Probíhá předvolební kampaň k eurovolbám. Billboardy jsou vylepeny, takže se můžeme podle těchto předvolebních zkratek rozhodnout, zda budeme hrát 1. ligu (a co takhle extraligu, pane Kellnere?), nebo už konečně "bude líp" anebo definitivně "zatratíme euro" a budeme s českou oslabenou korunou navěky. Je to takové šedé, rozplizlé a hloupé. A kolik nás bude volit? Uděláme snad nový rekord ve volební neúčasti?

EU má velký problém. Rusko ji už dávno nebere vážně a systematicky jednotný postup EU naleptává. Straší "nedozírnými následky", které by případné sankce proti putinovskému Rusku pro země eurozóny či celé EU znamenaly. Ukrajina je však prostor, který po právě probíhajícím rozkladu ústřední vlády v Kyjevě připadne Rusku a ruský vliv na evropské záležitosti se tak výrazně zvýší. Rusko opustilo nejistý koncept "loutkové" vlády na Ukrajině, když někdejší ukrajinský diktátor Janukovyč prchnul do Ruska. Jako jistější způsob prosazení svého vlivu vidí ekonomické vydírání Ukrajiny v kombinaci s anexí území, která se "s radostí a elánem" prohlásí za nezávislá na kyjevské vládě a požádají Rusko o "ochranu".

Hašteřící se Evropa je pro Rusko pravou "ódou na radost". Objektivně jsou v Evropě státy, které platí, a státy, které přijímají a bez pomoci by jejich ekonomiky již dávno zbankrotovaly. Tento základní "modus operandi" samozřejmě vede k tomu, že ve státech, které platí nebo si myslí, že "to platí", jako Francie, roste odpor a kvete příklon k jednoduchým řešením na nacionální bázi (bez Evropy by nám bylo líp!). Svůj nemalý díl viny nesou tradiční politické směry, tj. socialisté na jedné straně a "reálná evropská pravice" na straně druhé.

V době vrcholící řecké krize měla Evropa a eurozóna šanci ukázat, že podvody ve státních financích se budou přísně trestat. Místo toho se jednoznačně z prestižních a dalších velmi pochybných důvodů zachování jednoty a společné měny eurozóny rozhodla pro "pomoc". Řecko sice formálně nezkrachovalo, ale ekonomika je podlomená, nezaměstnanost katastrofální a politické důsledky - tj. hluboká nespokojenost "zachráněných" Řeků s fungováním EU - těžko napravitelné. To samé platí pro Kypr, Španělsko, Itálii.

Právě na těchto problémech se přiživují různá nečitelná politická uskupení i v Česku. Příkladem za všechny je Úsvit přímé demokracie. Kdesi jsem zaznamenal, že počet formálních členů hnutí je asi devět a Okamura žádné další nechce. Těchto devět členů láká do politiky docela zajímavé "persony" typu Kláry Samkové, aby několik málo týdnů před volbami oznámilo veřejnosti, že je Samková "odvolána". Úžasná "přímá demokracie", není-liž pravda. "Přímo" jde totiž všechno rychleji, operativněji a snadněji.

Nakonec tu máme i "rušiče integrace", v našem případě Svobodné. Ti si chtějí "posvítit" na euronesmysly, obávám se však, že nechystají nic jiného než evropský "black-out". Žárovka je symbolem unifikace za každou cenu. Svobodní však EU nechtějí vylepšit, na reformu EU dávno rezignovali a chtějí dnes EU rozbít.

To vše ve stínu ukrajinské krize vypadá najednou naprosto nicotně a spory v EU se leckomu oprávněně mohou zdát spory žabomyšími. Termín voleb do Evropského parlamentu se navíc shodou okolností kryje s termínem prezidentských voleb na Ukrajině. Právě tam se bude "lámat chleba".

www.janbarton.cz
Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz