6.5.2024 | Svátek má Radoslav


PORTRÉT: Niky

10.6.2008

Doma na mě volají: Nikyk, chrobáčku, smraďoško a prašivko
K žrádlu dostávám: granulky a kapsičkyLuzy - Niky 1
Ale já mám mnohem raději: zmrzlinu v rozteklém stavu, nejlépe vanilkovou a jogurty. Sem tam si dám i maso od lidí a nepohrdnu ani rohlíkem (což je mimochodem výborná hračka).
V poslední době mi velmi zachutnalo masíčko z konzervy. Zblajznu ho, na rozdíl od kapsiček ze kterých vymlsám nejprve šťávičku a kousky nechám na potom, celé najednou. Zůstane jen čistá miska.
Kromě jídla miluju drbání v levém uchu.
Oblíbená činnost: tak těch je spousta. Moc ráda si hraju na schovávanou. Lidé se mnou hrají tuto hru už odmalička. Jednou jsem utekla a schovala se v našem domě do výtahové šachty.
Lidé mě hledali skoro celý den, ale nenašli. Pak už mě to nebavilo, tak jsem se jim ukázala.
Člověčice se tvářila neuvěřitelně šťastně, i když prohrála. Nejraději se schovávám v taškách - nejlépe igelitových nebo papírových a mezi kytkami s velkými listy.
Často také pozoruju dva papoušky (korely), jejichž klec visí v kuchyni. Ležím si na mrazáku, koukám a oni koukají na mě. Vypadají jako by měli strach, ale já nevím proč. Když upadne peříčko, mám hračku. Jinak jsem maximálně nadšena z válení se v odpadnuvších slupkách slunečnic a ostatních semínek. Prostě se ráda rozvaluji v nepořádku.
Mou další zálibou je pomáhání lidem. Když člověčice píše, ležím na papírech, aby neulétly.
Často uklízím věci z konferenčního stolku - nejraději pod gauč nebo pod mrazák. Uklízím hlavně propisky, baterie, prstýnky, ale i popcorn, lískové oříšky, brambůrky a podobně.Luzy - Niky 2
Donedávna jsem si hrávala s keramzitovými kuličkami. Packou jsem je vyhodila z květináče a kutálele jsem je po bytě. Ale pro tuto hru neměla člověčice pochopení. Několikrát si na kuličce zvrtla nohu, všechny kytky přesadila a keramzit už nepoužila.
Nesmím zapomenout na mazlení a souboje.
Já a moji lidé žijeme: v Ostravě, v třípokojovém bytě
Nejzajímavější na mě je: barva. Jak jistě vidíte, jsem želvovinová. Mnoho lidí si myslí, že jsem vzácná rasa, ale není to pravda.
Jak jsme se našli? Narodila jsem se v kotelně v rodinném domě. Má původní člověčice pracuje s mou současnou člověčicí. Už dlouho byly dohodnuty, že když se narodí koťata, jedno si vezme. Když má člověčice viděla fotku mě a mých sourozenců (zrzavý bráška a černobílá sestřička), řekla, že jsem tak škaredá až jsem krásná a dohodla si termín odběru.
Ve smluvený den byla ale nemocná, tak vyslala  člověka. Ten když mě uviděl, začal se hrozně smát (zrovna jsem si hověla v  květináči) a  řekl, že člověčice si z něj snad dělá srandu, že tak ošklivou kočku ještě neviděl. Vzal mě do krabičky a přivezl domů, kde čekala člověčice. Měla jsem už připraveno vše, co kotě k životu potřebuje a jsem neustále zahrnována láskou a péčí.
Čím se mohu pochlubit? Odmalička chodím bez problému v postrojku a na vodítku. Jsem velice inteligentní a čistotná. Všude, kam přijdu, si mě hned oblíbí.
Mí lidé jsou: Luzy a Venca... a vlastně i Alča (maminka mé člověčice), která se do mě zamilovala na první pohled a denně se na mě vyptává.

Luzy - Niky 3

Lucie Zálešáková (Luzy)



KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !