestra zapsala do kolonky výjezdového formuláře čas 4:55 a uvelebila se na nepohodlné sedačce vzadu vedle prázdného pacientského lehátka. Tomáš opřel hlavu o sklo a zavřel oči.

"Tak dneska prvně? A co že jste se dal k povozníkům, vás už to na interně nebaví?" pokračoval šedovlasý Šubrt, který zjevně neměl problém s tím, že je pět hodin ráno. "Ale jo, baví, tohle je navíc," zívaje odpověděl Tomáš. "No jo, penízky se hoděj, co?" nedal se Šubrt odbýt. "Beru si hypotéku na byt a potřebuju další příjem, abych splnil bonitu," vysvětlil neochotně Tomáš a považoval hovor za ukončený.

"Aha. No vidíte, vy máte premiéru a já jdu od prvního do důchodu, ještě dvě směny a finito. Ovšem chytil jste to dobře, první výjezd až ráno, to není pokaždý takovýhle leháro." "Stejně jsem se moc nevspal, znáte to, nervozita, čekání...," smířil se Tomáš se skutečností, že konverzace bude pokračovat. Ale překousne to, nemá zájem hned při prvním výjezdu získat pověst namyšlence, který se povyšuje nad saniťácký plebs. Šubrt spiklenecky zamrkal: "Jasně, nervozita a pěkná sestřička v pelechu. A jak dlouho máte po škole, jestli se smím zeptat?" "Tři roky," rezignovaně odpověděl Tomáš.

Minuli ceduli u výjezdu z města a řidič zapnul dálková světla. "Tak to vás ježdění bude bavit, je to občas adrenalin, jak se dneska říká, ale aspoň nebudete muset skákat na gumě z mostu, abyste se vyžil. Oranžový hadry vám seknou, na to ženský letěj, o tom vím svoje. Na záchrance poznáte, že když nejde o život, jde o hovno, jak říkal pan Werich, a to byl moudrej chlap. Máte rád Wericha?"

"Jasně, ale spíš Osvobozený divadlo, než ty poválečný věci," promnul si Tomáš oči a nadskočil ke stropu, protože právě osmdesátkou prolétli přes šraňky a on se při nasedání zapomněl připásat. Doufal, že si cestou ještě pár minut pohoví, v klidu se probere, zopakuje si teoretické znalosti ze záchranářského kurzu, ale tenhle saniťák je jako rádio, co se nedá přeladit.

"Pan Werich, to je člověk, kterýho nejvíc uznávám, a ještě Honzu Masaryka. Na nic si nehráli, mluvili, jak jim zobák narost a přitom chytře, a to je vzácnost. Ukažte mi dneska někoho takovýho! Víte, já lidi nekádruju, a už vůbec ne podle politickejch názorů. Já nesnesu jenom bolševiky, ty měli nahnat ke zdi, žádnej samet. Prej revoluce... Hele Vašku, tady ti to dávám, díky Gusto, máš to u mě, lidi si zacinkali a jelo se dál, jenom ten kouzelník nepřišel. Jenomže ne klíčema, ale hilznama se mělo chrastit."

"No, tak to je zajímavej pohled, viď, Alčo, tady pan Šubrt myslí, že se mělo v devětaosmdesátým střílet," otočil se Tomáš přes přepážku na sestru, klimbající v prostoru pro pacienty, ale nedočkal se žádné reakce.

"Prosím vás, co je na tom zajímavýho? Tohle je dneska jasný každýmu. Řekněte mi, čímpak se liší Havel od Husáka? Seděli oba a bez bodygárda si na hajzlík nedošel ani jeden. Já dělal za minulýho režimu šoféra okresnímu tajemníkovi, takže vím, jak to chodilo – panáčky, kurvičky, chlebíčky... Co já toho domu nanosil, člověk by byl blbej, kdyby jen čuměl, jak si papaláši dopřávaj. Dneska je to nahoře to samý, jenže ve velkým. Můžu si zapálit, viďte," zeptal se Šubrt a cvakl zapalovačem, aniž by čekal na odpověď.

Podržel v plicích první šluk, vyfoukl kouř z okénka a pokračoval: "Ovšem Honza Masaryk na to dojel, že neměl ochranku. To víte, z okna v pyžamu nikdo nevypadne jen tak náhodou sám od sebe, a je fuk, jestli mu přes parapet pomohli Rusové nebo někdo jinej. On jako osobnost strčil do kapsy stejně všechny a přitom byl lidovej člověk, žádnej suchar, jako jeho taťka, a to mu nemohlo projít. Když někdo rozumí humoru, s blbcema se nikdy neshodne, jak říkal pan Werich – no, teď mi to vypadlo, jak to přesně povídal, to o těch blbcích, ale určitě to znáte. Jó, pan Werich, to byla klasa, pan Někdo, co, není to tak?"

"Souhlasím."

"Mimochodem, v devětatřicátým měli Werich s Voskovcem a Ježkem pěknou kliku, vám jistě nemusím vykládat, kdo byl Ježek, že jo, skládal ty trempský písničky a tak, no zkrátka myslím tu historku, jak frnkli Němcům těsně před nosem, tuhle jsem o tom četl. Hele, druhej den ráno gestapácká šťára, šli najisto, a oni zatím v trapu, prázdnej kvartýr. To Hitlera pěkně nasralo, prej zuřil, že mu Češi zase jednou vytřeli zrak, a ti tři mezitím už pěkně na šífu do Ameriky - piánko, doutníčky, tanečnice, džez, černoši s kšandama a trumpetkama. Já teda proti černejm nic nemám, abyste si nemyslel, výtečný muzikanti, rytmus v těle... Študáci z Angoly bydleli kdysi naproti nám a po třech štamprlích s nima byla docela sranda, a ten Eddie Murphy, víte kterej, jak hrál toho policajta, tak ten je bezvadnej, o tom není sporu, ale neměli by píchat český holky, to je proti přírodě. Já zastávám názor: svůj k svýmu. Pán Bůh to tak stvořil – ty jsi bílej, ty ji šikmovokej, ty jsi černej, ty jsi vopice, proč ne, ale nešukejte spolu. Jenomže některý dámy jsou holt na velký péra a na exotiku, ty černoši jim prej nějak jinak voněj, že se tomu jako nedá odolat, těm feromonům, ale že se v Africe leze po liánách, to jim jaksi uniká. Když pak barevnej vezme roha zpátky do pralesa, holce zbude na krku malej negřík, a mámo, táto, starejte se, jako se to stalo Krausovejm od nás z baráku, když jsme bydleli u těch kolejí tehdy Praze. A vy nic neříkáte, jste nějakej zaraženej, moc kecám, co?"

"Já nejsem smutný."

"Cože? Povídám zaraženej, že vypadáte."

"To byl jen takovej vtip, asociace, omlouvám se."

"No jo, já byl za mlada taky samá sranda. Vy toho o životě ještě moc nevíte, jste zelenáč. Teda nic ve zlým, není divu, ve vašich letech jsem byl stejnej. Něco vám řeknu - nic není úplně dobrý a nic není úplně špatný Ani Hitler nebyl absolutní zrůda, ani komunisti nakonec nejsou jen samí malí Stalinové, ani Havel není jenom zednářskej hochštapler, prostě nic není, jak se říká, černobílý. Člověk si všechno musí přebrat ve svý hlavě vlastním selským rozumem - co ještě vezme a co už je za čárou, je to o procentech, že jo. Když je něco padesát jedna ku čtyřiceti devíti, jak se k tomu postavíte? To není snadný, udělat si názor, to chce mít trochu čuch a hlavně životní zkušenost. Proto si taky tak cením pana Wericha, kterej ty věčný pravdy uměl srozumitelně podat. A už jsme tady, támhle vidím poldy."

Sanitka zabrzdila těsně za policejní oktávií a všichni tři vyskočili na asfalt. "Servus, hoši, tak kde máme zraněný?" zahalekal Šubrt, neformální šéf posádky. "Dobrý den," uvítal je policista. "Žádný nejsou, čekáme tu na vás, abyste to zbytečně nehledali. Falešnej poplach, někdo si z nás opět vystřelil." "Cože?" nechápal Tomáš. "Takže žádná bouračka?" "Ne, projeli jsme celej úsek, nikde nic," odvětil laxně policajt. "Fór. Můžete jet zpátky, zbytečnej výjezd."

"Alčo, nahlaš na dispečink, že to otáčíme," utrousil Tomáš znechuceně a nasedl zpátky do sanitky, zatímco Šubrt začal vykládat policistům jakousi anekdotu. Na východě se objevil červený pruh a měsíc na druhé straně oblohy rychle ztrácel na kontrastu. Tak premiéra se odkládá, pomyslel si Tomáš. Na spaní to po návratu už nebude, zabitej čas, čeká ho prozívané dopoledne při velké vizitě na interně.

"No, tak to vidíte, zbytečnej výjezd, to je každou chvíli. Lidi jsou hyeny - nuděj se cestou z flámu, vsaděj se o dvě kila a volaj stodvanáctku. Kde jsme to předtím skončili?" pokračoval Šubrt, jakmile se usadil za volantem a otočil sanitku zpátečním směrem manévrem, při němž se málem do pangejtu převrhli oni.

"Mluvil jste o procentech."

