V neděli se Václav Klaus svěřil, že mezi devíti kandidáty na Hrad má jednoho favorita, kterému by se nebál svůj post předat. Jeho jméno ale neřekne, protože mu nechce ani dělat pozitivní kampaň, ani mu nechce svou podporou uškodit. Není těžké hádat, kdo oním tajemným favoritem asi je. Pochopitelně Miloš Zeman, kterého již Klaus výslovně podpořil koncem května.

Na besedě se studenty univerzity v Hradci Královém se před nedávnem zase vyznal, že po zvolení některých kandidátů by považoval za nezbytné emigrovat. V této souvislosti se nelze ubránit otázce, jak to, že za komunistického režimu Klaus emigraci za nezbytnou nepovažoval?

Že však Václav Klaus v posledních měsících svého funkčního období necílí jen na budoucího pána Hradu, ale účtuje i se svým předchůdcem je snad ještě víc na pováženou. Klaus výslovně doporučil všem českým občanům, aby si přečetli paranoidní knihu hradního kancléře Petra Hájka, ve které je nepokrytě a sprostě dehonestován Václav Havel. Svou podporou stále bizarnějšímu Hájkovi zašel prezident Klaus opravdu hodně daleko (nebo spíš hluboko klesnul). Není jasné, zda chtěl Václav Klaus tímto vyjádřením pomoci Petru Hájkovi k lepšímu výdělku z prodeje onoho pamfletu, nebo zda dal jednoduše průchod své dlouhodobé frustraci ze žárlivosti na svého předchůdce, kterého celý svět znal a respektoval.

Suma sumárum, dnešní hlava státu má zkrátka jasno: nikdo nemůže být takový jako on. Chtělo by se dodat: ano, v to upřímně doufáme!

Bylo by chybou si v nastávající prezidentské volbě zvolit tvář, do které je vepsána zášť, samolibost a škarohlídství. Je na čase zvolit si na Hrad někoho mladšího a optimistického. Někoho, kdo nemá komunistickou minulost, kdo není oportunista a ani nemá zapotřebí zavděčit se finančním a vlivovým skupinám, které tzv. "nezávislým" kandidátům dávají darem peníze na drahou kampaň. Je třeba mít na paměti, že tyto peníze nemusí být vždy dárky ze sympatie, nýbrž že to mohou být investice či půjčky, které bude jednou třeba splatit.

Je na čase zvolit si kandidáta, který nelavíruje při otázce na českou zahraničně-politickou orientaci. Takového, který na rovinu řekne, že Evropská unie je společenstvím, ve kterém můžeme nejlépe uplatnit naše zájmy. Takového, který nezastírá, že evropské společenství hodnot a evropský životní styl jsou nám přirozeně nejblíž, na rozdíl od autoritarismu Ruska nebo třeba vypjatého individualismu Spojených států. Česku by slušel prezident, který si cení aktivních občanů a nepovažuje sám sebe za střed vesmíru. Moderní člověk, který má vizi soudržné společnosti a dává naději na nový styl v české politice.

Autor je poslancem Evropského parlamentu za ČSSD

Převzato z LiborRoucek.blog.idnes.cz se souhlasem autora