"Jasně, procenta jsou důležitý. No tak třeba ty čtyřprocentní, jak se jim dneska říká, to ať se na mě nikdo nezlobí, ale já mám na tohle svůj názor. Měli by je nechat všechny vykleštit, ono by je to přešlo. Skutečně – jsi na chlapečky, šmik, a je po problému. Ne za trest, ale aby se to nešířilo, prevence, no vždyť je to ohavný, to musíte uznat. Na mě to na vojně taky jeden zkoušel, tak jsme si ho s klukama trochu podali a myslím, že jsme ho vyléčili nadobro. Ale jakmile to někdo nazve pravým jménem, jako že jsou to prasečinky, vláčej ho tiskem jako nějakýho fašistu a říkaj tomu demokracie. Vzpomínáte si ještě na toho lidoveckýho poslance, ne? Já teda flanďáky nemusím, ale v tomhle jsem mu fandil. Chápu, že vy jako doktor se mnou nemůžete souhlasit nahlas, díváte se na to medicínsky, dobře, ale cejtíte snad, jak je to divný, když to dělá chlap s chlapem a ještě se tím chluběj. Jasně, v televizi se dozvíte, že za to nemůžou a že je to vlastně normální, tenhle je teplej a támhleten taky, že jo, ten Elton John, Navrátilová, no u těch ženskejch to tak nevadí, ale pamatujte si - vy jste ještě mladej a nemáte tu zkušenost, o který jsem mluvil - co se říká v televizi, bejvá ve skutečnosti přesně naopak. To mě naučil bolševik, a je to taky jediná věc, za kterou jsem mu vděčnej. Takže přirozený to není, a i kdyby dětem vtloukali od první třídy do hlavy opak, úchyl zůstane úchylem."

Tomáš zvedl hlavu z opěrky a vyhlédl ven. Rozednívalo se rychle, už byly zřetelně vidět obrysy budov a stromů, ale silnice byla ještě prázdná a pouliční lampy na předměstí stále svítily. Nebe bez mráčku slibovalo horký letní den. Šubrt zmlkl a začal si pohvizdovat, ale Tomáš ho znenadání přerušil.

"Já jsem taky gay."

"Cože jste?"

"Homosexuál, buzerant, na kluky."

"Vy?? Aha."

Nad halou stavebnin u nádraží vykoukl vrchlík slunce a krajinu zalilo první opravdové světlo. Tomáš v duchu blahořečil tichu, které nastalo. Alena vzadu už měla vyplněný výjezdový formulář i s časem návratu a s přivřenými víčky se podvolila kodrcání vozu. Projeli městem a na stanovišti záchranky Tomáš s Alenou beze slova vystoupili.

"Pane Šubrt," obrátil se náhle Tomáš a poklepal na rameno řidiči, naoko se přehrabujícímu v přihrádce vedle volantu, aby se vyhnul trapnému rozloučení. Saniťák se s kamenným výrazem v obličeji otočil a Tomáš se mu zahleděl do očí. "Víte, my gayové, tedy teplouši, abyste rozuměl, máme na internetu takovou databázi významných mužů, kteří byli stejně zaměření. To proto, aby nás povzbuzovalo vědomí, kam až to někteří z nás dotáhli navzdory nepřízni osudu, lze-li to tak říct. Proč vám to ale povídám – Werich s Voskovcem jsou na tom seznamu úplně vpředu. Ono se to moc neví, že byli milenci, celoživotní láska. Pravda, později už jen platonická - Atlantik mezi nimi a železná opona... Většina jejich korespondence nebyla nikdy zveřejněná, protože si to jejich rodiny nepřály, takže se to ututlalo. No a za války je navštěvoval i Honza Masaryk, když byl zrovna v Americe, ten byl pod obojí, naštěstí tehdy ještě nebyl AIDS. To víte, ten dělá to a ten zas tohle, a všichni dohromady... Tak nashle a klidnou penzi."

"Kristepane, to je dobytek," odplivl si řidič, jakmile doktor se sestrou zmizeli ve vchodu.

"Cos mu to navykládal, já myslela, že se počůrám smíchy," chichotajíc se zastavila Tomáše hned za lítačkami Alena.

"No a, copak to není podezřelý, když si dva chlapi spolu celej život dopisujou a něžně se oslovujou? Alespoň má ta stará kreatura v důchodu o čem přemejšlet." "Ale Werich je mi ukradenej, myslim o sobě, cos mu napovídal." "Jak, napovídal? Copak můžeš po jedný noci vědět, jakej opravdu jsem?" zašklebil se Tomáš "No tak to umíš svou přirozenost vážně dobře maskovat, broučku. Pojď ještě na chvilku ke mě a já zjistím, jak to s tebou je, nebo alespoň na snídani, prosím, prosím, Tomášku, bylo to s tebou tak hezký," vyšpulila Alena pusu a chytla Tomáše za ruce.

"No dobře, dobře. Ukecalas mě, ale nic si od toho neslibuj, na vážný vztahy nejsem. Není-li tu ta, kterou mám rád, tak mám rád tu, která tu je."

"Teda to je docela hnusný, cos teď řekl, už chápu, proč nikoho nemáš. Nebo máš?"

"Ale jdi, ty děvče nevzdělaný, nepoznáš citát? Tohle říkal Werich. Tedy, pardon, PAN Werich, a to byl přece ten nejmoudřejší pán na světě."



Diskuse


H. Faltejsek
14:38
6.10.2011

B. Novacek
7:06
6.10.2011

počet příspěvků: 2, poslední 6.10.2011 02:38









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.